Je to zvláštní stav. Ceny potravin v listopadu už osmý měsíc po sobě klesají. V téže době u nás jídlo stále rychleji zdražuje. Kdyby tady nebyl Viktor Orbán se svým chaosem, který vyvolal zastropováním cen a zvedl tím inflaci potravin meziročně na evropsky skutečně rekordních 47 procent, byli bychom s celkovým meziročním růstem cen jídla o 25 procent jedním z přeborníků v drahotě my. Jak je to možné, když současně třeba ve Švýcarsku zdražuje jídlo o 4,4 procenta? Je to podobné, jako kdyby ve světě padaly ceny ropy a u nás zdražoval benzin a nafta. Co se to děje, že za levnějšími potravinami se jezdí nejen do Polska, ale i do celkově výrazně dražšího Německa? A že si z dovolených ze zemí, kde jsou jako ve Francii nebo Itálii ceny celkově vyšší, odvážíme dojem, že i tam nás ten nákup potravin vyšel levněji než doma?

V listopadu se světové ceny potravin nejvíc vzdálily rekordu z letošního března. Tehdy je tam vyhnal strach z války. Putinem devastovaná Ukrajina byla jedním z velkých exportérů a zavládl strach z nedostatku. To je psychologicky ideální konstelace pro prudké zdražování. K rekordnímu listopadovém poklesu světových cen přispělo především zlevnění obilovin, masa a mléčných výrobků. Ten kompenzoval vyšší ceny rostlinných olejů nebo cukru. Souhrnný index, který sleduje ceny obilovin, rostlinných olejů, mléčných výrobků, masa a cukru na mezinárodních trzích, se proti předchozímu měsíci snížil o 0,2 bodu na 135,7 bodu. V meziročním srovnání Organizace OSN pro výživu a zemědělství byl index pouze o 0,3 procenta vyšší než před rokem. Letos v březnu, po únorové invazi ruských vojsk na Ukrajinu, index vystoupil na rekordních 159,7 bodu.

Pohled do českých obchodů vypadá úplně jinak. Jednu z nejvyšší inflací v Evropě máme nejen kvůli drahým energiím. „V oddíle potraviny a nealkoholické nápoje meziroční růst cen opět zrychlil. Ceny pekárenských výrobků, obilovin byly vyšší o 29,1 procenta, masa o 26,6 procenta, vajec o 52,8 procenta, ovoce o 7,6 procenta, zeleniny o 24,4 procenta a cukru o 105,4 procenta,“ píše ve zprávě o inflaci za říjen Český statistický úřad. „Na meziroční růst cenové hladiny měly největší vliv ceny v oddíle potraviny a nealkoholické nápoje, kde kromě výše uvedených položek byly meziročně vyšší zejména ceny mouky o 53,3 procenta, chleba o 35,5 procenta, drůbežího masa o 42,3 procenta, polotučného trvanlivého mléka o 38,1 procenta, olejů a tuků o 50,4 procenta.“

Pozoruhodné. Vše, co ve světě už osm měsíců zlevňuje, u nás zdražuje. Maso, mléko, pečivo. Všechno. Na světové trhy se zjevně vymlouvat nelze. Jedna věc je svět a druhá Evropa, která má kvůli drahým energiím nejvyšší inflaci z vyspělého světa. Jídlo zdražuje ve všech evropských zemích. Rozdíly jsou ale násobné a my jsme na tom podstatně hůř než jiní.

Světové ceny padají, české rostou

V celé Evropské unii zdražily potraviny v průměru o 17,7 procenta. Rozdíly jsou ale výrazné. Extrémy jsou na jedné straně Maďarsko, kde se ceny potravin proti minulému roku zvedly o 47 procent. Na straně druhé Švýcarsko, kde jídlo zdražilo o pouhých 4,4 procenta. My jsme výrazně blíž Maďarům. Hned za nimi jsou pobaltské země Estonsko, Lotyšsko, Litva, kde se ceny zvedají mezi 28 a 33,7 procenta. Pak následuje Bulharsko s 26,3 a po něm už my s 25,1 procenta. Za námi Poláci, kterým nijak výrazně nepomohlo, že u potravin letos snížili DPH. V Německu jídlo zdražilo meziročně o 17,7 procenta, ve Francii o 12,2 procenta, v Itálii o 13,5, ve Španělsku o 15,4 procenta. To jsou všechno velmi vysoké růsty cen. Ve srovnání s námi ale stále podstatně pomalejší. V té chvíli se na tom ještě nemohly podepsat stropy na elektřinu. Země Evropské unie je pro velké firmy v té době ještě nespustily.

Rozdíl je proto potřeba hledat v chování zemědělců a potravinářů a ochotě lidí ty vysoké ceny platit. Přestože si zemědělci a potravináři v médiích stále na drahé energie stěžují, jejich prudké zdražení se jimi vysvětlit nedá. Ty drahé energie navíc mají i jejich zahraniční konkurenti. A zdražují méně. Vysvětlení se nedá najít ani v tom, že by potravináři prudce svým lidem zvedli platy, aby jim dorovnali drahotou padající životní úroveň. Mzdy v tomto oboru rostly pomaleji než jinde.

Statistici kromě cen u zákazníků ale sledují i výstupní ceny, za něž dál do obchodu prodávají potravináři a firmy z dalších oborů. A právě u potravinářů bylo to zdražení výrazně vyšší než u jiných oborů. Poslední data jsou z října. Ceny potravinářů se meziročně zvedly o 43,5 procenta. Je to výrazně rychlejší vzestup než v jakékoli jiné části průmyslu a služeb.

