Velmi bych potřeboval jednu nedávno vydanou knihu. Vím, kde je: za výlohou v knihkupectví, které je už tři týdny zavřené. Asi by nebylo těžké se k ní dostat, zavolám nakladateli, kterého osobně znám, sejdu se s ním nebo mi ji někde nechá. Nebo si ji objednám po internetu a přiveze mi ji zásilková služba, čímž uvedu do chodu tak asi tři lidi, kteří ji musí vyzvednout ze skladu, zabalit, vykonat s ní několikakilometrovou cestu, sejít se se mnou.

Nejjednodušší a z hlediska profylaktických opatření nejsterilnější mi pořád připadá zajít si ji jednoduše koupit. Třeba jako si naproti kupuju kávu do kelímku (a pak si ji jdu do parku na lavičku skrz roušku vypít), nemluvě o supermarketu, kde prodej třeba okurek zůstal v podstatě beze změn. I za změněných poměrů tam bývá podstatně více lidí, než by bylo v tom knihkupectví. Ostatně i ty knihy by se tedy mohly prodávat třeba v nějakém ochranném režimu: skrz polozavřené dveře, nějakou škvírou nebo takovým tím otočným mechanismem, co byly na vratech klášterů. Nebo jako se vydávají léky v nočních lékárnách: nebudu pateticky srovnávat knihy s léky, ale nějaká podoba tady je.

Nejjednodušší by ale bylo knihkupectví jednoduše otevřít. Dobře, s nějakými omezeními, takže samozřejmě s rouškami, poprskané knihy nikdo nechce, třeba tam nebudou chodit hromadné exkurze. Nebo že si tam člověk nevezme termosku a nerozvalí se tam u své oblíbené četby. Člověk přijde, vezme knížku, zaplatí a jde. Ale hlavně by se takové obchody měly opravdu už otevřít, třeba i na polovinu hodin a polovinu provozu. Jejich „zavřenost“ (divné slovo) přestává mít smysl, pokud ho někdy měla. Hospody a bary, to člověk pochopil (někdo přivítal), že se neprodávají třeba kalhoty, to možná taky: obvykle je člověk vyzkouší, a co když u toho kýchne. Ale knihy? Proč si člověk nemůže už skoro měsíc koupit knihu, to začíná být podezřelé.

Ale já nejsem paranoidní, ne, nemyslím si, že je za těmi stále, jak říkal nebožtík Havel, méně smysluplnými zákazy nějaký zámysl, třeba likvidace inteligence, jejíž přežití zajisté není závislé na knihách vydaných právě minulý měsíc. Ne, jde spíš o efekt přehnaného befelu, který se pak ten vydávající bojí odvolat. Jednou se to zakázalo, tak se to holt bude držet. Aby v tom byl pořádek, zakáže se všechno, možná se udělá výjimka na ústní hadříky, aby se daly z čeho spíchnout. Podobně to platí pro zrušení farmářských trhů: také si nemyslím, že v tom, že si člověk nemůže koupit mrkev na náměstí – a vedle v supermarketu ano –, je nějaký temný plán premiéra a jeho chuti všechno pěkné zničit a schramstnout. Bylo nařízení, ve kterém se mísila panika, nějaká počáteční taktika, prostě všechno rychle zastavit a umrtvit. To mělo svůj důvod a zjevně se to podařilo. Teď je čas na inteligentnější řešení.

Nejde totiž o žádnou individuální potřebu pořídit si právě tu knihu za výkladem. Já to bez ní bezesporu přežiju. Jde o to, že to nemusí přežít to knihkupectví – a ještě více ten můj známý nakladatel. Ti jsou ohroženi ještě více než plíce průměrného Čecha. Ty může těch pár dalších týdnů na suchu klidně stát existenci. A bez ní se tady opravdu bude hůř dýchat.

Ten můj známý, nakladatel, je jedním ze signatářů dopisu, který snad nebude od věci tady otisknout.

Praha, 25. 3. 2020

Otevřený dopis ministru kultury ČR Lubomíru Zaorálkovi zaslaný Cechem malých nakladatelů: NENECHTE NÁS PADNOUT!

Vážený pane ministře,

vedeni stavovskou sounáležitostí a snahou zachránit specifickou oblast české kultury, rozhodli jsme se ustavit Cech malých nakladatelů, jehož prostřednictvím se obracíme s žádostí o pomoc na vládu České republiky, respektive Ministerstvo kultury ČR, do jehož gesce podpora vydávání literatury patří.

