Komentář petra holuba

Bojíme se cizinců, potvrzuje víkend šílených střelců

Komentář petra holuba
Bojíme se cizinců, potvrzuje víkend šílených střelců

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Kolik nevinných lidí ještě musí být zavražděno, aby postižené státy konečně zasáhly proti rostoucí vlně násilí? Nepohodlnou politickou otázku opět připomněly dva víkendové masakry v amerických obchodních zónách, při kterých přišlo o život třicet náhodných návštěvníků. Odpověď se bude hledat těžko, paradoxně z toho důvodu, že se i nové vraždy okamžitě staly tématem selhávající politiky.

V obchodním středisku v texaském El Pasu zabil šílený střelec dvacet lidí. Policejní vyšetřovatel prověřuje jako motiv rasovou nenávist, protože zadržený vrah pravděpodobně už dříve ohlašoval, že je třeba zastavit hispánskou invazi. U masakru na obchodní třídě v Daytonu, který leží ve státě Ohio, nejsou motivy zřejmé, protože duchapřítomný policista zabil šílence už minutu poté, co zahájil palbu. Také proto bylo v Daytonu „jen“ devět obětí. Případný rasový motiv se přesto stal tématem, stejně jako při střelbě do davu, ke které došlo o týden dříve na kulinárním festivalu v kalifornském městě Gilroy, při které byly zpočátku evidovány tři oběti.

Ještě víc než úvahy o rasismu podnítily tragické události v Americe debatu o tom, že je třeba omezit dostupnost střelných zbraní. Jde o tradiční politické téma, jehož využitím dnes mohou odpůrci poškodit prezidenta Donalda Trumpa, rozhodného zastánce maximy, že každý Američan má právo sebeobrany se zbraní v ruce.

Na německé frontě

Spory o právo na vlastnictví zbraně jsou sice důležitým, ovšem stejně druhotným rozměrem problému, který stojí za zmíněnými masakry. K vraždám, v jejichž podtextu je možné hledat nenávist mezi příslušníky jednotlivých ras, národů či kultur, dochází také v jiných zemích, konkrétně v Německu. Před týdnem šokovala vražda malého chlapce na nádraží ve Frankfurtu, kterého i s matkou strčil pod jedoucí rychlík ICE žadatel o azyl z Eritreje. Dojem byl o to silnější, že stejný útok zaznamenalo týden předtím město Voerde poblíž Düsseldorfu, kde kosovský Albánec shodil pod vlak třicetiletou ženu. Jako zvláštní náhoda z tohoto pohledu vypadá, že padesátiletý německý střelec postřelil do břicha ve městě Wächtersbach nedaleko Frankfurtu náhodného chodce rovněž z Eritreje a poté se zastřelil sám. V uplynulých dnech kromě toho ubodal syrský žadatel o azyl mečem na rušené ulici svého známého, kazašského Němce. Pokus o vraždu z Wächtersbachu se stal vítaným motivem pro útoky na protiuprchlickou stranu AfD, které ovšem oslabily, když se migranti stali pachateli nevysvětlitelných vražd na nádraží.

Zprávy o násilnostech znovu oživily debatu o tom, jak evropské státy a zvláště Německo nezvládly migrační krizi roku 2015, i v tomto případě je však v základu problému soužití národů, případně osob z různých kultur. Američané neprojevují stejnou vstřícnost k přistěhovalcům jako Německo roku 2015, na druhé straně Němci nepovolují držet zbraně prakticky každému, jak je zvykem v Americe. Je pravda, že snadný přístup ke zbraním může být označen za důvod, proč mají vraždy s rasovým podtextem v Americe víc obětí právě v době, kdy obavy z cizích vetřelců rostou, mimo jiné i z toho důvodu, že se využívají jako politický argument. Přístup německé vlády k migraci naopak pomohl vyvolat dost velké obavy z cizinců, aby se je politici snažili bagatelizovat. Také tím se otevřela cesta, že se staly vražednou příčinou, i když držení zbraní Němci přísně regulují.

Zoufalství v konzumní společnosti

Kdo zažil v některé zemi či regionu období těsně po vražedných útocích, ten si dobře pamatuje, jak se mění chování lidí. Jsou nervózní, nedůtkliví, útoční, a to hlavně ve chvíli, kdy má člověk cizokrajný vzhled, případně mluví cizí řečí. Pak následuje období, kdy se společnost snaží otřesné případy racionalizovat, nejlépe tím, že se útočníci označí za výjimečné blázny, případně za závislé na drogách. Dalším stupněm racionalizace je právě hledání viníka mezi politickými soupeři. Nic z takových strategií ovšem nezabrání, aby se veřejnost po příštím masakru nebo vražedném útoku nepropadla do stejně zoufalého stavu jako minule.

Příčinou může být široce sdílená obava, že jednotlivé násilné činy ohlašují větší nebezpečí, které neohrozí pouze několik náhodných obětí, ale podstatu života všech obyčejných lidí, kteří se budou bát chodit po ulici, řečeno vzletnými slovy, ohrozí budoucnost národa a kultury. Znamená to, že západní či euroatlantická společnost trpí široce sdílenou slabostí, v každém případě se cítí bezbranná proti jakýmkoli útokům zvenku. Symbolem může být fakt, že oba šílení střelci z posledního víkendu zaútočili v centrech obchodu a zábavy, ve kterých se nejvíc realizuje civilizace založená na osobním konzumu. Kdo zapomene na jiné hodnoty a svůj život omezí jen na bezprostřední ekonomickou funkci, ten se dokáže nejméně ze všech bránit.

5. srpna 2019