„Dnes jsem vyřídil všechny rodinné záležitosti,“ říká Michael Corleone svému švagru Carlovi Rizzimu ve filmu Kmotr. Následně vyjmenuje všechny nepřátele, které nechal odpravit. Poté, co se mu Rizzi přizná ke zradě, nechá zabít i jeho. Zdá se, že všechny rodinné záležitosti se rozhodl vyřídit i Izrael. Počet jeho mrtvých nepřátel v posledních dnech značně narostl.

V úterý byl taktéž zabit Fuád Šukr, dvojka v islamistickém hnutí Hizballáh. Izraelské ministerstvo obrany uvedlo, že se jedná o odplatu za zabití 12 dětí a mladíků na Golanských výšinách, které zasáhla raketa Hizballáhu.

Zvláště řady velitelů Hamásu v posledních měsících značně prořídly. Sálih Arúrí, velitel Hamásu na Západním břehu, zemřel v lednu. Vojenský velitel Hamásu a jeden ze strůjců útoku ze 7. října Muhammad Dajf se zřejmě stal obětí izraelského úderu 13. července. Již v březnu podobný osud potkal jeho zástupce Marwana Issu. Naživu z nejvyššího vedení teroristické organizace zůstává jen Jahjá Sinvár, hlava Hamásu v Gaze.

Zabití Haníji je obzvláště významné. Jednak protože k němu došlo v Teheránu. Haníja se nijak neskrýval. Žil v Kataru a Turecku, cestoval po světě, navštívil Rusko, setkal se s čínskými diplomaty. Dostat Haníju doma v Dauhá bylo ale velmi složité, hlavně protože Katar je oficiálně americký spojenec, což mu dává jistou dávku imunity před podobnými izraelskými akcemi. Pro Írán to neplatí, tam si Izrael dělá, co chce. Být íránský jaderný vědec musí být jedním z nejvíce nebezpečných povolání na světě. Přímo v Íránu byli zavražděni v roce 2007 dva, v roce 2010 a v letech 2011, 2012 a 2020 další. V roce 2018 Izraelci ukradli dokumenty týkající se íránského jaderného programu, v průběhu roku 2020 Íránem otřáslo jedenáct explozí na místech spojených s jeho snahou vyrobit atomovou bombu. K těm se nikdo nepřihlásil, ale všeobecně se předpokládá, že za nimi stál také Izrael. Írán nijak nereagoval.

Haníjova smrt je tak dalším selháním íránského bezpečnostního aparátu. Jeruzalému se podařilo Teherán mimořádně ponížit a vyslat signál, že jeho poskoci nejsou v bezpečí vůbec nikde. Izrael přechází do protiofenzivy.

Zadruhé ze strany Izraele se jedná nepochybně o eskalaci. Zároveň se ale jedná o nutný krok. Izrael se dlouho domníval, že může íránské obklíčení, Hamás, Hizballáh i syrský režim patřící mezi loutky Teheránu, nějak zvládat. Do Gazy občas odpověděl bombardováním, ničením íránské pozice v Sýrii, hrozit Hizballáhu v Libanonu. Tuto iluzi roztrhal masakr spáchaný hordami Hamásu 7. října. Izraelská společnost nemohla dále ignorovat nebezpečí na svých hranicích. O možném konfliktu na severu se tak mluví od začátku války v Gaze, po Hamásu bude nutné skoncovat i s Hizballáhem. Útoky v Bejrútu a Teheránu svědčí o tom, že Izrael se regionální války nebojí. Jedná se o hozenou rukavici Íránu a jeho poskokům.

Írán slibuje tvrdou odplatu. Vyvěsil „prapor pomsty“. Nejvyšší íránský duchovní vůdce – ajatolláh Alí Chameneí – uvedl, že Izrael poskytl důvod pro tvrdý trest. Nový íránský prezident Masúd Pezeškján řekl, že Írán bude „bránit svou územní celistvost, důstojnost, čest a hrdost a donutí teroristické okupanty litovat svého zbabělého činu“. Právě na jeho inauguraci Haníja do Teheránu přijel.

Zatím ale po každém ponížení se Írán omezil jen na zoufalé výkřiky a symbolická gesta. Po zabití generála Kásima Sulejmáního Američany se na nic nezmohl. Když Izrael bombardoval íránské vojenské velitelství v Damašku, Teherán sice odpověděl masivním dronovým a raketovým útokem, ten byl ale beze ztrát zneškodněn. Zároveň ale jednou musí nastat moment, kdy Teherán bude muset nějak opravdu odpovědět, nebo se definitivně vzdát svých ambicí stát se regionální mocností.

Jestli je smrt Haníji pro někoho opravdu špatná zpráva, jsou to rukojmí v Gaze a jejich rodiny. Haníja jako politická hlava Hamásu měl velké slovo ve vyjednáváních o jejich propuštění. Šance, že se vrátí domů živí, se po dnešku značně zmenšila.