Máloco v politice si žádá větší odvahu než odsunutí starobního důchodu do vyššího věku. Nic nedráždí lidi bez ohledu na to, jak jsou aktuálně staří a kolik jim do penze zbývá. Zároveň není politický zásah, který by stárnoucí evropské země propadající se do chronických státních dluhů potřebovaly víc. Důchody polykají největší část státních rozpočtů. U nás skoro třetinu. A když se dost výrazně změní poměr mezi těmi, kdo pracují a kdo jsou v penzi, státu se odlehčí od výdajů víc než všemi ostatními úsporami a reformami dohromady. Jen pro představu: z 2223 miliard korun, které se letos vláda Petra Fialy chystá utratit, jde 671 miliard korun na důchody.

To rozdělení mezi ty, kdo pracují a kdo jsou v penzi, se dá změnit jediným rozhodnutím. Zvýšením věku odchodu do penze. Tím jediným rozhodnutím začne přibývat těch, kdo pracují, a ubývat těch, kdo důchod pobírají. Jak moc se to skóre změní, záleží na jediném čísle. Věku, od nějž se dá do penze jít. To je to politikum, které budí největší vášně.

Ten věk se nezvedá za pár let, zvedá se fakticky hned. Proti je 70 procent Francouzů. Paříž a další velká města už skoro dva měsíce paralyzují demonstrace a stávky. Při těch největších protestovalo po celé zemi 1,5 milionu lidí. Stávkují rafinerie, energetické firmy, služby. V Paříži se neodváží odpadky a v některých čtvrtích se rozšířily krysy.

Emmanuel Macron krátce po svém zvolení ustoupil v roce 2018 obrovskému tlaku žlutých vest a odvolal zavedení ekologické daně z benzinu, tentokrát ho však ustál. Demonstrace budou nejspíš ještě pokračovat, ale už je hotovo. Pozdější odchod do penze začíná platit. A nevypadá, že by se prezident chystal tlaku ulice ustoupit.

Macron nemá od červnových voleb v dolní komoře parlamentu většinu. Proto se rozhodl využít ústavního článku, který mu dovoluje prosadit zákon bez Národního shromáždění. To ho může zvrátit jen tím, že vládě vysloví nedůvěru. Na to včera nebylo dost hlasů. Pro nedůvěru byla radikální levice i Národní sdružení Marine Le Penové. Konzervativní Republikáni ale proti Macronovi nehlasovali a podrželi ho. Je to jakýsi tichý souhlas.

Francouzský prezident v těžké konstelaci menšinové vlády prosadil klíčovou věc, která pomůže Francii z chronické dluhové spirály, kam ji stahoval narůstající počet důchodců.

Česká vláda Petra Fialy je v nesrovnatelně komfortnější situaci než Macron. Má pohodlnou většinu v obou komorách a na Hradě prezidenta, který sám často mluví o tom, jak je potřeba do důchodů sáhnout. Sebere Petr Fiala odvahu zvýšit věk odchodu do penze stejně rychle jako Macron? Papírově to vypadá, že jsme v lepší pozici než Francie. Podle našich zákonů se odchod do penze do roku 2030 postupně zvedne pro všechny na 65 let. Jenže reálný důchodový věk je kvůli předčasným penzím, kam hodně lidí uniká, výrazně nižší. Vláda začala odvážně mluvit o jeho zvýšení na 68 let. Pak ale začal premiér i ministři couvat a mluvit o tom, že se to dotkne až dnešních třicátníků.

Pro náš zásah do důchodového věku je dnešní výsledek v Paříži inspirací, že to jde i v těžké politické konstelaci. Výrazně těžší, než je ta, která se kabinetu Petra Fialy aktuálně poskládala. Kdyby Macron narazil, vláda by to jistě považovala za výstrahu, jež by jí brala odvahu. Snad ji teď pod vlivem Macrona sebere i Petr Fiala.