Rory Stewart, (neúspěšný) expolitik britské Konzervativní strany, zleva kandidoval na předsedu a po porážce stranu opustil, se dnes živí rozhovory a komentáři na centristickém podcastu nazvaném A zbytek je politika, a protože mu to je málo, tak denně „švitoří“ (twittering) na X. Už dlouho se nikdo nestal terčem takových posměšků a tolika parodií jako teď on.

Představiteli britské elity se jistě rozhovor s J. D. Vancem na Fox News nezamlouval, viceprezident je americký populista, ale plést náboženství do politiky, to je příliš.

„Z křesťanského povědomí vyplývá,“ řekl Vance, „že je na prvním místě nutno milovat svou rodinu, na druhém souseda, dále pak svou místní obec, občany svého státu a teprve nakonec můžeme pomáhat potřebným na světě. Mnozí na krajní levici tohle převrátili.“

Není to šokující a přinejmenším neslušné v době, kdy vzýváme jednotné lidstvo a rovnost všech lidí a kultur? Stewart usoudil, že jde o „bizarní názor, spíš kmenový, pohanský“ – a odkázal na Evangelium sv. Jana: „Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás.“

Nato Vance pompéznímu kritikovi vzkázal: „Vygooglujte si Ordo amoris (hierarchie lásky) sv. Augustina!“

„Je opravdu na pováženou, začnou-li politici jako teologové vysvětlovat, v jakém pořadí máme milovat,“ rozvážně odpověděl Stewart.

„Je na pováženou, když někdo jako Rory s IQ 110 se domnívá, že má 130. Tato arogance elity už 40 let všechno ničí.“ (Vance)

Krátký střet mezi absolventem Oxfordu a americkým vidlákem z hor (hillbilly), navíc katolickým konvertitou, prozradil světské náboženství, kult lidstva, spor o rovná práva a otevřené hranice. Snad je možné, aby někdo miloval neznámé lidi, chtěl pomáhat potřebným všude na světě, ale ta jeho náklonnost zcela jistě nebude srovnatelná s loajalitou k blízkým a sousedům. A pokud by byla, tak je něco špatně. Internet je široširé médium a okamžitě se vynořily složité teologické disputace o metafyzice lásky. Takové úvahy však do politiky nepatří, ta se musí držet při zemi, neboť se zabývá tím nejlepším, co umožňuje správa věcí veřejných, nikoli ideál osobních ctností. Co na to můj učitel, autor nepřekonatelného Slovníku filozofických pověr (u nás k dostání) J. M. Bocheński?

„Právní princip rovnosti před zákonem je jedna věc, (…) s ním ale souvisí morální egalitarismus, pověra, že máme všichni stejné závazky vůči všem lidem, že si jsou všichni rovni. Ano, máme pomáhat člověku v tísni, ale nemůžeme-li pomoci všem, tak čím je nám kdo bližší, tím větší má právo očekávat naši pomoc. Vlastní děti mají přednost před příbuznými, ti před sousedy, krajané před cizinci. Morální egalitarismus, jenž toto popírá a někdy tvrdí, že čím je nám kdo vzdálenější, tím má i větší nárok na naši pomoc, je pověra.“

K přestřelce se vyslovil kdekdo, ale konzervativní komentátor Brendan O’Neill vyjádřil paradox doby, „právě takový člověk, jako je Vance, co se sám vypracoval, má být vůdcem svobodného světa, konečně nás snad zbaví nadvlády ,intelektuálních idiotů‘ staré etablované elity“.