Druhé kvetení znamená, že kytka se má dobře. Anebo taky, že se jí první kvetení moc nepovedlo. Každopádně má dost sil na to, aby ještě krášlila. Není to samo sebou a některé rostliny k tomu mají větší sklon, jiné remontují velice vzácně. Možná si vzpomenete na kaštany, které v době, kdy vrcholila invaze klíněnky, kvetly na podzim podruhé. Bylo to považováno za jakýsi div přírody, ovšem ve skutečnosti šlo o akt zoufalství. Strom prožíval dramatický fyziologický šok, kdy v průběhu léta přišel o celou listovou plochu a snažil se vytvořit předpoklad pro zachování potomstva za jakoukoli cenu. Jírovec přitom patří mezi ty nejkonzervativnější rostliny, které obvykle k opakovanému růstu a květu nepřinutíte. O to víc pracují pod zemí. Podobně se chovají například pivoňky a řada dalších peren s masivními zásobními orgány.

Šok vlastně prožívá významná část luční květeny, kterou v senech připravíte o veškerou nadzemní hmotu a ona se pak snaží vytvořit nějaký náhradní program. Řebříčky, kakosty, kopretiny i třezalky pak znovu kvetou. Na nízko, ale kvetou. Stávají se tím nedobrovolně naší podzimní květnatou scénou. Také květena našich stepí a skal občas utrpí v suchých letech na začátku léta a musí své kvetení odložit na pozdní čas. S klimatickou změnou tyto extrémy přicházejí stále častěji.

Když se zkrátí den, kytky si oddychnou a přijde ranní rosa. Najednou je světla o pár hodin méně a teploty lezou spíš přes dvacet než přes třicet. Září se začne vlastně podobat květnu. Kytky to rychle pochopí a podrazí. Ucítí příležitost ještě si trochu zašpásovat s vegetačním cyklem. Nové výhony na bázi či na větvích nesou obvykle nová poupata. Nebývá jich tolik, ale mohou být i milým vzkazem pěstiteli. Kromě kytek v nouzi se remontem projevují kytky, kterým se daří, a předou tak štěstím. Výhodou je, že u toho vypadají velice dobře.

Takovým básníkem léta se snadno stane flox neboli plaměnka. Mám rád jeho vcelku pozapomenuté české jméno neboť dobře vyjadřuje, jakými barvami nás kdysi zaujal a které jsou nejvyhledávanější. Také je přiléhavé jak pro floxy nízké, které kryjí svými polštáři naše skalky, ba i celé skály, tak pro floxy letní, vysoké, které zejména v podhůří plní zahrádky bohatými latami. Právě na nich se začátkem podzimu objevují často nové květy pod odkvetlými květenstvími, anebo dokonce vykvétají zdánlivě ze zaplozených semeníků. To se stává zejména tehdy, jsou-li pravidelně zalévány a hnojeny. Tedy ve chvílích, kdy na to takzvaně mají síly. Ve vyšších polohách nedochází tak často k obvyklému podpaření floxů při teplotách nad třicet stupňů, kdy ztratí spodní listy a zbytek schroupnou houbové choroby. Listy huntované černí a překryté padlím pak nejsou schopny dávat rostlině vůbec nic a ta musí začít tak trochu znova. Podobný případ jako u kaštanu s klíněnkou. Zalévaný a hnojený flox, zvlášť měl-li dostatek draslíku a byl v bloudivém stínu, na tom je docela jinak. Má chuť kvést podruhé a ten rozdíl je evidentní jak v květní násadě, tak například i ve velikosti květenství, a dokonce i každého jednotlivého květu.

Tenhle model ovšem platí pro řadu peren i keřů. Latnaté hortenzie, když jsou spokojené, krásně zabarví květy a klidně přihodí ještě partičku nových bílých. To vadnoucí chudinka nikdy neudělá. Nakrmená kopretina se taky odmění, stejně jako růže, zápleváky nebo třapatkovky. Ba i na suché zahradě zalití a přihnojení udělá hodně. Šanty a šalvěje dokážou s krásnoočky či marulkami zakvést opravdu nepřehlédnutelně a svedou zdatně sekundovat americkým podzimním astrám.