Marketing proniká i do zahradnického světa a síla značky může nad kvalitou zvítězit i v docela nečekaných kláních. Ve světě běžné spotřeby nás to nepřekvapí a jsme více či méně odolní díky každodennímu tréninku. Nejspíš každý z nás je někdy nucen podlehnout a koupí prakticky prázdný obal s modifikovaným škrobem ochucený neznámou sloučeninou v ceně oběda s polévkou i moučníkem. Svět procesovaných průmyslových potravin je takových pastiček plný a ocitají se někdy zcela nekontrolovaně v našem košíku, případně nás čekají doma na lince coby neočekávaný dar. Tyto nehody se stávají.

U rostlin je tento dýchánek poněkud neočekávaný, protože se tak nějak obecně má za to, že mají geneticky dané růst a zachovávat potomstvo. Předpokládáme tedy, že se budou snažit přežít ponejvíce samy a jejich vedlejším produktem je ta krása, z které se těšíme zase my. Bohužel kultura kazítek dorazila i do této branže a soustava šlechtitelských i pěstitelských cílů může směřovat i k poměrně rychlému zániku rostliny. Poměrně dost to souzní s očekáváním zákazníků, a tak u vánoční hvězdy nedoufá snad nikdo v opěstování keře velikosti bezinky a u velikonočního osení v nás neroste naděje na bohaté žně, pytlík mouky a slaměný došek na střechu nádavkem. Bohužel takhle házíme do popelnice odrychlené narcisy, mnohokvěté chryzantémy nebo odkvetlé primule, i když mnohé z nich by v záhoně udělaly parádu. Vysýchavé, pro přepravu lehké substráty spolu s chytrými hnojivy vedou k momentu, kdy kytce dojde úplně všechno a je po ní.

Pěchava je poněkud zvláštní případ. Pro mne tím spíš. V roce 1995 mne zaujalo soustřeďování sortimentu okrasných trav v průhonické Dendrologické zahradě, které skončilo mimo jiné vydáním mimořádně zajímavé a dnes téměř nedostupné knihy. Tehdejší řešitelka Marie Součková mně osobně doporučila pěchavu podzimní se slovy: „Tohle je zajímavá tráva, protože je docela nízká a kvete přitom na podzim. Jinak moc zajímavá není, ale hodně vydrží a ty světlý kvítka jsou celkem pohledný.“ S tím jsme ji vzali do kultury a o deset let později jsme veškeré její zbytky vsadili do jednoho svahového řešení, které vyžadovalo co nejodolnější materiál. Při renovaci o pár let později jsme většinu přerostlých trsů hodili na kompost. Chvíli jsme nad snadno dělitelnými trsy sice přemýšleli, ale úvahu jsem uzavřel s tím, že prodejnost je nulová a využitelnost prostě okrajová.

Dnes se jedná o jednu z nejprodávanějších trav vůbec. Proč? Může za to bezpochyby několik tvůrců tzv. New Wave, zejména pak Piet Oudolf, kteří ji začali houfně využívat ve svých dílech. Důvody byly v zásadě tři. Jednak si v Holandsku a Anglii udržuje unikátně svěží zelenožlutou barvu, která se výborně kombinuje prakticky s jakoukoli barevně výraznou trvalkou. Významně tomu napomáhá i vzpřímená textura a solidní míra stálezelenosti. Výhodou je také velká verzatilní přizpůsobivost světlu a stanovišti vůbec. Díky tomu se dostala do mnoha knih, článků, na weby i do časopisů a také byla zveřejněna nesčetněkrát v osazovacích plánech mnoha slavných záhonů.

V kontinentálním klimatu tato pěchava velmi brzy po vyrašení vyzraje do hráškově zelené barvy, v horkém létě začne stáčet listy a v době, kdy nasazuje do květu, má již obvykle v sobě některé suché části listů, které nabývají barevných tónů bílé kávy. Zprvu jsme se dokonce domnívali, že nemáme tu správnou pěchavu, a dovezli jsme nové rostliny z Holandska. Proměna v našem létě byla téměř okamžitá. I tak je to samozřejmě skvělá kytka, která hodně vydrží, ale ten svěží designový vjem vypadá prostě jinak.