Když je frontman radikálnější než publikum
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Předevčírem se v Praze na Václavském náměstí uskutečnila další protivládní demonstrace – a byla největší svého druhu od loňského 3. září. Tehdy na Václavské náměstí přišlo tolik lidí – i velmi konzervativní policie odhadovala 70 tisíc, spíš jich tam bylo přes 100 tisíc –, že to pomohlo rozhýbat vládu k tomu, aby přijala aspoň nějaký cenový strop na energie. Protest z 11. března je několikrát menší, ultranepřejícníci mluví o několika tisících, nepřejícníci o 20, jiní o 50 tisících. Svolavatel Jindřich Rajchl trvá na 100 tisících, ale v tomto odhadu je celkem sám. Pro oficiální společnost bude každopádně snadnější tuto demonstraci ignorovat.
V jednom důležitém ohledu stát organizátory podceňuje. Teď v sobotu jim nepřálo počasí, po předchozím téměř jarním dni se Česká republika propadla do hnusné zimy. Na povelikonoční demonstraci 16. dubna tamtéž může klidně dorazit lidí víc. Rajchl velmi usiluje o průnik do politiky, snažil se (se skromným úspěchem) už při protestech proti lockdownům, zavření škol a nepovinně povinné vakcinaci. Teď do toho dává ještě víc, propaguje svou stranu PRO, organizuje dopravu autobusy z celé republiky do hlavního města. Že by ho pozvala nějaká celostátní televize, je sice z říše snů, ovšem Rajchl je chodící generátor energie a stává se známou osobou i bez České televize.
Pak jsou tu naopak faktory, jimiž si organizátoři demonstrací sami podrážejí nohy. Rajchl si před svým dnem D takto definoval své cíle: „plný Václavák“ (v Rádiu Xaver minulý čtvrtek uvedl, že tím myslí 70 až 100 tisíc účastníků, a pokud by chtěl být optimista, ještě víc než 100 tisíc) prý jemu a jeho přátelům dá mandát k blokádám, dokonce stávkám. Cílem je odchod Fialovy vlády. Nejenže v sobotu plný Václavák neměl, i kdyby ho měl, nemůže v parlamentním režimu jménem několika desítek tisíc účastníků vymáhat předčasné volby.
Rajchl staví věci nepříjemně ultimativním způsobem: Buď oni udělají to, co si přejeme, nebo my zablokujeme jejich úřady a ministerstva. Protifialovské protesty – bylo to poznat už onoho 3. září, čistě z rozhovorů s mnoha účastníky – trpí tou slabinou, že svolavatelé a podstatná část řečníků jsou mnohem radikálnější než podstatná část jejich publika, kam by svolavatelé samozřejmě měli započítávat i ty, kteří s účastí zatím váhali, ale sdílejí jejich chápání situace ve státě.
Pokus proniknout do Národního muzea a odstranit z něj ukrajinskou vlajku se konal po oficiálním konci demonstrace. Rajchl naznačuje, že v něm mohla mít prsty policie. To nelze vyloučit, kdo by dal za protiextremistické oddělení naší policie ruku do ohně, ať si zkusí najít videa s „mužem v hnědé bundě“ nebo nějaké záznamy z protilockdownové demonstrace na pražském Staroměstském náměstí 28. října 2020. Tehdy policie uzavřela několik východů z náměstí a pak zakročila vůči napumpovaným „vandalům“, přičemž minimálně jeden z násilníků pak prokazatelně nasedá do policejního vozu. Ale stát o voliče, kteří se řekněme po začátku rozpouštění ODS ve středové amébě Spolu ocitli bezprizorní, řekl by teď Rajchl zřetelně do vlastních řad, že nikdo nemá co komu určovat, co si vyvěsí z okna nebo mezi sloupy.
Kdyby vládní svět došel k závěru, že toto protestní hnutí má potenciál ho ohrozit, udělá z těch několika desítek demonstrantů před vchodem do Národního muzea český „útok na Kapitol“. A to zatím nedělá.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.