ÚHEL POHLEDU: Toto léto se na finančních trzích moc nevydařilo. Zejména v Evropě a Číně. Tam je nervozita ještě o něco citelnější než v Americe. Evropské burzy jsou na začátku srpna opět v červených číslech. Mizerné letní výsledky světových burz jsou pouhým zrcadlem hospodářských výsledků jednotlivých společností, stejně jako chabých makroekonomických dat.

Na aktuálně rychle chladnoucí světovou ekonomiku reagují i světové centrální banky. Už poslední červencový den šéf amerického Fedu Jerome Powell vysílal velmi dobře čitelné signály o tom, že snížení amerických úrokových sazeb v září je na spadnutí. Den poté britská Bank of England odhlasovala v souladu s odhady trhu snížení klíčové úrokové míry o čtvrt procentního bodu na 5 %. A zrovna tak v souladu s očekáváním snížila o čtvrt procentního bodu své úrokové sazby Česká národní banka. Nikdo nemůže být na pochybách, že centrální banky vnímají současnou ekonomiku jako na sestupné dráze.

Tomu přesně odpovídají i výsledky společností. Řada z největších evropských obchodovaných společností upravuje své ziskové cíle pro zbytek roku 2024 směrem dolů. Toto přepočítávání odhadovaných výsledků směrem k nižším ziskům výrazně zrychlilo ve srovnání s předešlými čtvrtletími. Skoro všechny firmy vespolek si stěžují na drahotu pro klienty a na jejich nedostatečnou schopnost utrácet. A týká se to nejrůznějších sektorů: od aut přes luxusní zboží až po potravinářství.

Nemusíme ostatně chodit daleko, k velkým burzám a k nadnárodním společnostem. Přesně totéž potvrzují jako hlavní stresový faktor i české firmy. Tři čtvrtiny tuzemských restauratérů označily za největší problémy, kterým aktuálně čelí, nárůst cen surovin, 82 procent zdražení dalších vstupů a shodně asi 60 procent pak nedostatek personálu a menší ochotu hostů utrácet. Vyplývá to z průzkumu, který uskutečnila agentura STEM/MARK.

A co je ještě významnější, že se ekonomické podmínky rapidně zhoršují, nepotvrzují jen dotazníkové průzkumy, ale též tvrdá data. Podle nich se podmínky v českém zpracovatelském průmyslu v červenci opět zhoršily, a to nejrychlejším tempem od ledna. Index nákupních manažerů (PMI) klesl v červenci na 43,8 bodu z červnových 45,3 bodu, přičemž úroveň 50 bodů v indexu je předělem mezi růstem a poklesem sektoru. Aktuální zmenšování zpracovatelského průmyslu trvá už 26 měsíců v kuse.

Ubývání průmyslu trvající déle než rok – to opravdu není nějaká běžná cyklická recese. To je uměle vyvolaný úpadek daný uměle omezovanou konkurenceschopností. Greendealovské zásahy do ekonomiky činí výrobu a zboží přesně opačnými, než by je činil volný trh: totiž dražšími, méně uživatelsky příjemnými, tedy méně schopnými obstát ve srovnání se zahraničními výrobky.

Světlo na konci tunelu není vidět. Spotřebitelé zatím sice stále ještě mají nějaké peníze naspořené, ale úspory ubývají a průmysl pod taktovkou Green Dealu a ESG požadavků nic pěkného nečeká. Nevidím na obzoru nic, co by rozpad evropského průmyslu do konce tohoto roku dokázalo zastavit.