Využívání kamer na pracovištích dnes není výjimečné. Způsob jejich využití je však striktně vymezený. Ačkoliv má zaměstnavatel právo zaměstnance kontrolovat, „špehování“ kamerovými systémy je už v určitých případech za hranou. A to i ze zákona. K tomu patří případy, kdy zaměstnavatel sleduje na kamerách například to, jak moc se zaměstnanci „poflakují“ v kuchyňce. Firmám přitom hrozí i milionové pokuty.

„Zákon stanoví, že na pracovišti mají kamerové systémy sloužit výhradně k ochraně majetku, zdraví a bezpečnosti,“ uvádí Miroslav Papoušek z advokátní kanceláře Valíček & Valíčková. „Není možné je využívat k běžné kontrole zaměstnanců, kontrole docházky a dodržování pracovní doby nebo ke kontrole pracovní disciplíny. V těchto případech má zaměstnavatel zvolit méně invazivní způsoby jako čipové karty nebo dozor vedoucího,“ dodal Miroslav Papoušek s tím, že problémy vznikají zejména kvůli tomu, že kamery snímají nejen majetek, ale i zaměstnance a další osoby a pořízením záznamu tak dochází ke zpracování osobních údajů. Řada zaměstnavatelů tak podle něj kamerové systémy v provozovnách a na pracovištích používá v rozporu se zákonem.

Ospravedlnit lze podle něj kamerové systémy na pracovištích jako jsou například tiskárny cenin, banky nebo šperkařské provozovny, jejichž zaměstnanci nakládají s peněžní hotovostí, cennými kovy nebo majetkem vysoké hodnoty, z bezpečnostních důvodů potom jaderné elektrárny, chemické podniky nebo muniční sklady. „V jiných provozech je třeba instalaci kamerového systému odůvodnit, přičemž důvodem mohou být třeba opakující se krádeže, opakované poškozování majetku nebo rozsáhlost areálu, která neumožňuje jiné způsoby ostrahy,“ dodal Miroslav Papoušek.

V praxi tak nevadí samotné kamery, zásadní je způsob jejich využití. „Kontrolou bylo zjištěno porušování práva na ochranu soukromí zaměstnanců, když zaměstnavatel bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze jeho činnosti narušoval soukromí zaměstnanců tím, že měl umístěné kamery v prostorách určených k odpočinku zaměstnanců, dále podroboval zaměstnance vykonávající běžnou kancelářskou činnost permanentnímu monitoringu a v neposlední řadě měl obrazovku se záběry kamer ze svých provozoven umístěnou na veřejně přístupném místě,“ popisuje na upraveném příkladu z praxe pochybení odhalené při kontrole na svém webu inspektorát práce.

Ten popisuje zároveň to, že umístění dalších kamer, konkrétně v prostoru prodejny, bylo v tomto příkladu v pořádku. „Zaměstnavatel odůvodňoval provozování kamerového systému na pracovišti ochranou majetku, zdraví a prevencí nehod zaměstnanců. Tomu odpovídal způsob rozmístění a provoz kamer v prostoru prodejny, kdy kamery převážně zabíraly regály s vystaveným zbožím a dále místo kde docházelo k předávání hotovosti. V tomto případě bylo použití kamer v souladu s právními předpisy, avšak zaměstnavatel porušil jinou povinnost, a to informovat zaměstnance o rozsahu a způsobu provádění kontroly prostřednictvím kamerového systému. Co však zcela jistě nebylo v souladu s příslušnými právními předpisy, byla kamera umístěná v zázemí prodejny s úhlem snímání nastaveným na prostor kuchyňky, tedy do místa, který primárně slouží k odpočinku zaměstnanců,“ popisuje inspektorát práce.

„Zcela zásadní je, že všechny osoby musí být o použití systému informovány a prostory, které kamery snímají, označeny,“ uvedl Miroslav Papoušek. „Nepřípustné je monitorování prostor, jako jsou sprchy, WC, šatny, kuchyňky a místnosti, sloužící k odpočinku zaměstnanců. Úřad pro ochranu osobních údajů také obvykle nepovažuje za nástroj k ochraně majetku či zdraví nahrávání zvuku a akceptuje pouze obrazové záznamy. Zvuková nahrávka je možná pouze po předchozím upozornění a s aktivním souhlasem všech zúčastněných osob,“ dodal.

Zaměstnavatelům přitom v případě odhalených pochybení při kontrolách hrozí až milionové pokuty. „V případě, že nejsou dodrženy předpisy, nelze záznamy použít ani jako důkazní materiál a soud je jako důkaz neuzná. Nejčastějšími pochybeními, s nimiž se setkáváme, jsou nedostatečné odůvodnění potřeby systému ze strany zaměstnavatele, nedodržení informační povinnosti vůči zaměstnancům a nesprávné nastavení doby pro uchovávání záznamu,“ dodal Miroslav Papoušek.