V pondělí začal maraton, kterým jsou americké prezidentské volby. Ve státě Iowa se uskutečnily první prezidentské primárky. Po následujících šest měsíců budou republikáni vybírat, kdo se 5. listopadu střetne s Joem Bidenem o Bílý dům. Momentálně o republikánskou nominaci usiluje pět lidí. Seřazeni od toho, kdo má nejmenší šanci na úspěch, to jsou bývalý guvernér Arkansasu Asa Hutchinson, podnikatel Vivek Ramaswamy, guvernér Floridy Ron DeSantis, bývalá guvernérka Jižní Karolíny a bývalá velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová a Donald Trump.

Voliči v primárkách vybírají delegáty na celostranický sjezd. Ten republikánský proběhne 15.–18. června. Delegáti musejí předem slíbit, koho budou volit, v praxi tedy jde o přímou volbu. Existuje několik druhů primárek. Menšina států volí v takzvaných caucusech, což se dá přeložit jako volební shromáždění. Při nich se místní voliči sejdou na předem určeném místě, většinou v tělocvičně, debatují a pak otevřeně hlasují. Výběr kandidáta dávají najevo postavením se do určitého rohu místnosti. Většina států ale volí tajně, do „urny“, často pomocí volebního přístroje.

Pak se primárky ještě dělí na „uzavřené“, ve kterých volí pouze členové strany, „polootevřené“, kdy volí členové strany a nestraníci, a „otevřené“, v těch mohou volit všichni.

Způsob, jakým strany vybírají kandidáta na prezidenta, není bez kontroverzí. Státy, ve kterých se volí nejdřív, mohou nastavit narativ volební kampaně. Zbytek Ameriky tak závidí Iowě a New Hampshiru, kde jsou primárky hned po ní, jejich tradiční místo na začátku volebního kalendáře. Demokraté, vždy ochotní vyhovět novátorským a progresivním nápadům, oznámili, že nově prvním státem, kde se bude volit, bude Jižní Karolína, následovaná Nevadou a New Hampshirem. To vedlo ke vzpouře v Iowě a New Hampshiru, státy odmítly změny přijmout. Je to ale jedno, protože obhajující prezident tradičně nemá protikandidáta, takže opětovná nominace Bidena je daná. (Oficiálně proti Bidenovi kandidují neznámý kongresman Dean Phillips a ezoterička Marianne Williamsová, oba bez šancí.)

Republikáni zůstali věrni tradici, začínají tedy v Iowě. Výsledky byly známy až po uzávěrce tohoto čísla, očekávalo se ale jasné Trumpovo vítězství. Podle stránky RealClearPolitics ho plánovalo volit 53,6 % Iowanů, následuje Haleyová se 17,2 % a DeSantis s 15,2 %.

Zajímavější jsou průzkumy v New Hampshiru, kde Haleyová dotahuje Trumpa. Ten je podle průzkumu pro CNN na 39 %, Haleyová na 32 %. Primárky v New Hampshiru jsou polootevřené, tím pádem vlivnější než ty v Iowě. Naznačují, koho preferují všichni Američané, nejen republikáni. Pokud by se Haleyové podařilo překvapivé vítězství, mohlo by to oživit její kampaň. Následuje Nevada a pak domovský stát Haleyové Jižní Karolína. Vítězství tam by mohlo vygenerovat dostatek zájmu, aby dotáhla Trumpa i celostátně a nakonec zvítězila.

Taková je aspoň teorie. Hutchinson je mimo Arizonu téměř neznámý. Ramaswamy naopak založil svou kampaň na vychvalování Trumpa, nikdo proto netuší, proč tedy kandiduje, pokud cílem není vyžebrat si viceprezidentskou nominaci. Úspěšný guvernér Floridy DeSantis byl jedním z favoritů. Špatně však zvolil témata kampaně, založil ji na svém postoji proti covidovým lockdownům a tažení v kulturních válkách. Obojí je u republikánů populární, jenže momentálně mimo jejich zájem. Navíc nedokáže působit příliš charismaticky. Haleyová je momentálně nejspíš jediná, kdo může zastavit Trumpa v jeho vítězném pochodu, ale i tak jsou její šance malé.

