Dělaly se kvůli tomu procedurálně psí kusy, například ještě v létě koalice nebrala zřetel ani na stanovisko poradního orgánu Legislativní rady vlády, jen aby se „stihly termíny“. Bylo životně důležité pro demokracii, aby novela zákona o České televizi a Českém rozhlase vešla v platnost ještě letos. Imperativem je zajistit ČRo a hlavně ČT víc financí na provoz, v prvním případě až o 330 milionů korun, v druhém o 865 milionů. Novela je, jak ostatně přiznávají ti politici čtyřkoalice, kteří se o ni osobně zasazují, politicky motivovaná.

Má být dlouhodobě hrází oligarchicko-populistickému táboru. Poslanec STAN Jan Lacina na obvyklou námitku, že se tu chystá daň z chytrého mobilu, popřípadě televizní daň, odpovídá protinámitkou, že zatímco výnosy z daně stát používá podle libosti, v tomto případě by užití bylo pevně stanoveno, takže je to vlastně něco jako zdravotní nebo sociální pojištění. Lacina koncesionářský poplatek nazývá „demokratickým pojištěním“.

Už na minulé schůzi na novelu nezbyl čas tím, jak se rozpoutala debata o důchodech. Vládní poslanci vědí, že proti novele se postaví Babišovo ANO i Okamurova SPD. Obě formace jsou ochotny vést tu další boj proti vládním stranám, které prý ztratily styk s realitou a jen se snaží do budoucna posílit své pozice.

Prachy, jenom prachy

Nejprve hlavní třecí plochy. Tou nejhlavnější je nárůst koncesionářského poplatku, u televize ze 135 na 150, u rozhlasu ze 44 na 55 korun měsíčně. Tomu, kdo souhlasí s principem veřejnoprávního vysílání, nezbývá než uznat ekonomický důvod pro růst. Poplatek pro ČT poroste o 11, poplatek pro ČRo o 22 procent. Od roku 2008, kdy byl zvýšen naposled, stoupla průměrná mzda nominálně o 100, příjmy státního rozpočtu dokonce o 104 procent.

Jenže pokud by veřejnoprávní stanice měly růst společně s hrubým domácím produktem, pak nutně dojdeme k závěru, že 11, respektive 22 procent nemůže stačit. Takže se příjmy dorovnávají rozšířením množiny plátců. Jednak u domácností tím, že se dosavadním nedivákům či neplatičům přehradí úniková cesta. Tou bylo čestné prohlášení, že doma nemáme přijímač signálu. Novelou byl mezi přijímače zahrnut i počítač nebo chytrý telefon. Ministerstvo kultury odhaduje, že vedle 3,3 milionu domácností, které koncesionářský poplatek řádně odvádějí, je tu 600 tisíc domácností, které se mu neoprávněně vyhýbají.

Už na jaře se vzbouřili mobilní operátoři, že údaje o svých zákaznících veřejnoprávním kanálům poskytovat nebudou. Od té doby tvůrci novely nepřišli na způsob, jak ověřit tvrzení, že konkrétní domácnost není na internetu. Hádanka nebyla vyřešena, do druhého čtení jde novela s touto dírou v ponoru. Piráti po odchodu z vlády ústy Ivana Bartoše avizují, že „daň na chytrý mobil“ nepodpoří. Vládní většina bez Pirátů dělá už jen 104 hlasů a žádný disent mezi vládními poslanci nehodlají šéfové poslaneckých frakcí tolerovat.
Jednak se řady plátců rozšíří o právnické osoby – a tento radikální krok je i pro rozpočtáře v ČT a ČRo důležitější. Dosud platily jen hotely nebo restaurace, po novele mají platit všechny firmy, osvobozeny budou jen ty malé pod 25 zaměstnanců. Podnik do 49 zaměstnanců zaplatí ročně 7300 korun, do 99 zaměstnanců 14 600, a tak to jde až k poslední kategorii: podnik nad 500 zaměstnanců odvede „demokratické pojištění“ ve výši 150 tisíc Kč ročně.

U firem chce vymahatelnost řešit pozměňovací návrh, který předkládají výše zmíněný Jan Lacina a Janem Jakob z TOP 09. Podle nich má veřejnoprávním stanicím Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) sdělovat, kolik ten který měsíc ta která firma skutečně zaměstnávala lidí. Není úplně zřejmé, proč by orgán státní správy měl pracovat pro instituce hrdé na to, že ony státem nejsou. Ani v tomto punktu to nepůjde bez politických nákladů. Opozice i pozměňovací návrh „ČSSZ“, jehož idea vzešla z Českého rozhlasu, bude skandalizovat.

Dalším sporným bodem novely je indexace poplatků. Když v rozmezí tří roků stoupne inflace celkově o šest a víc procent – přičemž šest procent za tři roky je vlastně oficiální cíl České národní banky –, zvedne se o stejných šest a víc procent i koncesionářský poplatek. Žádná státní instituce, žádný úřad ani agentura takovou výsadu nemají. Proč by před inflací měli být chráněni zrovna ti, kdo se tak jako za covidu účastnili výroby strachu, hájili lockdowny, a jsou tedy spoluviníky následné inflace?