Zlatá éra agrobyznysu

To, kdo z řetězce zemědělec – výrobce potravin – obchodník nejvíc zvedl ceny, se dá u konkrétních potravin najít v oficiálních datech. Statistici totiž sledují u řady výrobků cenu na všech třech místech. Jednou ze základních potravin, které prudce zdražují, je mléko. To ovlivňuje jako základní surovina i mnoho dalšího. Máslo, sýry, jogurty... Loni v říjnu prodávali zemědělci potravinářům litr mléka za 9,04 koruny, letos už za 12,17 koruny. Cena stoupla o 3,13 koruny. To je 34,3 procenta. Potravináři dodávali loni do obchodů litr za 12,17 koruny, letos už za 15,47 koruny. Jejich ceny stouply za ten rok o 27,5 procenta. Průměrná cena v obchodě, která se v inflaci uvádí jako spotřebitelská cena pro zákazníky, se zvýšila z 18,63 na 23,16 koruny za litr, tedy o 25,3 procenta. Ze srovnání je na první pohled zjevné, že nejvíc jsou za prudký růst ceny zodpovědní zemědělci, následovaní potravináři. Obchodníci zdražili méně, než o kolik jim zvedli ceny dodavatelé. Pokud hledáme, kdo je zodpovědný za drahé mléko, jsou to na prvním místě zemědělci.

Další ostře sledovanou potravinou je po celou dobu rekordního zdražování máslo. Potravináři loni v říjnu prodávali čtvrt kila, což je balení, které si v obchodě nejčastěji kupujeme, za 34 korun. O rok později už za 49 korun. Cena stoupla o 16 korun, což je 47 procent. Obchodníci před rokem čtvrtku másla nabízeli v průměru za 38 korun. Letos za 57 korun. Jejich cena se zvedla o 19 korun čili o 50 procent. U másla je vidět, že si ještě lehce přirazili ke zdražení, které jim přišlo od dodavatelů. Ten největší vzestup jde ale opět za výrobci potravin.

Dalším rekordmanem ve zdražování je kuřecí maso. Loni v říjnu prodávali zemědělci potravinářům, kteří kuřata zpracovávají do obchodů, kilo za 23,69 koruny. Letos už za 31 korun. Cena se zvedla o 7,31 koruny, to je 31 procent. Potravináři, kteří kuře vykuchají a zpracují, ho obchodníkům loni dodávali za 41,09 koruny, letos už za 57,84 koruny. Bylo o 16,75 koruny dražší, to je 40 procent. Obchodníci loni kuřata zákazníkům nabízeli v průměru za 59,82 koruny za kilo. Letos už za 79,48 korun za kilo. Podražilo o 19,66 koruny, což je 33 procent. Na kuřatech si obchodníci dokonce snížili svoji marži a nepromítli celé zdražení, které k nim dorazilo z agropodniků, do konečných cen pro zákazníky.

Podobně vychází srovnání i u dalších základních potravin. Závěr je zřejmý. Za jedno z největších zdražení jídla v celé Evropské unii ve chvíli, kdy světové ceny základních potravin už osmý měsíc po sobě padají, nejsou zodpovědné žádné zlé zahraniční obchodní řetězce, v nichž se s oblibou viníci hledají. Jsou to především čeští zemědělci a potravináři. Ti nepromítají do svých cen jen dražší energie. Zdražují podstatně víc. Krizi využili jako šanci. Z dat se také ukazuje, že čím větší agropodnik, tím větší je růst cen, tržeb a přirozeně i zisků. Nemůže to být jinak, když se náklady zvedly méně než výnosy. Ministr zemědělství Zdeněk Nekula až před několika měsíci avizoval, že tržby zemědělců budou letos rekordní. Zisky v zemědělství se mají podle odhadů zvednout z loňských 21 miliard korun na letošních 30 miliard korun. To je největší vzestup v historii České republiky. Většinu kasírují velké agropodniky.

Čau, lidi, zachráním vás sám před sebou

Ty patří mezi vítěze současné inflační krize. Bezpochyby by byly jedním z adeptů na daň z neočekávaných zisků, které přinesla krize. Využily ji totiž minimálně tak dobře jako energetici nebo petrochemie. Vláda Petra Fialy o uvalení daně na agrobyznys v jednu chvíli uvažovala. Pak ale došla k závěru, že by bylo příliš složité ji vymyslet, aby zasáhla ty, kdo na drahých potravinách profitují nejvíc. Proto nápad nakonec vzdala. Obří růst cen vyvolává podezření, že v zemědělství a výrobě potravin je u nás slabá konkurence a je zralá na bedlivý dohled Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jestli firmy nezneužívají dominantní postavení. Největší zemědělskou firmou v zemi je Agrofert prezidentského kandidáta Andreje Babiše, toho času ve svěřenském fondu ovládaném jeho právníky a manželkou Monikou Babišovou. Je pozoruhodné sledovat, jak takzvaným obytňákem brázdí zemi muž vykřikující, že ochrání Čechy před drahotou. Babiš bojuje proti Babišovi. Babiš, prezidentský kandidát, slibuje hájit lid proti agrobaronu Babišovi. Dokáže to někdo z jeho soupeřů v kampani chytře rozehrát?