Proč je v očích pětikoalice jedním z hlavních problémů dneška Rada ČT

Účelovka

Proč je v očích pětikoalice jedním z hlavních problémů dneška Rada ČT
Účelovka

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Po prezidentské volbě má vládní koalice dost naspěch. Člověk může nebo nemusí souhlasit se způsobem, jakým uchopila rozpočtové výdaje, že v legislativní nouzi upravuje důchody. Ale snad uzná, že u státního rozpočtu je spěch namístě. Kdy naopak člověka zarazí, jaké priority pětikoalice má, je pohled na program mimořádné schůze svolané na druhý březnový týden. Koalice se tu bude zasazovat o něco, z čeho se důchodce nenají a rozpočet nezasanuje: o změnu způsobu volby do televizní a rozhlasové rady. Hlavní změna spočívá v tom, že do rady už by nevolila jen dolní, ale nově i horní komora parlamentu. Ta má vybírat třetinu radních. Takže třeba Rada ČT by místo dosavadních 15 čítala 18 členů.

Myšlenka rozprostřít výběr radních, kteří kontrolují ředitele veřejnoprávní televize, na obě komory, aby rada a nepřímo i generální ředitel žili v jiném rytmu, než jaký udává volební cyklus, je dobrá. Ale svolávat kvůli tomu už třetí mimořádnou schůzi, to působí nepochopitelně - do chvíle, než začneme uvažovat mocensky.

Souboj s časem

Tzv. malou televizní novelu si pětikoalice zanesla už do programového prohlášení před rokem; pamětníci říkají, že na podnět STAN a TOP 09. V rámci koaliční dělby práce novela připadla ministerstvu kultury vedenému Martinem Baxou z ODS. První návrh od Baxových úředníků šel do připomínkového řízení loni na jaře. Formálnímu cíli vtáhnout do volby Senát bylo učiněno zadost, podle některých představ z té doby měli senátoři volit dokonce polovinu radních, a jen polovina by dál zůstala na sněmovně. Celkově se počet radních snižoval na 12. Radikální byl návrh v tom, že po jeho přijetí by dosavadní rada kompletně skončila, s odůvodněním, že to bude spravedlivější než vybírat tři a čelit otázkám, proč zrovna je, a ne jiné. Všech 12 míst by se obsazovalo znovu, tedy za situace, kdy v obou komorách měla konečně převahu pětikoalice. Bylo to zjevně protiústavní, což konstatovala i Legislativní rada vlády. První pokus byl tedy zrušen.

Pokus druhý, jehož jsme právě svědky, má opět na starosti ministerstvo kultury. Rok starou radikální představu o okamžitém konci stávající rady už opustilo. Ruší i možnost odvolat radu poté, co sněmovna radě neschválí dvě výroční zprávy o hospodaření televize. Záměr vtáhnout do hry Senát zůstává. Takže by se dalo říct, že dlouhodobé záměry jsou vesměs dobré. Zvláštní ovšem je, že radních teď má naopak přibýt, o tři, kteří jediní budou voleni Senátem. V okamžiku, kdy novela vejde v platnost, Senátu nic nebrání své tři radní zvolit a osmnáct dosavadních i nových radních už 7. června bude volit nového generálního ředitele. A o to se patrně hraje.
Ve stávající radě totiž zůstává několik radních navolených ještě minulou sněmovní většinou, v níž hrálo prim Babišovo ANO za tichého jištění Tomia Okamury. K nim se tu a tam přidávají další členové rady tak, že společně mohou vytvořit hlasovací většinu, anebo blokovací menšinu. Většina rady je vůči Dvořákovi kritická. Naopak management televize a Dvořáka lze pracovně chápat jako součást světa, který většinově volil i strany dnešní vládní koalice.

Pracovníci České televize při natáčení v terénu. - Foto: Jan Zatorsky

Kritický postoj k televizi se pozná z hlasování rady o stížnostech diváků. Připuštěné stížnosti se vesměs týkají jednostranných reportáží a debat v publicistice nebo zpravodajství. Z žádostí, jimž rada loni dala za pravdu, to v pěti případech ještě doprovodila konstatováním, že ČT porušila vlastní kodex. Ředitel Dvořák tyto nálezy rady téměř mechanicky odmítá, a byť z konstatování, že byl porušen kodex České televize, pro ředitele nic bezprostředně neplyne a k ničemu ho nenutí, je to pro něj reputačně dost nepříjemné. Hlasování o stížnostech celkem konstantně ukazují, že dvořákovský a současně provládní tábor má v radě šest sedm hlasů z patnácti. Poměr sil se sice mění, a to spíš ve prospěch Dvořáka – například čerstvě nahradil kritického ekonoma Pavla Kysilku ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák –, ale nemění se dost rychle na to, aby volba nového generálního ředitele proběhla bezpečně, kontrolovaně. Pro jeho zvolení je ve stávajícím režimu třeba „ústavní“ většiny deseti členů. A těmi provládní tábor zatím nedisponuje. Takže v Baxově druhém návrhu požadavek na ústavní většinu ruší, pro zvolení ředitele má stačit deset hlasů z osmnácti, což je většina obyčejná. Je to vlastně tatáž metoda, jíž ve Spojených státech Joe Biden v kampani před prezidentskými volbami hrozil, že rozředí konzervativní většinu u Nejvyššího soudu, než si to pro nepopiratelnou účelovost takového precedentu rozmyslel.

