Událostí počátku tohoto roku byl pro jízlivější uživatele rozpad mimořádně sehrané dvojice, již tvořili prezident Miloš Zeman a Jaromír Soukup. Facebookový profil nejpilnějšího tuzemského moderátora se z toho – obávám se – nevzpamatoval. Hned několik anoncí na rozhovor s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem? Skutečně? Ministr zdravotnictví. To natěšenému uživateli zrovna nezvýší tep. Navíc má ministr v televizi především uklidňovat v souvislosti s koronavirem, toho uklidňování je v téhle souvislosti na sítích hodně. Skutečně mnohokrát jsem se tam od různých autorit dočetl, že nemám propadat panice. To je uklidňující hned dvojím způsobem, trpím totiž permanentní nejistotou, co se vlastně sluší dělat v případě, že se autority dohodnou, že čas propadnout panice už nastal. Stačí v takovém okamžiku vycukané tiché běsnění doma či na pracovišti? Nebo je záhodno vyběhnout do ulic a rvát si vlasy? A jak si v takovém případě mají počínat lidé, kteří vlasy nemají? Nevím. A Adam Vojtěch mi to na TV Barrandov asi neřekne. On totiž raději uklidňuje a na Facebooku Jaromíra Soukupa je o to větší klídek. Trochu ho narušila jenom paní, která komentáře pod jedním moderátorovým statusem ozdobila lapidárním sdělením: „Tramp je vrach!“ Já vím, je ošklivé a nefér střílet si z lidí, kteří mají potíže s pravopisem. Však já si z té dámy neutahuju. Jsem jí vděčný, její slova mi prosvětlila den, někdy k tomu stačí docela málo.

Miloš Zeman měl oproti tomu velkou premiéru. Odvrhnuv Jaromíra Soukupa, poskytl půlhodinový rozhovor Luboši Xaverovi Veselému pro Český rozhlas. Na sociálních sítích měl ohlas velice slušný, prezident se také hned v úvodu proti nim vymezil, jakkoli má internet jako celek rád. Na sítích ale podle něho vystupuje příliš mnoho záštiplných lidí, kteří nic zajímavého neříkají. Moje bublina je trochu víc filmová, tudíž v ní celkem výrazně zarezonoval prezidentův filmový žebříček. Zvlášť jeho výběr nejlepších českých filmů posledních 25–30 let. Označil za ně Romanci pro křídlovku (1966) a Kladivo na čarodějnice (1969). Jako člověk, jenž už vnímá blízkost pozdní fáze své existence, mám pro tenhle drobný omyl naprosté pochopení. Například všechny desky vydané po roce 2000 vnímám jako v zásadě nové. Jinak nejoblíbenější prezidentův film jsou Bergmanovy Lesní jahody – naprosto nic proti tomu. Ocenil jsem, že Miloš Zeman se  nenechal moderátorem dotlačit ke chvále Forresta Gumpa. Podobně Veselý pohořel, když se snažil prezidentovi připomenout jeho údajnou chválu filmů Zapomenuté světlo a Je třeba zabít Sekala, o niž se měl s Veselým podělit během rozhovoru na Zemanově oblíbené Vysočině. Prezidentovo rezolutní konstatování, že si moderátor zjevně spletl rozhovory, protože on nic takového neřekl, bylo z kategorie zážitků, jež si za peníze prostě nepořídíme. Stejně jako Veselého lehce poplašená námitka: „Bylo to na Vysočině.“ V jiných ohledech se prezident projevil jako člověk, který čas předbíhá, je avantgardou, dalo by se říct. Například se svěřil, že v době, kdy byl zvolen předsedou sociální demokracie, tedy v roce 1993, si o sobě na sociálních sítích četl, že stranu přivede ke zkáze. A já v těch časech sotva chápal, jak se používá disketa. Musím říct, že jsem si to interview docela užil, a na případné opakování se moc těším. Oba protagonisty teď navíc vnímám jako tak nějak bližší.

Velkou star českých sociálních sítí obecně je řeporyjský starosta Pavel Novotný. Minulý týden se mu povedl další zářez. Dal na internet snímek kamery u přejezdu, dvě dámy (učitelky mateřské školy) tam převáděly skupinu dětí přes koleje ve chvíli, kdy byly spuštěné závory. Starosta dal najevo, že jim to hodlá spočítat. Nastalo předvídatelné vzedmutí emocí, část publika ženy proklínala, přála jim vyhazov, torturu, ztrátu propisovací tužky a podobně. Část se jich zastávala proti Novotnému, jemuž přála vyhazov, torturu, ztrátu propisovací tužky a podobně. Jeden v tom taky mohl vidět záblesk transparentní politiky budoucnosti, jejímž je Novotný předvojem. Asi fakt. Společnost dohledu s lidskou (klaunskou) tváří.