Poslední velká zahrada v Jindřichově Hradci

Obživnutí

Poslední velká zahrada v Jindřichově Hradci
Obživnutí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

To místo mám rád, a nejen proto, že se tam odehrála zajímavá setkání v mém životě. Zahradničina v tom místě přímo kape a je staletími vrostlá do každé hroudy, střepu a kamene. Proužek vypadlého sklenářského kytu zarostlého mechem má v sobě všechen ten čas mezi plavenou křídou a fermeží. Před dvaceti lety nás několik začalo s vytrvalými květinami vytvářet své vysněné projekty. Maloobchodní školky, tedy zahradnictví specializovaná na něco, najdete po celé Evropě; zdálo se, že si najdou zákazníka i u nás. Byla to trochu generační záležitost.

Znali jsme se mezi sebou, pořádali společné výstavy, pomáhali si, sdíleli kytky i zákazníky. Teprve nástup hobbymarketů a internetu ukázal, jak tvrdý chlebíček nás čeká. Jednou z těchto speciálek byl i Florianus v Jindřichově Hradci a nesmazatelně se zapsal do zahradnické historie.

Ukázalo se, že když něco končí, něco jiného začíná. Anna a Jan Makovičkovi se spolu s Míšou Zudovou nevydrželi dívat na prázdnou zahradu, vynašli příběh Krafferovy zahradnické rodiny a naplnili prostor novou vizí. „Nápad pronajmout si Krafferovu zahradu, která byla prakticky zahradnickým brownfieldem, byla ze začátku legrace vymyšlená nad lahví ginu, postupně se však změnila v realitu. Měli jsme s tímto místem spojené nostalgické vzpomínky, kdy jsme tu nakupovali trvalky a chodili si pro inspiraci,“ říká Jan Makovička. Vlastníkem je město Jindřichův Hradec a iniciátoři museli přijít na to, jak město přesvědčit o tom, že místo a oni sami jsou tím pravým a jediným, co se zde může a musí stát. Žádná skvělá vize se neprosazuje snadno. Ale stalo se. „Byl krásný zimní den, všechno milosrdně přikrývala sněhová pokrývka a my jsme ochotně strčili hlavu do oprátky a zahradu si na dvacet let najali s úmyslem kompletně ji opravit za svoje prostředky. To, že žádnými prostředky neoplýváme, bylo v tu chvíli vedlejší a dvacet let se zdálo jako nekonečno,“ vzpomíná Míša Zudová.

Na barokních terasách zahrady a zahradnickém zázemí zahlodal zub času natolik, že musíte hledat mezi nedbalou elegancí a romantismem zřícenin tu správnou polohu. Něco se ale děje a plány jsou velké, jak objasňuje Míša Zudová: „Náš záměr je vybudovat ze staré zahrady soběstačný organismus, ve kterém se budou potkávat různé funkce. Pracovně jsme to nazvali zahradnickým cirkusem. V části zahrady se pěstují květiny k řezu, které zásobují naše vlastní květinářství, a experimentujeme také s pěstováním trvalek. V letní sezoně zahrada hostí různé kulturní a drobné společenské akce, fotografování, svatby.“ Zahrada má edukativní poslání a aspiruje na ukázkovou přírodní zahradu. Nejbližším plánem je dokončit výstavbu zázemí pro návštěvníky, zaměstnance a krajinářský ateliér, kamenné květinářství. Zásadně tu všem z týmu chybí krytý prostor pro workshopy nebo hrnkovna, do které nefouká. V dlouhodobém horizontu zde vzniká místo pro veřejnost, kde se lidé mohou pobavit, něco nového naučit anebo si pořídit pěknou kytku vypěstovanou s láskou. To všechno v duchu řemeslné tradice, která je v tomto starém zahradnictví patrná dodnes.

Zahradě se daří a je to vidět. „Na jaře se nám povedlo získat část prostředků na stavbu zázemí v crowdfundingové kampani a od soukromých dárců, za což jsme velmi vděčni. A stavba postupně roste. Protože bychom našim příznivcům chtěli dokázat, že to s rekonstrukcí myslíme vážně, rádi bychom se pustili právě do opravy hrnkovny. Víme, že bez pomoci veřejnosti to nepůjde, a tak jsme zahájili další kampaň na podporu její výstavby,“ uzavírá Jan Makovička.

2. ledna 2023