Poslední sporné místo v zákoně se – konečně – netýká peněz. Jde o úkol aktivně vyhledávat a vyvracet dezinformace, který v novele nejprve byl, pak z ní zmizel, teď se do ní v mírnější formě vrací. Otcovství tohoto úkolu není snadné určit, před dvěma lety, kdy práce na novele začaly, to byl nápad Marka Bendy, jak uklidit tehdy módní fenomén dezinformací z dosahu policie a státních zastupitelství. Mezitím se politickému a novinářskému mainstreamu slovo „dezinformace“ podařilo zdiskreditovat a čtyři zbývající vládní strany jsou dnes vděčné, že povinnost vyvracet dezinformace nakonec do novely vneslo ministerstvo pro místní rozvoj piráta Ivana Bartoše. Vzniklou mezeru po dezinformacích zaplní v novele „mediální gramotnost“, opět z dílny Lacina–Jakob.

Memorandum

Souběžně s novelou finišují práce na Memorandu o parametrech televize veřejné služby. To si ČT píše jakoby sama, zavazuje se tu k naplňování veřejnoprávnosti, ve skutečnosti je to čestné slovo, že příštích pět roků peníze vybrané díky novele navíc bude utrácet tak a ne jinak. Ruku při psaní memoranda vedou televizi do značné míry soukromá média zastupovaná například Asociací online vydavatelů. Pro soukromníky jsou stěžejní dva závazky. Zaprvé, že nové příjmy nepůjdou do vysílání, ale na investice, do cihel a kabelů. ČT uvažuje pro Prahu o stavbě zcela nového zpravodajského studia, v Ostravě stávající studio ČT volá po důkladné rekonstrukci. Zadruhé, že na veřejnoprávních webech (tady jde i o iROZHLAS) se nebude objevovat inzerce. Tyto závazky se přijímají proto, aby se soukromí vydavatelé moc nečílili nad zákonem, který jejich konkurenci garantuje a zvyšuje zisky vlastně napořád.

Novela připomíná zavedení korespondenční volby pro krajany, také budí dojem, že vládní tábor tu vynakládá energii nikoli pro zdraví republiky, společnosti, ekonomiky, ale proto, že si od toho slibuje trvalé posílení pozic.

Ale jak ubíhá podzim, sílí pravděpodobnost, že do konce roku se zákon schválit nestihne. Druhé čtení novely se na program schůze sněmovny dostane nejdřív na přelomu října a listopadu. Teoreticky by pak šlo zkrátit lhůtu mezi druhým a třetím čtením na sedm dní, načež by se novela v půlce listopadu odhlasovala v závěrečném třetím čtení a pak by ji pohotově schválil Senát a podepsal prezident. Jsou to však šibeniční lhůty. Přednost ve sněmovně budou mít – zcela pochopitelně a opět – důchody, na řadu přichází rozpočet, vláda se také bude muset nějak vyrovnat s nepopulárním přidáním peněz politikům, soudcům a prezidentovi.
Diskuse o ČT a ČRo znamenají dva až tři dny sněmovní debaty, které pak mohou chybět u jiných témat. Přesto je vládní tábor rozhodnut novelu protlačit, když tak zkraje nového roku.

To by však znamenalo, že ČT i ČRo budou muset hospodařit s výrazně menším rozpočtem. Méně peněz přiteče i kvůli tomu, že nebyl dotažen Velký bratr na neplatiče. Teď to úderce na českém Twitteru připadá jako soumrak nad demokracií, ve skutečnosti se nic dramatického nestane. Novelou šlo o vytváření a údržbu úrodné půdy pro jeden názorový proud, který mimochodem hlavní vládní stranu, k níž patří i předkladatel – ministr kultury Martin Baxa, toleruje, jen když mu zrovna jde po srsti. I proto se Baxy, když novelu představoval, v poslaneckém klubu ODS kolegové ptali, jestli se nepomátl.

Politické podloží

Neměli bychom si představovat, že když tak jako před eurovolbami pozve ČT do diskuse lídrů za koalici SPOLU hned tři předsedy stran, předcházel tomu telefonát ze Strakovy akademie. A přesto má nějakou výpovědní hodnotu žebříček o výskytu těchto lídrů v Otázkách Václava Moravce (OVM) na ČT. Televizní radní Pavel Matocha minulý týden z generálního ředitele Jana Součka po jisté námaze vymámil statistiku, jak často předsedové politických stran vystupovali v OVM. I s vědomím, že počet hostů je jiná kategorie než počet pozvánek (ty prý televize neeviduje), výsledek vyráží dech: v minulém volebním období, v letech 2017–2021, převažovala opozice, tedy lídři pozdější pětikoalice plus předseda KSČM Vojtěch Filip, nad vládou v poměru 68 : 32, v tom současném dominují lídři vládních stran nad Babišem a Okamurou 45 : 0.

Ještě důležitější je jakási politicko-kulturní harmonie, soustava sdílených preferencí a předpokladů v domácí, světové a evropské politice. Tento jev je obtížně vyčíslitelný, ale setkáme se s ním doslova pokaždé, když si zapneme ČT24.

Moderátor Moravec se nově vžil do role Gándhího české mediální krajiny, když už i možnost, že by po dvaceti letech nemoderoval politickou debatu v neděli sám, ale střídal by se, považuje za represi. Přitom Moravec je neobhajitelný i z obecněji novinářského hlediska kvůli svému dalšímu angažmá na Karlově univerzitě. Tam vede Středoevropskou observatoř digitálních médií, která má stíhat, mapovat a vyvracet – proboha, už zas – dezinformace. Na rozjezd této observatoře dala 36 milionů korun Evropská komise, tedy zásadní politický hráč, s nímž se chce premiérova ODS prý opět začít utkávat. Energie, již hlavní vládní strana vynaloží k podpoře statu quo v médiích, bude dalším měřítkem, jak moc jsou to jen předvolební deklarace.