Nikdy není nadbytečné doporučovat čtenářům britský seriál The Thick of It. Je to dílo, jež zachytilo soudobý způsob nejen britského vládnutí způsobem vpravdě přízračným. Již jsme, tuším, upozornili, že jedna z politik kabinetu Borise Johnsona na pozvednutí periferních oblastí, rozmisťování šachových stolků v parcích, zazněla do slova a do písmene v tomto seriálu s patnáctiletým předstihem (ovšem jen proto, aby byla odmítnuta jako naprosto pitomá).

Nedávno jsme opět měli příležitost si na seriál vzpomenout. Tentokrát nepředběhl dobu doslovně jen proto, že tehdy ještě neexistovala umělá inteligence.

Ministr se svými poradci, kolem nichž se seriál točí, se nemohou shodnout na podobě jakési politiky, kterou připravují, a tak se rozhodnou ji předložit tzv. fokusové skupině neboli fokusce, jak se snad říká. V ní se nejvýmluvněji vyjadřuje ve prospěch jedné varianty jistá Mary, „legenda fokusových skupin“, která vždy přesně prezentuje zájmy klíčových voličů vlády. „Mary je střední Anglie,“ vyjadřuje to jeden poradce. Pozvou si ji ještě k individuálnímu rozhovoru, kde jim předestře několik argumentů pro jejich politiku, jež je ani nenapadly, a dokonce pro ni navrhne název.

Radost ovšem rychle skončí, když ministr při náhodném sledování televizního seriálu zjistí, že Mary je herečka. To je normální, vysvětlují mu spolupracovníci, průzkumníkům se někdy nedaří dát dohromady reprezentativní vzorek, a tak zavolají do castingové agentury, jež jim dodá někoho, kdo bude pronášet typické názory požadované demografické skupiny. Jenže se k nim donese, že o této příhodě se zřejmě doslechli v jedné redakci a teď chystají článek o tom, jak ministr rozhoduje o politice podle názorů nájemné herečky z fokusové skupiny.

Dnes se řada výzkumů veřejného mínění i psychologických studií provádí on-line. Na získávání účastníků existují crowdsourcingové platformy. Na prosívání a kategorizaci lidí mají dotazníky, v nichž používají i otázky s otevřenou odpovědí – jinak řečeno, zájemci se musejí o něčem rozepsat. Tam, kde je účast v průzkumech placená, se mohou vyskytnout lidé motivovaní tyto platformy zaplavit (nemluvě o tom, že někomu jako motivace může stačit trolling). Jazykové modely umělé inteligence ovšem tento záměr činí velmi dostupným. Čtveřice výzkumníků z Nového Zélandu se pokusila zjistit, jak tomu lze čelit. Výsledky, jež vyšly v časopise Frontiers in Robotics and AI, jsou depresivní.

Lidští hodnotitelé dokázali rozeznat přihlášky napsané AI v 76 procentech případů. Což sice nevyznívá pro lidi úplně beznadějně, ale pro daný účel je to naprosto nedostatečné. A digitální nástroje na odhalování AI prý nepoznají prakticky nic. Až se ten nápad rozšíří, „není jasné, jak budou moci platformy zajistit integritu dat pro své platící klienty“, shrnují autoři.

Třeba není daleko doba, kdy průzkumníci na zkoumání lidí rezignují a rovnou si objednají vzorek složený ze samých AI Mary. Data budou úhlednější.

I když asi ne tak úhledná jako data z klimatického průzkumu Institutu 2050, které nyní propaguje Český rozhlas. Vedle dotazníku, v němž si můžete naklikat, zda jste dezolát, který je proti Zelené dohodě a Ukrajině (a zřejmě podobný Petru Fialovi, který slibuje nerealistické aspekty Green Dealu „minimálně odložit“), zaujala i tato otázka:

„Čemu byste dali v české energetice přednost? 1) Vysoké propojenosti české energetiky s evropskou, která přinese nižší ceny elektřiny pro české domácnosti a občany a zároveň závislost na dovozech elektřiny, nebo 2) soběstačnosti České republiky v energetice, která přinese české energetice nezávislost a zároveň vyšší ceny elektřiny pro české domácnosti a firmy?“

Výsledek je bomba: dražší elektřinu chce jen 32 procent lidí, kdežto 41 procent chce levnější!

S takto naformulovanými otázkami můžete mít masivní vzorek přes dva tisíce respondentů, může pro vás data sbírat STEM/MARK a váš šestičlenný tým může mít dohromady deset akademických titulů, ale stejně to lépe už řekl Juraj Jakubisko názvem svého filmu Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý. A nepostavil to jako otázku.