Podaří-li se pětikoalici novelu protlačit včas, tak aby se rada rozšířila ještě před 7. červnem, není vůbec jisté. Protože musí ještě do Senátu a k podpisu prezidentovi, potřebují teď předkladatelé novelu sněmovnou prohnat nejpozději do konce března. Mimořádná schůze k zákonu o ČT je určena na první a eventuálně ještě třetí týden v březnu, podle jednacího řádu se o návrzích ve třetím čtení smí hlasovat jen ve středu a v pátek, pokaždé v bloku, který nesmí trvat déle než pět hodin. ANO a SPD tedy stačí obstruovat, blokovat a řečnit dohromady „jen“ dvacet hodin, k čemuž prý jsou jejich poslanci odhodláni. Je to zrcadlově obrácená situace z léta 2021, kdy naopak poslanci dnešní pětikoalice, tehdy v menšině, obstrukcemi zabránili babišovcům obsadit čerstvě uvolněná místa v radě. Tehdy se čekalo na volby a novou sněmovnu.

Rukavičky dolů

Jedna otázka, kterou je třeba zodpovědět, je, kvůli komu koalice vynakládá takové úsilí. U dosavadního ředitele Petra Dvořáka si zatím ani insideři nejsou jisti, zda se o svůj třetí mandát nakonec bude ucházet. Právě možná chybějící hlasy do deseti vedou Dvořáka k tomu, že se ještě závazně nevyjádřil (termín pro podání přihlášky je po půlce dubna). Zřejmě nerad chodí do bitev, v nichž nemá garantované vítězství. Ale k jeho nerozhodnosti zřejmě přistupuje i fakt, že část klubu ODS pro Dvořáka zrovna neplane a myslí si, že po dvanácti letech je veřejnoprávní televize zralá na změny. Naopak progresivnější složky koalice by z Kavčích hor nejraději měly jednu velkou chráněnou dílnu. Pokud snad Dvořák do volby nepůjde, většina dalších jmen, o nichž se mluví v zákulisí jako o možných zájemcích, také zaručuje, někdo by řekl kontinuitu, někdo stojaté vody: ať už ředitel programu ČT Milan Fridrich, nebo ředitel brněnského studia Jan Souček.

Druhá otázka je, proč pětikoalice takovou snahu vyvinula a proč kvůli vlivu na vedení Kavčích hor porušuje tolik zvyklostí. Už když se před rokem doplňovala rada o šest nových radních a většina nominantů vládních stran – třeba napravený zemanovec, posléze zemanofob Zdeněk Šarapatka – neprošla tajnou volbou, tedy propadla i u části vládních poslanců, prosadili předáci pětikoalice hlasování veřejné, což se v dané situaci rovnalo hlasování aklamací. To je křiklavé porušení principu tajné volby, který se v lepších demokraciích při hlasování o personálních záležitostech ctí. Kdyby šlo předkladatelům v první řadě o nastavení pravidel, nebudou se bránit pozměňovacímu návrhu z klubu ANO, aby novela vstoupila v platnost až k 1. lednu 2024, a pětikoalice se tak vyhnula podezření z mocenských her kolem veřejnoprávních médií.

Petr Dvořák, generální ředitel České televize od roku 2011 - Foto: Profimedia

Poslanec STAN Jan Lacina, kavárník a producent (v minulosti třeba pořad Krásný ztráty na ČT), je zpravodajem novely ve sněmovně a k onomu pozměňovacímu návrhu píše: „S vysokou mírou pravděpodobnosti nepodpořím. Není k tomu žádný důvod.“ Proti stávající televizní radě postupoval a postupuje docela agresivně. Tak třeba loni v září na výjezdním zasedání Volebního výboru sněmovny do Ostravy pochválil radě výroční zprávu o hospodaření ČT za rok 2021, nicméně pak doporučil zprávu neschválit – za to, že radní generálnímu řediteli Dvořákovi zkrouhli odměny. Stávající pravidla dávají poslancům šanci za dvě neschválené zprávy po sobě celou radu odvolat. A zatímco dřív si tuto sekeru nad hlavami radních zachovávala babišovská většina mezi poslanci (uměle tak donedávna byly ve stavu neschválení zprávy od roku 2016!), zcela nedávno sice poslanci staré zprávy schvalovali, než se schvalovací mašinerie zastavila před dvěma posledními. Některé mocenské postupy a vzorce chování se nemění ani po vystřídání oligarchy a populistů puncovanými liberálními demokraty.

V souboji o vliv nad Českou televizí se střetávají dvě důležité tendence: jednou je starý reflex ochraňovat ta z velkých médií, která se ještě neocitla pod vlivem Andreje Babiše nebo dalších českých miliardářů. To je aspoň pochopitelná pohnutka, když už nebudeme souhlasit s metodami. Druhá tendence je aktuálnější: Česká televize za Dvořáka jako kdyby definitivně nabyla rázu převýchovného ústavu. Klíčové dramaturgy a redaktory snad ani nenapadne, že do veřejnoprávní televize patří i jiné pohledy na svět než ten jejich. Ukázaly to dva roky s covidem i třeba prezidentské volby. Dvořák byl vůči redakcím zpravodajství a publicistiky zcela pasivní – viz jeho formální odpovědi na výtky z porušování Kodexu ČT. Každopádně v nějaké chvíli se názorová tendenčnost veřejnoprávních kanálů stane důležitější než Babiš, který tu nebude věčně a možná už je za zenitem.