Že si Vít Rakušan dovolil natočit klip, v němž se vágně vymezuje proti svým vládním partnerům, je už dva dny bráno za akt agrese a projev neslušnosti. Ministr vnitra Rakušan je místopředsedou vlády a předsedou jedné z pěti koaličních stran. Není, soudě podle klipu, s vládou úplně spokojený, lidé jí, tedy i jemu, totiž nerozumějí: „Zbytečně taktizujeme, hrajeme při zdi.“ Pak přechází k sebekritice, tedy asi do řad STAN, protože mimo půdorys svých pěti stran vláda téměř nejedná: „Přistupovali jsme na kompromisy. Je nejvyšší čas to změnit. A vrátit se k tomu, proč jsme to vůbec začali dělat.“

Vít Rakušan je po Martinu Půtovi a Petru Gazdíkovi ten předseda STAN, který uskupení považované za bezhodnotové systematicky kormidloval k progresivním tématům. A protože mu tento posun mezi jeho „starosty“ prochází, můžeme i teď sázet na to, že odpoutáním se ode zdi, skoncováním s kompromisy se myslí větší důraz na  progresivistické nápady, jako jsou propaganda za přijetí eura, za ratifikaci Istanbulské úmluvy, manželství a adopce pro homosexuální páry.

Otázka je, jestli by odpůrci tohoto druhu nápadů, kteří se v pětikoalici pořád vyskytují, neměli ohlášenou Rakušanovu asertivitu přivítat. Odpověď je, že měli. Nejde tu o nic menšího, než aby se do koaličního tábora, který je vzhledem k programatice oněch pěti stran širokospektrální, vrátila politika. Na každý Rakušanův výpad mohou konzervativnější elementy ve vládě odpovědět.

Jak se v poslední době stalo truismem, který uznávají i ministři, vláda Petra Fialy má určitý deficit v komunikaci. Jedním z předpokladů tohoto deficitu byla od samého počátku Fialou vytyčená zásada nehandrkovat se na veřejnosti a předstupovat před média, až když je hotovo. Chvíli, hlavně dokud byl v čerstvé paměti předešlý premiér s dikcí makaka, to působilo úlevně. Mezitím se kolem vlády, a především na Úřadu vlády, vytvořilo ovzduší jakési neproniknutelnosti, tíživá atmosféra, v níž je každá kritika zvenku brána jako osobní urážka majestátu pana profesora. Toto prostředí reaguje na svět s jakousi preventivní pohoršeností. Za 35 let svobody jsme neměli vládu, která by jako celek působila tak netykavě (čest výjimkám mezi ministry).

Pokud tohle nepřestane, čekají nás znovu sněmovní volby, ve kterých nepůjde o politiku, ale o vytváření široké fronty proti populismu a jakési ruské páté koloně. Minule se to osvědčilo stranám nastávající pětikoalice a neosvědčilo republice. Výkon Fialovy vlády je slabý, vláda probendila energetickou krizi, nechala vyrůst inflaci, v EU zaujala dokonale pasivní postoj. Důvěra v kabinet je historicky nízká. Lidi už strnulost vydávaná za ctnost dávno nebaví.

Byl to Vít Rakušan, kdo po masakru na Filozofické fakultě UK sám metodu preventivní pohoršenosti, tehdy s úmyslem ochránit před kritikou policii, potažmo sebe, uplatnil. Proto je paradoxní, že zrovna on teď ustálené vody v koalici narušuje, ale je to naprosto ozdravné.