Zdražování v Česku dál neutěšeně pokračuje, růst aktuálně téměř třináctiprocentní inflace zcela jistě není u konce. Kvůli pocovidovému zotavování a nyní i ruské invazi trpí většina ekonomik, Česko se ovšem mezi okolními státy vymyká. Téměř nikde ceny nerostou tak rychle jako u nás, o něco hůře je na tom jen Pobaltí. Důvodů, proč tomu tak je, je hned několik. Je však jisté, že lví podíl na současném stavu má především rozhazovačná politika vlády Andreje Babiše a kritická situace v energetice, která u nás panuje.

„Vysoká inflace v Česku se skládá z více střípků. Jedním je nejnižší nezaměstnanost v Evropě, kombinovaná s rozhazovačnou fiskální politikou, která tlačila inflaci vzhůru již před covidem. Společnou charakteristikou zemí východní Evropy pak je větší podíl energií a potravin ve spotřebním koši oproti bohatším zemím, což vede k vyšší inflaci, pokud právě tyto položky nejvíc zdražují,“ uvedl pro Echo24 hlavní ekonom Unicredit Bank Pavel Sobíšek. O více faktorech pak hovoří i další ekonomové.

„Mám za to, že nyní je inflace tažena dvě silnými faktory – mzdová inflace založená v posledních letech a ceny energií v posledních měsících. Oba tyto faktory vycházejí více proinflačně ve východní Evropě a málo v západní a jižní. Poslední roky se nezaměstnanost na východě EU držela nízko a klesala. Na to museli reagovat zaměstnavatelé růstem mezd, kdežto v západní a jižní Evropě se nezaměstnanost držela spíše vysoká, a na mzdy netlačila. Tedy mzdová inflace fungovala spíše na Východě. Zde nebyl rozdíl, zdali je země v eurozóně či mimo ní. Sehrál roli i podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě v každé zemi. V zemích, kde je dostatečně vysoký podíl OZE (tedy nízká cena elektřiny díky protnutí na grafu merit order) a současně slabý export elektřiny ven, cena elektřiny nerostla, a tak nepřispívala k inflaci,“ vyjádřil se pro Echo24 ekonom Radim Dohnal ze společnosti Capitalinked.

Právě situace na poli energetiky a cen energií je v Česku kritická a čím dál více domácností má problém vysoké platby za plyn a elektřinu utáhnout. V mnoha evropských zemích vlády zasáhly a zavedly různé regulace či přistoupily k zastropování cen. Slovensko například zmrazilo ceny elektřiny lidem na tři roky. Jedná se o drastické opatření, trh s energiemi na Slovensku navíc funguje odlišně. U nás se reguluje pouze cena za přenos a distribuci energie, slovenský energetický regulační úřad reguluje i cenu samotné komodity neboli silové elektřiny.

Pokud nejsou energetické firmy plně vlastněné státem, nemůže jim stát nakázat prodávat elektřinu za stanovenou cenu. Cenová regulace by omezila zisk společnosti a narazila by u soukromých akcionářů, jako je tomu u nás u polostátního ČEZu.

Česko je velkým vývozcem elektřiny, kterou levně vyrábí, zpětný odkup z lipské burzy ji ovšem spotřebitelům zdraží. Ke konci loňského roku předložilo několik zemí včetně Francie a Španělska Evropské komisi návrh, který by změnil směrnici o fungování vnitřního trhu s elektřinou. Podle této reformy by měl konečný zákazník platit za elektřinu cenu, která by odrážela náklady na energetický mix v jeho zemi. Česko však mezi zeměmi, které s návrhem přišly, nebylo.

Názory na změnu fungování unijního trhu s elektřinou se ale odlišují. „Změnu cenotvorby u elektřiny vidím jako separátní téma. Je potřeba ho řešit, to ale nejen kvůli domácnostem, ale i kvůli firmám. Řešení tedy musí být na úrovni EU, jinak by hrozil kolaps celoevropského trhu s elektřinou, který fungoval bez větších problémů 15 let,“ myslí si Sobíšek.

„Pokud bychom se nechtěli účastnit burzy elektřiny v Lipsku, pak bychom těžko mohli počítat, že v případě výpadku výroby u nás nám sousední země elektřinu prodají či prodají za nižší než prohibitivní ceny. Samozřejmě platí, že čím větší a efektivnější trh, tím nižší ceny. Doporučuji podívat se na ceny elektřiny ve staré EU před rokem 1996, kdy propojení sítí pro přetoky elektřiny v Evropě byly o hodně slabší. Dále se snadno zapomíná, že právě polostátní ČEZ (se založeným závazkem až 400 miliard korun za jeden nový jaderný blok) na exportu elektřiny z jádra realizuje vysoké zisky, a ty pak odevzdává státu ve formě dividendy,“ tvrdí Dohnal.

Vyšší inflace je způsobena i tím, že vláda Petra Fialy zatím odmítá jakékoliv plošné regulace obecně. „Vláda se na rozdíl od okolních zemí zatím vyvarovala regulatorních či daňových opatření, která mohou inflaci dočasně snižovat, ale nechávají pořádné kostlivce ve vládních skříních,“ domnívá se Sobíšek.

Roli hraje zcela jistě i silný tlak na růst mezd, který inflaci popohání. „Mzdy letos nebudou kopírovat inflaci, protože na takový nárůst většina firem nemá. Na lámání chleba zřejmě dojde příští rok, kdy bude strategie firem a státu zapomenout na letošní inflační vlnu a přidávat podle inflačního výhledu, zatímco zástupci zaměstnanců budou tlačit na dorovnání mezd podle letošní inflace,“ tvrdí ekonom.