Určitý typ lidí – zpravidla ti, které by ještě před pár lety nenapadlo se ptát, jestli je dobré, že nás Německo Angely Merkelové kompletně napojuje na ruský plyn – si boj s hybridní válkou vykládá jako co nejhlasitější odsuzování Ruska a hledání jeho vlivu za vším.

Je to naivní. Zkušený praktik hybridní války, jímž Rusko je, vám nebude servírovat své záměry na stříbrném podnose. Bude vám hybridní kampaň šít na míru – tak, že se bude strefovat do témat, jež polarizují vaši společnost. Ukázkovým tahem je dovážení migrantů z Iráku k polsko-běloruské hranici. Pracuje s vědomím, že ilegální migrace Evropany rozděluje a Polsko navíc je (bylo) v rukou extrémně pravicové a vůbec velmi špatné vlády. Takže když začalo Polsko tyto migranty od hranic odhánět, hned si za to vysloužilo od některých dobrých liberálů kritiku. Tyto dobré liberály by v životě nenapadlo, že se mohou stát aktéry ruské hybridní války – ale přesně to se stalo.

Minulé úterý se na webu ruského ministerstva obrany objevil návrh dekretu, kterým by Rusko jednostranně změnilo vedení své námořní hranice ve Finském zálivu. Finsko reagovalo bezmála flegmaticky. „Vláda situaci pečlivě monitoruje. Rusko v této věci Finsko nekontaktovalo. Budeme postupovat jako vždy: uvážlivě a na základě faktů,“ uvedl finský prezident. Za to by tedy český politik mnoho lajků na sociálních sítích nezískal. Žádná „pádná odpověď“, žádné předvolání ruského velvyslance „na kobereček“. A finská ministryně zahraničí připomněla, že „součástí hybridního vlivu je také vytváření zmatku. Finsko tento vývoj nepřekvapuje“.

Načež se ve středu v ruských médiích objevila zpráva odvolávající se na „vojensko-diplomatický zdroj“, podle něhož Rusko nemá a nikdy nemělo v úmyslu hranici měnit. A návrh dekretu z webu ministerstva zmizel. Doufejme, že naši experti na hybridní válku celou situaci taky monitorovali. Kéž by si z ní vzali správné poučení.

Čestmír Strakatý jistě patří mezi nejúspěšnější podcastery či autory rozhovorů, jací se u nás v posledních letech etablovali. Na tom, že z jeho rozhovorů se člověk něco doví, má vedle přípravy a schopnosti klást otázky jistě svůj podíl jeho persona. Jakkoli divák vnímá, že má svou osobnost a styl, vyhýbá se tomu, aby své konkrétní názory a postoje inzeroval. V rozhovoru se Sašou Vondrou minulý týden mohl pozorný divák zaznamenat, jak z této persony na vteřinu vybočil.

Byla řeč o migračním paktu a Strakatý Vondrovi říkal: „Vy chcete, aby ty státy, kam ti ekonomičtí migranti – nebudeme nutně říkat ilegální, protože...“ – a pak mu zrovna nebylo rozumět, vysvětlování nedokončil a pokračoval dál. A řekl to usměrňujícím, karatelským výrazem, pro něj nezvyklým, jako že to vlastně není potřeba vysvětlovat. Ani nebylo jasné, zda usměrňuje Vondru, který předtím v delším expozé mluvil o lidech, kteří „masivně, ilegálně“ míří na sever Evropy, sám sebe, nebo tak vůbec.

A to je zrovna škoda, že nepovažoval za nutné to dovysvětlit. Výraz „ilegální imigrant“ se stal politicky nekorektním. „Žádný člověk není ilegální“ zní oblíbené heslo, jež u nás používá třeba pirátka Markéta Gregorová. Američtí aktivisté prosadili, že se má říkat „undocumented immigrant“, a média to mají ve svých stylistických kodexech. V březnu měli Američané opět příležitost si uvědomit, jak je Joe Biden starý, když v improvizované části svého projevu použil slova „ilegál“. Nejdřív se za to odmítal omluvit a nakonec se omluvil.

Žádný lidský život samozřejmě není ilegální, ale migrace ilegální být může. Se zrušením pasů a občanství a hranic a nastolením světa Lennonovy Imagine žádná strana do voleb nejde. Zákaz všímat si, zda je někdo v zemi ilegálně, měl za následek vynětí imigrační politiky ze sféry politična. Což v praxi znamenalo, že občan nemohl vyslovit názor na to, že se vládnoucí elity v západních zemích rozhodly imigrační zákony nevynucovat. Tak dlouho, až najednou změna reálného stavu nebyla možná („Přece nemůžete všechny ty lidi, kteří tu léta žijí, deportovat“). Tak se rodila tzv. politika bez alternativy a v reakci na ni se zas zrodil populismus.