Jsme znepokojeni současnou situací na knižním trhu, kde vlivem přijatých vládních opatření přestala fungovat základní ekonomická pravidla. Zcela se zastavil přirozený tok financí mezi jednotlivými subjekty v oboru, a většina nakladatelství se tak ocitla zcela bez prostředků. Malá nakladatelství pak přímo na samé hranici existence.

Nejenže nemáme z čeho platit nájmy, energie, služby, případně mzdy a odvody za své zaměstnance a spolupracovníky. Bez peněz nemůžeme pokračovat ani v přípravě nových knih, ani platit další profese, které jsou s naším podnikáním svázány, například redaktory, korektory, grafiky, ilustrátory, překladatele nebo tiskárny, čímž se okruh osob v případné ekonomické nouzi jen rozšiřuje.

Žádáme proto Ministerstvo kultury ČR, aby neodkladně a v původně schválené výši vyplatilo nakladatelstvím granty na podporu vydávání knih v roce 2020 a aby vyhlásilo speciální dotační program, jehož prostřednictvím by jednotlivým žadatelům poskytlo finanční podporu, odvozenou od prokazatelné ztráty, která nakladatelstvím vznikla v době krize, a použitelnou na provozní náklady.

Vítáme usnesení vlády, jež se týkají dočasného odpuštění plateb záloh na sociální a zdravotní pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné, finanční pomoci pro zaměstnavatele nebo případných státních garancí za úvěry. Ani jedno z těchto opatření nám však nepomůže natolik, abychom mohli navázat na svou činnost před krizovými opatřeními a nemuseli se obávat, že přes veškeré úsilí budeme muset svá nakladatelství zavřít.

Nakladatelství sdružená v Cechu malých nakladatelů navazují na dobrou tradici svých prvorepublikových předchůdců. Právě knihy vydávané například Josefem Florianem ve Staré Říši, v Pojerově Atlantisu, ve Svatém kopečku Václava Petra nebo u Kamilly Neumannové v Knihovně dobrých autorů patří mezi literární klenoty, které na rozdíl od tehdejší takzvané komerční literatury dodnes oslovují čtenáře svým obsahem i grafickou úpravou a dlouhodobě obohacují českou knižní kulturu. I naše malá nakladatelství se snaží obohacovat české literární prostředí sbírkami poezie, esejemi, výtvarnými, historickými, teologickými nebo filosofickými publikacemi. Snažíme se také zaplňovat bílá místa a seznamovat českého čtenáře s pozoruhodnými zahraničními autory a jejich texty.

Nechrlíme kvanta titulů jen kvůli krátkodobému zisku a svá nakladatelství nevnímáme v první řadě jako firmy na vydělávání peněz. Jde nám o rozšíření spektra osobitých kulturních projevů a zprostředkování zajímavých názorů a myšlenek. Tyto snahy nezůstávají bez povšimnutí a naše nakladatelství získávají slova chvály i mnohá prestižní ocenění.

Své knihy můžeme vydávat díky nejrůznějším donátorům, přičemž k nejvýznamnějším patří právě Ministerstvo kultury ČR. Naléhavě se proto právě na ně, a osobně na Vás, pane ministře, obracíme s voláním o pomoc. Nenechte nás padnout!

Jsme připraveni na jednání s Vámi, pane ministře.

S pozdravem

Jiří Fiedor, Pulchra

Iva Pecháčková, Meander

Daniel Podhradský, Dauphin

Vít Houška, Volvox Globator

Petr Novotný, Petrkov

Jakub Hlaváček, Malvern

Lubor Maťa, Maťa

Jiří Macháček, Protimluv

Viktor Stoilov, Torst

Aram Herrmann, Herrmann & synové

Lumír Kolíbal, Dharmagaia

Pavel Jungmann, Archa

Petr Schwarz, Kalich

Jan Šavrda, Dybbuk

Pavel Mervart, Mervart

Petr Minařík, Větrné mlýny

Martin Hejkal, Hejkal

Pavel Himmel, Garamond

Kristina Mědílková, Opus

Filip Tomáš, Akropolis

Erik Lukavský, Fra

Tomáš Brandejs, 65. pole

Ivo Stehlík, Stehlík

Petr Januš, Rubato

Veronika Marhounová, Planeta9

Tereza Horváthová, Baobab

Jakub Jinek, Oikoym