Předčasná penze bez krácení pro tzv. náročné profese vyvolala ve finále schvalování důchodové reformy největší rozruch. Senátem nakonec prošla narychlo prosazená sněmovní verze, která původní mechanismus přiřkla pouze zaměstnancům z nejtěžší kategorie prací. Pro dalších sto tisíc lidí tedy mají platit nová pravidla. Konkrétní předloha má však teprve vzniknout, budoucí penzisty tak může ještě překvapit i to, že na ně budou zaměstnavatelé platit výrazně méně, než vládní politici avizovali. Případně i to, že o možnost odejít bez krácení dříve prakticky přijdou.

Podle původního návrhu důchodové reformy, který vydržel až do třetího čtení ve sněmovně, mělo mít možnost předčasného důchodu bez krácení až 120 tisíc lidí. Těm návrh přiřkl status náročných profesí, které se pojí často se zdravotními následky. Na poslední chvíli však došlo ke změně, nárok podle nových pravidel má mít jen něco kolem 15 tisíc lidí, kteří jsou zařazeni ve čtvrté kategorii prací. Pro zbylých více než 100 tisíc má vzniknout alternativa.

Koalice chce konkrétní návrh teprve představit. Omezení má podle dosavadních vyjádření kompenzovat pomocí povinného přispívání zaměstnavatelů na individuální penzijní připojištění lidí. Jednoduše řečeno, zaměstnanec by si skrze naspořené peníze doplatil zkrácený důchod kvůli předčasnému odchodu do penze. V praxi to pak znamená zásadní změnu jednak pro zaměstnavatele, kteří budou zřejmě odvádět nižší příspěvek, jednak pro zaměstnance z těchto profesí, pro které to v řadě případů zřejmě znamená další odsunutí možnosti odcházet dříve do nekráceného důchodu.

Háčkem zatím je to, že ani není jasné, jak velkou částku budou zaměstnavatelé nakonec zaměstnancům přispívat. Mluvilo se sice zhruba o čtyřech procentech z jejich hrubé mzdy, realita se však ukáže až v konkrétním návrhu. Ten má nastavit nové příspěvky s platností od roku 2026. Původně mělo jít o postupné navýšení odvodů zaměstnavatelů o pět procentních bodů u rizikových zaměstnanců. Ze zatím pronesených představ o tom, jak by nový návrh mohl fungovat, vyvstává navíc několik dalších otázek. Zaprvé, pokud má zaměstnavatel povinně přispívat části zaměstnanců do třetího pilíře důchodového systému, musel by si zaměstnanec „dobrovolné“ penzijní připojištění povinně zřídit.

Zadruhé, pokud si má zaměstnanec z penzijního připojištění vyplácet prostředky, z logiky věci si je musí stihnout do doby odchodu do penze naspořit. Pokud bychom vycházeli pouze z prostředků dodávaných zaměstnavateli, pro zaměstnance blížící se k důchodovému věku to znamená spíše malou šanci peníze v takové míře uspořit. Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) uvedl, že by měli mít zaměstnanci nárok na příspěvek již po odpracování jednoho měsíce, k pokrytí několika let dřívějšího odchodu je však třeba naspořit statisíce.

To je z pohledu srovnání s původním návrhem zásadní posun. I v něm platilo, že odejít do důchodu dříve o plných pět let budou moci lidé až kolem roku 2045. Dřívější odchod měl totiž stejně jako u čtvrté kategorie vycházet z evidence směn u zaměstnavatelů, kteří ji však nyní mají povinnost držet jen deset let nazpět. I tak by ale zaměstnanci, kteří v posledních deseti letech v rizikovém provozu pracovali, mohli odejít o rok a čtvrt dříve do nekráceného důchodu.

Pokud má však platit, že půjde nově čistě o příspěvek zaměstnavatelů do třetího pilíře, vycházet je možné až z budoucích příspěvků, které se začnou na účtech zaměstnanců spořit se začátkem platnosti zákona. Skloňovanou variantou je využití tzv. předdůchodu, tedy možnosti nechat si z připojištění vyplácet až o pět let dříve část naspořených prostředků v měsíčních intervalech. Jenže i zde platí určitá pravidla, pro minimální výši spojenou s minimální dobou pobírání během dvou let je třeba naspořit přes tři sta tisíc korun.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) označil reformu za „maximum kompromisu politického i společenského“. Podle ministra je nutností vyřešit to, že v příštích 15 letech se do důchodového věku dostane jeden milion lidí a že na jednoho penzistu by beze změn připadali jeden až dva lidé v aktivním pracovním věku.