Ibram X. Kendi je jednou z těch amerických progresivních celebrit, které se nám mohou zdát vzdálené a snaha přenášet sem jejich myšlenky pomýlená, byť tento intelektuál dostal různé prestižní ceny a jeho knihy doporučuje k četbě kdekdo včetně Baracka Obamy. Snaha zatáhnout rozruch kolem povstání Black Lives Matter do Evropy vyžaduje předstírání, že specifické důsledky transatlantického obchodu s otroky pro USA jsou klíčovou charakteristiku moderní civilizace, což je hloupost (jedna Kendiho kniha nicméně vyšla slovensky).

Pokud by nás Kendi něčím mohl oslovit, tak ne tím, co by si asi jeho fanoušci představovali. Toto je jeho definice rasismu: „Soubor rasistických politik, které vedou k rasové nerovnosti a jsou odůvodněny rasistickými myšlenkami.“ Každý, kdo za socialismu studoval na vysoké škole a musel absolvovat povinnou výuku marxismu-leninismu, pozná tu ubíjející tupost kruhových definic, jimiž se předstírala vědeckost.

Abychom mu nekřivdili, v té definici se přece jen nachází jeho pojetí rasismu, jak je rozvádí jinde: rasismus není věcí subjektivního záměru jednotlivců, nýbrž důsledkem mocenských systémů, a to v tom smyslu, že kdekoli vidíme nerovné výsledky pro černochy, jde o rasismus.

V roce 2019 zveřejnil Kendi na webu Politico návrh na schválení antirasistického dodatku k americké ústavě. Stanovil by, že rasová nerovnost výsledků (inequity) a rasistické myšlenky veřejných činitelů jsou protiústavní. A zřídil by ministerstvo antirasismu. Jeho personál by tvořili „formálně školení experti na rasismus a žádní politicky jmenovaní činitelé“. Ministerstvo by prověřovalo veškeré chystané kroky veřejné moci od místní po federální, zda nevedou k rasové nerovnosti, vyšetřovalo soukromé rasistické praktiky a monitorovalo rasistická vyjádření politiků. Na ty, kteří by neprovedli změny dobrovolně, by mělo k dispozici „disciplinární nástroje“.

S ohledem na naši minulost můžeme říct, že takové ministerstvo by drželo větší moc nad Amerikou než držela KSČ nad Československem. S ohledem na naši současnost si můžeme všimnout, že kdybychom v Kendiho návrhu nahradili rasismus dezinformacemi, vystihovalo by to, jakým směrem se ubírá uvažování některých expertů a politiků u nás a v EU.

Útěchou může být to, že by ministerstvo osazené experty Kendiho typu naštěstí zašlo na neschopnost. Po vraždě George Floyda, když si americká vládnoucí třída kupovala odpustky od hnutí Black Lives Matter, se Kendi stal hromosvodem na peníze. Od zakladatele Twitteru Jacka Dorseyho dostal deset milionů dolarů na založení Centra antirasistického výzkumu na Boston University. To přitáhlo granty od dalších firem a nadací, celkem až čtyřicet milionů.

Teď v září se objevila zpráva, že centrum náhle propouští dvacet až třicet pracovníků, tedy přes polovinu. Vyjádření antirasistických expertů měla patřičný kolorit – jeden označil své propuštění za „akt násilí a traumatu zaměstnání“, jiná se pyšnila titulem „náměstkyně ředitele pro narativ“. Nicméně díky tomuto pobouření se novináři osmělili a na činnost centra se podívali. Zejména díky práci studentského univerzitního časopisu se ukázalo, že centrum neudělalo skoro nic a to málo, co udělalo, vyprodukovalo ve spolupráci s jinými institucemi. Kendi vydal obrázkovou knížku pro děti a rodiče Dobrou noc, rasisme.

Minulý týden rovněž zveřejnil své zkušenosti Coleman Hughes, černošský intelektuál jiné orientace než Kendi. V dubnu pronesl na konferenci pořádané známou organizací TED přednášku prosazující myšlenku „barvoslepé“ společnosti, jež přestane být posedlá rasou. Jenže když měla být přednáška, jak je pravidlem, zveřejněná na internetu, postavila se proti tomu úderka černošských aktivistů v TED. Vedení organizace pak vymyslelo kompromis, že video zveřejní, když Hughes absolvuje ještě diskusi s oponentem, spolehlivým progresivistou z New York Times. To se v historii konferencí TED nikdy nestalo.

Ironické je, že Hughes v minulosti vyzval Kendiho k veřejné diskusi o rasismu a několik univerzit jí bylo ochotno poskytnout prostor. Avšak Kendi neměl zájem.