Skoro se stydím přiznat, že jsem byl kdysi voličem ODS. Leč proběhlo to přesně tím samým způsobem jako kdysi u Churchilla: Neopustil jsem stranu, strana opustila mě. Dnes je těžko uvěřit, že ODS kdysi zakládal Václav Klaus a že její původní ideovou linií byl štíhlý stát po thatcherovském vzoru. Vláda vedená ODS zvyšuje byrokracii, zavádí gumové trestné činy na pokyn tajných služeb, rekordně zadlužuje stát a na důležitá místa dosazuje progresivní kádry, které se starají o maximální inkluzi queer témat do vzdělávání.

Český národ je celkem politicky konzervativní, ale od ODS a jejích koaličních partnerů dostává v rámci praktického „středopravého“ vládnutí naděleno zhruba to, co by mu mohla nadělit lehce pravicovější varianta Strany zelených: více papírů, více regulace, více národních parků (o které např. na Křivoklátsku intenzivně nestojí), více trestných činů, více poplatků a více povinností. Výměnou za to – méně osobní svobody. Přerod bude definitivně dokonán v momentě, kdy se na pravidelném kongresu strany začnou delegátům rozdávat jmenovky s preferovanými zájmeny. Půjde-li to takto dál, cca do roku 2030 se toho dočkáme.

Rovněž Fialova myšlenka, že máme celkem nízké daně, je tragicky omezená ve svém dohledu. Ano, v Evropě jsou i státy, kde je daňová zátěž vyšší. Jenže takový výrok zazdívá hned dva důležité rozměry věci. Jednak je tíha daňového břemene úměrná nejenom procentu ze mzdy, ale i tomu, co si poplatník může koupit z toho, co mu po odvedení daní zbyde – a to je přesně ten rozměr, který se skrze inflaci posledních let razantně zhoršil. Jednak je celá Evropa hospodářsky nejproblémovějším regionem vyspělého světa, nejvíc zaneseným byrokracií, nejméně rostoucím, nejvíce odměňujícím nicnedělání a nejvíce trestajícím snahu vybudovat prosperitu. Jistě, pokud nám stačí trvalá stagnace ve jménu zeleného údělu, kterou budeme sdílet s dalšími polomrtvými kdysi-šampiony světové ekonomiky, můžeme táhnout s průměrem EU na věčné časy a nikdy jinak. Ale pokud by cílem vlády bylo opravdu zlepšit životní standard Čechů, musela by se snažit o to, abychom v EU byli z hlediska ekonomické svobody na špičce, nejen v průměru nebo lepším průměru. Jenom tak bychom měli šanci se opravdu posouvat dopředu. A nemáme na to přitom nekonečně mnoho času. Už jenom ta zhoršující se demografie nás bude naopak táhnout ke dnu.

Současná ODS by potřebovala nejen prohrát volby, ale i vyletět ze sněmovny, stejně jako ČSSD nebo svého času KDU-ČSL. Kdyby přišli i o ten poslední poslanecký pašalík, museli by se pak nutně zamyslet nad tím, zda se vrátí ke svým pravicovým kořenům, které jim svého času vynášely 25–30 procent hlasů, nebo zda tedy prostě chtějí zaniknout a uvolnit místo na pravé části spektra zcela jiným subjektům, které to budou myslet vážně. Zatím je vidět, že se nad tím v ODS zamýšlet nehodlají. Poněkud mi tím připomínají jeden „mem“, obrázek pobíhající na internetu a vystihující tento způsob myšlení. Je na něm žlutý pejsek sedící na stoličce, všude kolem něj šlehají do stropu plameny, a on říká: „This is fine!“