„Stejně nemáte koho volit, tak co řešíte, že nemáme program,“ odpovídá svým přátelům známý ostřílený matador sněmovní politiky ODS na otázku, proč strana v koalici Spolu nemá srozumitelnou zprávu pro voliče kromě proklamované „změny“.

V té odpovědi je skryto mnohé. Jednak pragmatické konstatování, že vzdělaná střední třída nemá na výběr. Pokud chce dosáhnout změny a ukončit mocenské spojení premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana, musí volit Spolu, od středu doleva pak koalici Piráti/STAN.

Je všeobecně známo, že změna může vést k lepšímu, ale i ta sebevíce dobře myšlená změna může skončit špatně. Proto otázka, jak ta změna bude vypadat. A to vůbec nijak neneguje její potřebu.

Česká republika fatálně zaostává v rozvoji dopravní infrastruktury – žádné nové dálnice Andrej Babiš nepostavil. Nedočkali jsme se ani nových železničních koridorů směrem k sousedním zemím, ani vnitrostátně. A mimochodem, co může být pádnou odpovědí na společenskou odpovědnost a omezování emisí než vybudování rychlé železniční tratě, která může účinně nahradit individuální dopravu, než drahá revoluční převýchova z Bruselu ze spalovacích motorů na elektrické, jejichž infrastruktura bude mnohem náročnější na vybudování a také dražší? Společnost se potýká s fatální nedostupností vlastního bydlení, které je pro nastupující produktivní generaci v říši snů, o nastupující inflaci ani nemluvě, ta nebude vyvolána jen lockdownem, ale ideologií o bezuhlíkovém světě. Oponentura vůči bruselskému Green New Dealu nemusí znamenat útok na existenci a zpochybňování Evropské unie jako takové, ale je projevem oprávněné rezistence a snahy obhájit zájmy České republiky a jejích občanů, stejně jako je hájí Němci nebo Nizozemci. Či Poláci a Maďaři, zatímco Andrej Babiš Green New Deal jen odkýval. Protože jeho vlastní privátní byznys je závislý na toku dotací z evropských peněz, upřednostňuje ho před zájmy státu. Proto je nutná změna, ale proč z úst lídra koalice SPOLU Petra Fialy slyšíme, že s tím nelze nic udělat? Nebo podobně demiurg koalice Pirátů a STAN Věslav Michalik tvrdí, že elektrobyznys je nezastavitelnou cestou pokroku. To je jen defétismus.

V případě koalice Spolu je nekonfliktnost a nevýraznost pochopitelná, protože to hlavní, co její tři strany spojuje, je odpor k vládě Andreje Babiše. V jiných otázkách to ale skřípe. Společná aliance vznikla jen pro záchranu hraničních procent personálně a ideově vyprázdněné TOP 09, které ODS obětovala ideovou razanci a rozlet. Vnitřní napětí ilustruje epizoda posledních dní. Předseda lidovců Marian Jurečka oznámil, že manželství je jen svazkem muže a ženy a do žádné vlády, která nezaručí zachování této normy, nepůjdou. Celkem pochopitelné a logické stanovisko předsedy křesťanské strany. Jenže hned se na něj vrhla nejprve smečka z aktivistické sociální sítě Twitter, pak to s ním „vydiskutovali“ kolegové z koalice a za pár desítek hodin už se Jurečka publiku na Twitteru omlouval a začal odvolávat. To ovšem nic nemění na tom, že většina jeho straníků si myslí to, co řekl předseda v pátek, a nikoli to, co v sobotu. Změna vyžaduje ještě na několik dní sebezapření, které ale k důvěryhodnosti moc nenahrává. Stejně to po volbách probublá.

Možná že strategie sebezapření Spolu ve volbách vyjde. Dosáhnou až na 25 %, protože jinou volbu lidé ze střední třídy moc nemají. Do volby pod hranicí 5 % pohybující se koalice Svobodných a Trikolóry se jim nebude chtít jít a dát hlas Okamurově SPD, která v posledních týdnech zmírňuje rétoriku, aby byla přijatelná pro širší spektrum voličů, jim nedovolí společenský status, pro který je strana s nálepkou extremistická nepřijatelná.

Všechny průzkumy, o jejichž validitě si můžeme myslet cokoli, ukazují Spolu lehce nad 20 % a podle nich se mírný růst generuje především z propadu koalice Piráti/STAN, která je na 18 %. Je to hra na riziko, na riziko nic neriskovat.