Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík je přesvědčený ekonomický liberál až libertarián. Bytostný odpůrce státních zásahů do ekonomiky. V roce 2010 nechal padnout tehdejší středopravou vládu premiérky Ivety Radičové, protože odmítal, aby Slovensko přispívalo do záchranného valu na pomoc krachujícímu Řecku.

Tento Richard Sulík přišel v lednu letošního roku za finančníkem Danielem Křetínským, majitelem Energetického průmyslového holdingu, který ovládá Slovenské elektrárny, slovenskou obdobu elektrárenské společnosti ČEZ. Spolu s italskou firmou Enel v nich má podíl 66 procent. Zbývajících 34 procent patří slovenskému státu. Sulík Křetínskému oznámil, že se na firmu chystá uvalit atomovou daň. Vysvětlil to tím, že ve svých jaderných elektrárnách vyrábí elektřinu za velmi nízké ceny. Ale protože evropská cena elektřiny je velmi vysoko, může ji draze prodávat. Ze získaných peněz z atomové daně chtěl Sulík kompenzovat prudce rostoucí účty slovenských rodin a firem.

Daniel Křetínský ale patří mezi nejchytřejší finančníky. Takže si to dobře spočítal a navrhl Sulíkovi dohody. Zafixuje slovenským zákazníkům cenu elektřiny na 61,21 eura na MWh. Spočítal si, že se mu to vyplatí víc než atomová daň. A věděl, že Sulík nemluví do větru, takže ji na něj může bez problémů okamžitě uvalit. EPH, Enel a slovenská vláda proto podepsaly dohodu, která až do konce roku 2024 fixuje cenu na zmíněných 61,21 eura za MWh. Bylo to v polovině února. Křetínský, který svůj evropský byznys orientuje na Francii, moc dobře viděl, co už hned v lednu udělal francouzský prezident Emmanuel Macron (kterého v kampani se svými francouzskými médii výrazně podporoval). Zafixoval cenu elektřiny z dominantního dodavatele Électricité de France na 46,8 eura za MWh. Křetínského dohoda se Sulíkem je tak na francouzské poměry ještě velmi výhodná.

Cena elektřiny už se v té době pohybovala na trhu kolem 220 eur na MWh. Šla prudce vzhůru kvůli nedostatku zdrojů poté, co především Němci ohlásili odpojování atomových a uhelných elektráren. Francouzská i slovenská vláda fixovaly elektřinu ještě předtím, než 24. února vtrhl Vladimir Putin na Ukrajinu. Francouzi už v lednu. Sulík s Křetínským podepsali memorandum o fixaci 16. února 2022.

Elektřina prudce zdražovala už před začátkem války. Ta to samozřejmě akcelerovala. Česká vláda Petra Fialy od prosince, kdy převzala moc, ke zkrocení cen elektřiny neudělala jediný krok. Premiér zjevně viděl, že už je to neúnosné, proto ve středu 22. června vystoupil se svým prvním mimořádným projevem. V hlavním vysílacím čase ho zařadily všechny televize. Předseda vlády celý ten projev věnoval energetice. Hodně mluvil o Rusku. O potřebě se odříznout od jeho plynu a ropy. Zařadil nový výraz „energetická nezávislost“. Toho konkrétního jsme se dověděli málo. Nejsilnějším sdělením bylo, že stát chce plně ovládnout výrobu elektřiny. Ministr financí Zbyněk Stanjura už předtím naznačil, že ambicí je získat stoprocentní kontrolu nad polostátní firmou ČEZ. Dnes v ní stát drží 70 procent a zbytek se obchoduje na burze. Stoprocentní kontrola by vládě dovolovala to, co už skoro půl roku dělají Francouzi a o něco kratší dobu Slováci. Fixovat cenu elektřiny. Fiala ale hned vzápětí druhý den dodal, že cesta k tomu potrvá až dva roky.

Český zákazník do té doby nemá šanci dosáhnout na slovenskou nebo francouzskou cenu. Platí čtyřikrát víc. A doba vysokých cen elektřiny hned tak neskončí. Ani kdyby se hned zítra zastavily boje na Ukrajině. Tažení za bezuhlíkovou ekonomiku plné regulací, které vede k nedostatku zdrojů výroby energií, klidem zbraní nekončí. Česká vláda nemůže udělat to, co udělala slovenská. S tisíci drobných akcionářů, kteří si podíly v ČEZ koupili na burze, se nedá udělat dohoda, jakou podepsal Sulík s Křetínským a italským Enelem. Petr Fiala bohužel nevysvětlil, proč to zestátnění ČEZ musí trvat dva roky. Je to jistě právně složitá a také velmi nákladná operace. Ale dva roky je v této krizové době opravdu dlouhá doba.

Do té doby nenabízí Fialova vláda víc než plošné dotování části účtu za elektřinu. Říká tomu úsporný tarif. Jen letos má přijít na 66 miliard korun. Toto řešení má všechny představitelné minusy. Zvyšuje státní dluhy, prohlubuje přerozdělování a roztáčí dál inflaci. Je to přesný opak slovenské cesty. Stát tam lidem nic nedotuje. Tím pádem nemá žádné nové výdaje a neprohlubuje dluhy. Takže nepřispívá k inflaci a nepromítají se do ní ani vyšší ceny elektřiny. Neprostupují do cen dalších výrobků a služeb. O zisky z drahé elektřiny přichází Křetínský a Italové.

Fixace ceny je v této složité době nejrozumnějším řešením. Když to u nás ale právně nejde, stojí za úvahu speciální daň na prodej elektřiny. A její výnos promítnout do plošného snížení cen. Bez toho, aby to stát stálo korunu. Je to fakticky totéž, co dělají Slováci. Jen se peníze bohužel přelijí přes státní účet. Je to byrokratičtější, složitější, bude to spalovat zbytečnou energii státním úředníkům, kteří by mohli dělat produktivnější práci. Petr Fiala a ODS ale odmítají i energetickou daň. Zbývá se ptát, jak tu drahou elektřinu chtějí teď a tady řešit? V televizním apelu to nezaznělo. Také si to žádá vysvětlení, proč ODS daň z elektřiny odmítá. Není na ní nic ekonomicky neliberálního. Je to pokus o narovnání velmi neliberálního prostředí, které přinesla do výroby elektřiny zelená regulace. A přiznání, že obchod s elektřinou přestal být trhem a zdegeneroval do podivné sítě státních dotací a regulací, jejichž výsledkem je nesmyslně drahá elektřina.

To nezpůsobila Putinova invaze. Ten problém tady byl předtím, než ruské tanky vjely na Ukrajinu. Proto ho také Francouzi nebo Slováci už předtím řešili. Na rozdíl od nás. Proto se na nás zatím řítí ceny elektřiny skoro čtyřikrát vyšší než ve Francii. A pětkrát vyšší než na Slovensku.