Nelegální poplatky u lékařů. Stav, od kterého všichni dávají ruce pryč
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Na dlouhodobou a nelegální praxi některých lékařů reagují odpovědné orgány dlouhodobě stejně: řešit ji musí prvotně pacienti. Ti se setkávají často s tím, že si musí připlácet i tisíce za péči, kterou jim přitom ze zákona zaručuje pojištění. K tomu se přidal i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Ten vidí možné kroky v budoucnu, podle kritiků však už nejen ministerstvo roky opomíjí možnosti, jak zasáhnout.
Podle kritiků i zkušeností řady lidí běžná praxe, která trvá roky. Případy, kdy lékaři vyžadují či vyžadovali poplatky například za registraci, ale i pravidelný roční příspěvek, se často vyskytují u hůře dostupných specialistů jako jsou gynekologové, ale i u dalších. V minulém roce například vyvolal pozornost případ ukrajinské uprchlice, která se musela obrátit na právní pomoc kvůli nelegálně účtovanému poplatku za registraci u praktického lékaře.
Jak tehdy popsal deníku Echo24 advokát Tomáš Nahodil, na kterého se žena obrátila, lékař měl chtít až 1 500 korun za registraci ženy, ale i za registraci jejího dítěte. Nic takového jako poplatek za registraci však v českých zákonech neexistuje. Někteří lékaři, zejména gynekologové či zubaři, přesto vybírají od svých pacientů peníze i za zákroky hrazené zdravotními pojišťovnami. Pro pacienty jde však o „začarovaný kruh“. Ministr Válek v rozhovoru se serverem Deník N poradil pacientům poplatky odmítnout a řešit nelegální praxi s pojišťovnami, které se podle něj mají situaci více věnovat.
Pojišťovny naopak říkají, že je pro ně situace složitá, protože pokud pacient například určitý sponzorský dar uhradí, situace se jeví jako jeho souhlasný krok. Ten umožňuje například uhradit si nadstandardní péči, za poplatky však často pacient žádnou péči navíc nedostává. VZP v případě pochybností radí obrátit se na příslušnou pobočku podle trvalého bydliště pacienta či podle místa, kde má dotyčný lékař pracoviště, případně pak na Českou lékařskou komoru či Českou stomatologickou komoru. Pacienti si mají v případě podezření vyžádat popis, co za peníze navíc získají a nechat si vystavit podrobný účet.
To jde však ruku v ruce s problémem dostupnosti péče, kdy se pacienti obávají, že je lékař jako „problémové“ odmítne dále přijímat. Podle Válkova názoru není vybírání poplatků za výkony placené pojišťovnami v Česku plošným jevem. Takové případy označil za jakousi daň za demokracii. „Kdybychom měli diktaturu, tak osvícený diktátor půjde a lékaře, kteří porušují zákony a vybírají nějaké nelegální poplatky, by zavřel,“ řekl Válek deníku N.
To vyvolalo ostrou kritiku například od experta na zdravotnické právo Ondřeje Dostála, který praxi kritizoval i v minulosti s tím, že jde o léta běžnou praxi, proti které dosud žádný z oprávněných úřadů nevyužil zákonné pravomoci. Podle něj ze zákona o zdravotních službách vyplývá, že mylné poučení pacienta o ceně může být jednak postihnuto poměrně vysokými pokutami, jednak lze takový čin hodnotit i jako trestný čin či přestupek. „Vybírat peníze za péči hrazenou je nelegální. Jaká daň za demokracii, proboha? Kontrolovat a trestat to mají orgány krajů, ale jde o přenesenou působnost ministerstva zdravotnictví. Vašeho ministerstva zdravotnictví,“ zkritizoval Válka Ondřej Dostál.
Samozřejmě, současně to mají řešit i zdr.pojišťovny, protože jde taky o porušení smlouvy. Jenže i nad pojišťovnami má MZČR povinnost vykonávat dohled a může na ně poslat i nucenou správu. Za úkol to má ta samá legisl.sekce pod náměstkem Policarem, co má řešit ten dohled nad péčí.
— Ondřej Dostál (@dostalondrej) March 2, 2023
Souhlasí s ministrem Válkem v tom, že mají situaci řešit i zdravotní pojišťovny, ministerstvo by však podle něj nad nimi mělo z povinnosti uplatnit dohled. „Může na ně poslat i nucenou správu,“ dodal Dostál. Například VZP řeší ročně zhruba tři desítky stížností klientů na podobnou praxi lékařů či zdravotnických zařízení.