Diváci šesté řady seriálu The Crown (Koruna) mohli snadno přehlédnout epizodní roli, kterou sehrál Michael Heseltine. Pamětníci jeho úlohu ve vládách Margaret Thatcherové a Johna Majora ovšem těžko. Vysloužilec vrcholné britské politiky koupil v polovině sedmdesátých let v Thenfordu venkovský dům z 18. století spolu se zahradou, farmou a pozemky a více než stošedesátihektarovou usedlost kultivoval v pozoruhodné dílo člověka. Zaslouženou pozornost budí zejména třicet hektarů někdejších porostů, které proměnil v uznávanou zahradu a živé arboretum. Zejména sbírka dubů a sněženek je předmětem obdivu a zde se pomyslně naše zájmy protnuly.

Nebyl na to sám, ze známých zahradníků pro něj pracovali či pracují Harold Hillier, Roy Lancaster či Allen Coombes, jejichž knihy vyšly či jsou známé i u nás. Dnes zde najdeme na třináct tisíc druhů rostlin doslova z celého světa. Duby jsou nejpestřejší, a tím pádem je jejich sbírání dostatečně nekonečné. Také na ně samozřejmě potřebujete místo a rozmanitost podmínek, které Thenford má. Správný sběratelský dub musí být sbíraný v divočině coby žalud a vysazený s minimálním zahradnickým zásahem do vývoje jeho kořenového systému. V tom jsou si všichni „dubaři“ rovni, protože ten, kdo seje sběr a je úspěšný, zbytek nutně musí vysadit nebo povyměňovat. Má na to pouhé dva tři roky.

Kurátorka sněženek Emma Thick při naší první návštěvě nosila klobouček s vyumělkovanými sněženkami i v létě, a pokud nešlo o tuto jednu vášeň, stočil se hovor k jejímu milovanému hudebnímu festivalu Glastonbury, na který nedá dopustit. Snad si i Thenford našla, aby byla v dosahu. Jejich sedm set odrůd sněženek totiž kvete všehovšudy od října do března, a po studenější část roku se tedy má co otáčet. Poslední roky totiž panství pootevírá své brány poněkud častěji a právě sněženky se těší velké pozornosti. Letos se chystají otevřít na devatenáct dní v roce, což u soukromých zahrad v Británii není zvykem. Ostatně jako kdekoliv jinde. Mnohdy se otevře pouze jeden den či víkend v roce v rámci „National Garden Scheme“ a je na každém, aby si svou milou zahradu vyčekal. Patří sem totiž i mnoho skvostů.

Sněženky lorda Heseltinea ovšem neuvidíte jen tak. Na „open day“ se prodávají lístky stejnou rychlostí jako na lecjakou hvězdu a kapacita zahrady je omezená. Není to vůbec drahé, copak o to, ale musíte opravdu chtít. Akce je vyprodána dlouho dopředu a jen vzácné sbírkové duby ji dokázaly na malý okamžik pootevřít. Mám pro podobná omezení velké pochopení, protože ačkoliv jsou všechny pěšinky předem vysypány štěpkou, za pár hodin se promění v blátivý úvoz. Tuctu místních zahradníků to dá pěknou prácičku, dát je zas do pořádku. Pár set lidí v anglickém počasí vytáhne z aut „wellies“ a užijí si den. Stánky čtyř pěstitelů sněženek jsou z větší části rozebrány během několika minut a pak už se jen stojí ve frontě na placení. Důležité je umět se rychle rozhodovat a čapnout sněženku dřív, než to udělá někdo jiný. Ovšem sto liber za pěkný kousek tu není výjimkou, samozřejmě. Nejprodávanější jsou ale ty za pár desítek, které mají o lísteček navíc. Znamená to, že příští rok budete mít nejméně dvě. Základní druhy zbydou na ty pozdě příchozí. Mohou si projít zahradu, poslechnout přednášky o hledání DNA sněženek, dát si čaj s dorty od místních dam nebo s klekátkem a foťákem lovit sněženky po všech koutech. Pro našince je ovšem povinností prohlédnout si sbírku soch pana exministra. Gigantická Leninova busta, dopravená na ostrovy až z Rigy, do zahrady vysloužilce studené války prostě patří.