Blbštajn, kapoun, vemeno. Vylízanec, dacan, pako. Moula, trouba, hňup. Případně starý dobrý kus vola. Enstschuldigen – víc z toho při nejlepší vůli nevytluču. Útržkovitá překladatelská praxe mě naučila, že člověk bohužel musí zůstat věrný originálu, i když má cukání převáděnou věc vylepšit a opepřit, a že se to nemá, i když by to textu dost jednoznačně prospělo. Ve žhavé kauze vicekancléře Roberta Habecka, která se snad dá, ale s výhradami, přirovnat ke sporu o „Pitomia“, je ovšem triviálnost originálu zásadní. Dobře se na tom vidí, kam se země za poslední řekněme dekádu posunula a kam ideálně nejít. Jeden můj německý kamarád říká: „Před patnácti lety chtěly všechny země být jako Německo. Dneska už nechce být jako Německo žádná.“

To Robert Habeck, německý ministr hospodářství a ochrany klimatu a zelený kandidát na kancléře, naopak působí dojmem, že přesně tohle dělá každé ráno, jen co přijde do úřadu a vypije si kafe. Na běžné občany podal za tři roky v úřadě osm set trestních oznámení kvůli „ochraně osobnosti“, problém je v tom, že se často jedná o naprosto triviální až směšné záležitosti, které by měl přejít mávnutím ruky a jít dělat něco rozumného. Místo toho se projevuje jako pasivně agresivní egomaniak, který za veřejné peníze zneužívá svoje postavení.

Posuďte: V úterý 12.listopadu krátce po šesté – ráno – zazvonila u dveří čtyřiašedesátiletého Steffena Niehoffa z bavorské vesnice Burgpreppach kriminální policie. Poté, co z postele vytáhla nejen jeho, ale i jeho manželku a dceru s Downovým syndromem, kterou málem trefil šlak, u nich kriminálka provedla razii včetně prohlídky Niehoffova počítače a mobilu. Chlapík totiž v květnu nasdílel mem, který parodoval právě Habecka: ve fotomontáži se Habeckova hlava ocitla na šamponu Schwarzkopf Professionell, který byl ale, pozor, trigger warning, teď se otevře samo peklo, přepsán na Schwachkopf. Bamberské státní zastupitelství to ovšem považovalo za podněcování k nenávisti. Trestní oznámení podal milý pan Habeck osobně.

Zvládnout rozlišit podstatné věci od prkotin naprosto vypovídá o charakteru a schopnosti obstát ve funkci. Vysoce postavení politici musejí mít nadhled. To nemá být bonus, ale základ, něco jako schopnost přijít do práce střízlivý. Ráda bych si přečetla něco o tom, proč jsou zrovna ega extrémních levičáků tak křehká, případně nafukovací jak matračka. Proč se tak rádi urážejí, ať už kvůli sobě, nebo kvůli někomu jinému („marginalizovanému“)? Buzerováním veřejnosti kvůli memům nepěstují právní povědomí a sebelásku, ale komplex nadřazenosti, už tak masivní.

Německý veřejný prostor tuto extrémní citlivost podporuje, pokud se ale netýká politiků z AfD. Její šéfka Alice Weidelová se kdysi neúspěšně obrátila na soud poté, co ji veřejnoprávní stanice NDR označila za nacistickou děvku. Tady byla satira kupodivu bez problémů rozpoznána.

Volby v Německu budou za tři měsíce. Robert Habeck je ve své straně oblíbený, má delikátní dikci a pohled koloucha Bambiho. Server Nius.de spočítal, že při dosavadní frekvenci podávání trestních oznámení, kdy řekněme deset minut denně čte dopisy od právních zástupců nebo od policie a podepisuje trestní oznámení, už obrana jeho cti spolkla šestnáct pracovních dnů. Jednu žalobu podal kvůli emoji hovínka. Vidět na trestním příkazu úhledně zatočenou, usměvavou hromádku je další důkaz toho, že se vracíme k obrázkovému písmu – a kdoví kam dál.