Staletí nás přiblížila černému tulipánu prostřednictvím letitého šlechtění, a když byl v roce 1986 vystaven první „skutečný“ černý tulipán, rostlina byla pojištěna na 385 tisíc dolarů. Jakkoli šlo znovu o křížence dvou temně purpurových odrůd, obecně se má za to, že černého tulipánu tak nějak bylo dosaženo. Květ ovšem vysloveně černý není. Modré růže jsme se dočkali prostřednictvím hry s geny petúnií. Z množiny třiceti tisíc genů určujících barvy se vybraly tři stovky kandidátů nesoucích modrou barvu. Ty se podařilo izolovat v roce 1991 a úspěšně vpravit do růže. Jen s tím malým problémem, že se to na květech neprojevilo. Trvalo téměř dvacet let dostat modrou do květů natolik, aby mohly růže na trh. Přesto se již známým šlechtěncům v levandulových odstínech příliš nevzdálily a senzace se nekonala. Proč?

Svět chce být klamán a barvení květů řezaných růží mezitím pokročilo natolik, že ten, kdo „cirkus“ chtěl, už ho dostal. Svět záhonových růží svou pateticky levandulovou dostal a hořcově modrá se jaksi nepovedla. Mezitím se mimo jiné povedl modrý karafiát, tak trochu jako vedlejší produkt. Umíme cokoli. Chceme to ještě? Možná totiž modrá růže, stejně jako černý tulipán, přestaly být tím, po čem se lidstvo pachtí. V jedné chvíli jsme přemohli přírodu natolik, že nám mnohým začalo být až stydno a přestali jsme chtít poroučet větru, dešti. Těžko říct, jestli jsme se začali hanbit, anebo taky trochu bát, co z toho vzejde.

Každopádně žijeme dnes ve světě, kdy koupíte metrovou růži z Kolumbie nabarvenou na cokoli stejně jako růži z pozdního středověku, na které kdysi stálo francouzské parfémářství. Je to jen na nás. Existují tulipány z doby legendární horečky a stále se pěstují. Na letišti v Amsterodamu je ale nečekejte, kupte si „zajíce v pytli“ pro tetku, ke které půjdete v neděli na oběd a nikdo se vás neptal.

Člověk chce být klamán a vlastně se leckdy baví tou průhledností lži. Obarvené růže mohou být i cynickým vtipem spíš než důkazem nadvlády lidstva nad přírodou. Lidský um se ale soustřeďuje i na poněkud jiné triky a tužby zákazníka.

Dlouhá staletí byla cílem velkokvětost. Konec 19. století miloval nejen lilie, lekníny a orchideje, ale také pivoňky pro jejich plnokvětost a vůni. Také ovšem vynašel kobercové výsadby letniček, kde květiny přebíraly různé tvary potírajíce samy sebe. Nutné bylo, aby květy aspoň na chvíli zakryly všechnu tu proradnou listovou zeleň. Tento faktor slouží takzvanému impulzivnímu prodeji podnes. V podstatě se stalo nutností, aby květy pokrývaly rostlinu pokud možno celou a listí nebylo vidět. Rozumnějším z vás patrně dochází, že tady něco nesedí, anžto rostlina listí tak nějak potřebuje k životu a bez něj nemůže dlouhodobě existovat. Bingo. Je to tak. Rostliny tohoto vizuálu tudíž kvetou buď velice krátce a listí své odhalí, anebo byly do této formy přivedeny nějakou dovednou metodou.

K tomu nám slouží nástroje mechanické anebo chemické. Můžeme použít zpětné řezy různé povahy, které ve spojení s teplotními cykly a výživou přemluví rostlinu k indukci květů sdruženými šoky či, chcete-li, impulzy. Druhou cestu nabízejí morforegulátory, které zdržují rostlinu od prodlužovacího růstu, aby se nezdržovala a prostě kvetla, co to dá. Vy si tohoto „moneymakera“ brojlera koupíte a všechny tyhle dobroty z něj pravidelnou zálivkou vyplavíte. Pokud to přežije, třeba se dočkáte krásné zahradní květiny. Ta ovšem vypadá docela jinak než to, co jste si koupili.