KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Ruce pryč od Visegrádu

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Ruce pryč od Visegrádu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Petr Pavel se týden před nástupem do úřadu v pátek sešel s maďarskou prezidentkou Katalin Novákovou. Prezidentka je v Praze, aby se rozloučila s Milošem Zemanem, o schůzku se Zemanovým nástupcem projevila zájem sama. Je to snad důvod k naději, že příští prezident omezí jednu svou začínající posedlost, a to je neustálá signalizace vlastní ctnosti (virtue signalling) na pozadí údajně vykřičené Visegrádské čtyřky. Není v tom naneštěstí ani zdaleka sám. Víceméně všechny složky pětikoalice, s důležitou výjimkou ODS, předvádí svoje demokratické ctnosti na kontrastu s Viktorem Orbánem.

Petr Pavel pro Seznam.cz uvedl: "Pokud nebudeme schopni najít dostatečně silná témata, stane se V4 prázdnou nádobou a my budeme pracně hledat její obsah." Je to jeho zatím poslední výpad tímto směrem. Generála Pavla aktuálně nejvíc iritují Orbánovy reakce na rusko-ukrajinskou válku, a to přesto, že Orbán zatím nezablokoval žádný unijní balíček sankcí proti Rusku a invazi hned na začátku odsoudil.

Orbánův ministr zahraničí ovšem dál jedná se svým ruským protějškem, Orbán naléhá na zastavení palby, a naléhá i na Západ, protože k němu institucionálně náleží – a vůbec se opovažuje mluvit o válce jinak, než je u nás zvykem. Koncem ledna se na setkání se skupinou amerických a dalších zahraničních novinářů dopustil i následujících úvah: Rusko se po prvotním neúspěchu muselo vzdát představy, že v Kyjevě dosadí proruskou vládu, je teď rozhodnuto nepřenechat Ukrajinu jako trofej Západu, proto jí bude klidně ničit. Z Ukrajiny se pomalu stává „země nikoho", evropský Afghánistán. Západ podle Orbána už sám je ve válce s Ruskem, a při tomto tempu eskalace nelze vyloučit nasazení jaderných zbraní. Taková eskalace není v zájmu Maďarska, Evropy, jistěže ani Ukrajiny, proto to přání okamžitých jednání o míru.

Pro Petra Pavla, Petra Fialu a většinu české politiky je něco neslýchaného, aby takhle mluvil evropský politik.

Ale to není všechno. Pavel už dávno před válkou, kdy vedl prezidentskou, byť ještě nedeklarovanou kampaň, se o orbánovské Maďarsko při svých vzácných výletech do oblasti zahraniční politiky otíral. Mluvil o něm jako o příkladu ohrožené demokracie. Před volbami tam dokonce jel a natáčel se s protiorbánovskými aktivisty, jako kdyby nějakého českého voliče mohla Pavlova starost o liberální demokracii na Dunaji přimět pro něj hlasovat. Pavel o Maďarsku zřejmě neví nic nad běžné, zaujaté zpravodajství, jinak by si starosti o demokracii v Maďarsku nemusel dělat. Orbán je autoritativní politik a milovník moci, přihrává sobě nakloněným médiím, za ty roky obsadil veřejnoprávní televizi, důležitá místa ve státě a v soudnictví ideově spřízněnými lidmi, ale není to kvalitativně jiná mocenská politika, než provádějí například v údajně vzorovém Německu nebo ve Francii – a ostatně Fialova vláda u nás - viz chystané desítky milionů pro liberálnědemokratická média nebo triky kolem volby generálního ředitele ČT.

To utkvělé vymezování se vůči Orbánovi plyne z diskuse s lidmi od Pavla a nějak souvisí s pocitem, že Orbán je v evropském establishmentu toxická figura. Takže odsednutím si od něho do jiné lavice třeba získáme bodíky u pana řídícího. Řídící sedí dnes v Bruselu, v Berlíně, také ve Washingtonu, dokud tam nevyhrají neestablishmentoví republikáni (s anglosaskými konzervativci Orbánův tábor pěstuje vazby v rozsahu, o jakém se nám v Praze celých 33 let ani nezdálo). Pavel se svým mladistvým hříchem vzhlížení k Sovětskému svazu by udělal dobře, kdyby už k žádné centrále ležící mimo republiku nevzhlížel.

Školení Maďarska mají v práci i na českém ministerstvu zahraničí. Maďaři se po volbách obávali, aby se šéfem české diplomacie nestal pirát, a vývoj jim z jejich pohledu dal za pravdu, Jan Lipavský chod úřadu ideologizuje. Jeho náměstek Jaroslav Kurfürst mezi rozdíly, které dělí Visegrád, vyjmenovává vedle Ruska, Ukrajiny a vůbec geopolitiky i "obecně témata demokracie a lidských práv" – proboha co těmi lidskými právy myslí? Zákaz nevládkám, aby chodily do škol propagovat změnu pohlaví, znepřístupnění LGBT propagačních materiálů a filmů dětem a teenegarům? Nic jiného mě nenapadá, v Maďarsku žádná klasická práva nikdo neomezuje.

Náměstek Kurfürst pokračuje: „Spíše než politickou koordinaci v zahraničních, bezpečnostních, ale i unijních otázkách se chceme zaměřit na poskytování prostoru pro neformální dialog, na konkrétní, praktické oblasti spolupráce uvnitř V4, přínosné pro občany našich zemí, a dále na podporu mezilidských kontaktů a dialogu.“ To je přímý pokus o vytunelování V4, asi jako kdyby se politická strana změnila na svaz zahrádkářů.

Orbán určitě není génius, například jeho vystoupení po boku Andreje Babiše v Ústí nad Labem během volební kampaně byla čistá hloupost. Dobré je, že premiér Fiala a větší část ODS i přesto na Visegrádu a jeho místě v české zahraniční politice, i uvnitř EU, trvají. A protože mezinárodní vztahy hodně fungují na symbolech a deklaracích, Visegrádu pomůže, když to budou dělat méně utajeně.

Pro Petra Pavla, Petra Fialu a většinu české politiky je něco neslýchaného, aby evropský politik mluvil o válce na Ukrajině tak jako Orbán, píše Daniel Kaiser.