Neúspěšná vzpoura zakladatele žoldnéřské Wagnerovy armády Jevgenije Prigožina znovu nastolila otázku, kde všude Rusko skladuje svůj jaderný arzenál a kdo všechno by k němu v případě vnitropolitické krize, nebo dokonce rozpadu Ruské federace, mohl získat přístup. Zatímco kódy k aktivaci strategických jaderných zbraní jsou pod centrální kontrolou Vladimira Putina přímo z Kremlu, u těch menších, taktických už tak přísný režim nepanuje.

Vzpurná akce Prigožinovy soukromé armády proti ruskému ministerstvu obrany a moskevskému vedení z konce letošního června, během níž se wagnerovci vydali na pochod a zastavili se až 200 kilometrů před Moskvou, ukázala, že podpora ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho stylu vedení války proti Ukrajině není neochvějná.

Prigožin ozbrojenou vzpouru za nejasných okolností nakonec nedotáhl. A jeho muži dostali na výběr, aby buď pokračovali ve službě v ruské armádě, odešli do Běloruska, popřípadě využili odchodu do civilu. V prvních hodinách vzpoury, kdy Prigožinovi wagnerovci otočili zbraně proti vlastním, ale vyhlíželo celé tažení poměrně ambiciózně. O to větší rozruch následně vzbudila zpráva, že wagnerovci v blízkosti hranic s Ukrajinou operovali v oblasti, kde má Rusko zřejmě uskladněno taktické jaderné zbraně. A to konkrétně na dvou základnách.

Rusko má podle dostupných zdrojů celkem 12 centrálních skladů taktických jaderných zbraní a 35 menších základen, na které by v případě krize začalo distribuovat taktické jaderné zbraně. Na některých základnách možná už tyto hlavice jsou.

„Ruské strategické jaderné zbraně jsou v bezpečí. Jsou umístěny na základnách, které jsou relativně odlehlé, velmi silně hlídané a hlavně je nejde použít bez kódů z Moskvy,“ vysvětluje vojenský analytik Lukáš Visingr. „Jiná věc jsou ale taktické jaderné zbraně: letecké bomby nebo jaderné hlavice pro střely Iskander. Ty jsou rozmístěny na spoustě míst v centrálních a operačních skladech,“ dodává.

Taktické jaderné zbraně jsou podle něj nesrovnatelně méně chráněny než zbraně strategické. Nebezpečí jejich zneužití je tak mnohem vyšší. „Pokud by se někdo zmocnil základy, tak se k těm zbraním může dostat. K jejich zprovoznění by to chtělo více práce a spolupráci dalších lidí, protože taktické jaderné hlavice se skladují v nefunkčním stavu. Nejdřív by je tedy musel zkompletovat. Jednotlivé prvky se skladují sice v různých budovách, v rámci jedné základny, od nichž mají klíče různí lidé. Bylo by to tedy komplikované, ale proveditelné.“

„I kdyby k jejich aktivaci byly zapotřebí klíče, tak si umím představit, že třeba pro Prigožina by nebyl problém zaplatit si experty Íránu, nebo Severní Koreje, kteří by tu hlavici rozmontovali, něco by do ní přidali a smontovali by ji zpátky a fungovalo by to. A takoví lidé na trhu bohužel jsou,“ říká Visingr.

Taktické a strategické. Které jsou které?

Taktické jaderné zbraně jsou určeny pro použití přímo na bojišti a proti vojenským silám. Jde zpravidla o zbraně s kratším dosahem, zatímco ty strategické jsou určeny k jadernému odstrašení na vzdálenost tisíců kilometrů a jsou vypouštěny například ze strategických bombardérů.

Ruská federace má k dispozici ve skladech pro taktické použití jak letecké bomby, tak jaderné hlavice pro raketové systémy Iskander. Za dob studené války disponovalo Rusko také nukleárními dělostřeleckými granáty. Na začátku 90. let minulého století ale tehdejší prezident Michail Gorbačov vydal rozkaz k jejich zlikvidování. Není ale jasné, zda skutečně došlo ke zlikvidování všech použitelných zásob.

Účinek taktické jaderné zbraně je oproti strategickým omezený. Stále by však šlo o zničující sílu podobnou například použití jaderné bomby v na konci druhé světové války v japonské Hirošimě. „Hirošimská bomba byla sice použitá strategickým způsobem a shozena na město, ale z hlediska účinku byla na úrovni toho, kde jsou dnes taktické jaderné zbraně. Ty strategické jsou pak mnohem silnější a mají sílu ve stovkách kilotun, nebo i v megatunách,“ upozorňuje Visingr.

Pokud by se v Rusku rozpoutala občanská válka, reálně by podle něj hrozilo, že by se mohli lidé typu Prigožina nebo čečenského vůdce Ramzana Kadyrova pokusit těchto prostředků zmocnit. „Není to něco, nad čím by se mělo úplně mávnout rukou. Ta šance je relativně malá, ale jelikož se bavíme o jaderných zbraních, tak i relativně malé šanci by se měla věnovat velká pozornost,“ dodává.