Jako psí smečka

Trumpovi protivníci by se museli sjednotit za ní. Ve středu první krok k tomu učinil bývalý guvernér New Jersey Chris Christie, když ukončil svoji kampaň. Zároveň ale proběhla debata Haleyová vs. DeSantis, jež nenaznačovala budování společné protitrumpovské fronty. Mimochodem, Trump se zatím žádných předvolebních debat nezúčastnil a jen mu to prospělo. Jeho protikandidáti po sobě štěkali jako smečka vzteklých psů, zatímco Trump se tváří jako přirozený lídr strany, povznesený nad takové přízemní problémy.

Jestli je Trump ohrožen, bude jasné nejpozději 5. března, kdy proběhne takzvané superúterý, tedy primárky ve 14 státech najednou. Po drtivém vítězství bude nezadržitelný, pokud Haleyová zaboduje, bude pokračovat vyčerpávající kampaň, jež teoreticky může skončit až na stranickém sjezdu. Rozhodující by byly hlasy delegátů zavázaných hlasovat pro kandidáty, kteří již odstoupili. V takovém případě jsou od svého slibu osvobozeni.

Podle průzkumů by ale Trump měl jednoduše přesáhnout 50 %, a získat tak většinu delegátů. V primárkách ho plánuje volit 62,6 % republikánů, Haleyovou 11 %.

Haleyová je představitelkou „staré“ Republikánské strany. Věří v aktivní zahraniční politiku, podporu Ukrajiny a Izraele. Jenže má podobný problém jako DeSantis, chybí jí charisma. Její momentální druhé místo v průzkumech je zčásti výsledkem toho, že média se soustředila na jiné kandidáty. Většina jejích vystoupení je pečlivě připravených, bez šance na improvizaci. Když musí improvizovat, dopadá to špatně. Příkladem byla otázka voliče, proč podle ní začala americká občanská válka. Haleyová ve své vytáčivé odpovědi nezmínila otroctví.

Část médií ji okamžitě začala vykreslovat jako nenapravitelnou rasistku. Haleyová je ale indického původu, během svého guvernérství nařídila odstranění vlajky Konfederace, která vlála před jihokarolínským kapitolem. Spíše je to symptom toho, jak se všichni republikánští kandidáti snaží najít v sobě něco z Trumpa a míří na nejnižší pudy voličstva ve víře, že to je základ Trumpova úspěchu.

Jen jeden Trump

Trump je ale jen jeden. Vyhýbavé odpovědi Haleyové se vysmál a prohlásil, že samozřejmě jedním z hlavních důvodů občanské války bylo otroctví. Na rozdíl od ostatních kandidátů je před kamerami jako doma. Nelze mu upřít komediální nadání. Zároveň je naprosto neústupný vůči demokratům a liberálům. Nikdy neuznává chyby. Je také skeptický vůči americkému angažmá v zahraničí, volnému obchodu a rezolutně proti imigraci. Všechny tyto postoje jsou momentálně v Republikánské straně populární.

Republikáni s největší pravděpodobností znovu nominují Trumpa. Dá se tak očekávat odveta za rok 2020 a opětovné klání Joe Biden vs. Donald Trump. Podle průzkumů jsou šance momentálně vyrovnané. Pro Trumpa hraje široce rozšířená nespokojenost s Bidenem. Ta má dva hlavní důvody. Jednak se americká ekonomika stále zcela nevzpamatovala z covidového útlumu a zadruhé je tu nepopíratelný fakt Bidenova stáří, 20. listopadu mu bude 82 let. Jestli zvládne vést nejmocnější zemi na světě, je legitimní otázka. Pochybnosti o fungování Bidenova Bílého domu podnítilo zmizení ministra obrany Lloyda Austina, ten ležel čtyři dny na JIP kvůli pooperačním komplikacím, aniž si toho někdo všiml. To, že Biden po čtyři dny nepotřeboval kontaktovat šéfa Pentagonu v době, kdy ve světě zuří dvě války a světovou logistiku narušují útoky Húsiú v Rudém moři, je na pováženou. Jak ale vtipkoval šéfredaktor magazínu Commentary John Podhoretz na sociální síti X, je docela dobře možné, že Biden o Austinových zdravotních problémech věděl, jen na ně zapomněl.

Proti Trumpovi hraje fakt, že je blázen. Jeho momentální relativně vysoká čísla v průzkumech jsou i důsledkem jeho absence na obrazovkách a na sociálních sítích. Američané mohli pozapomenout na jeho šílenější momenty. Během kampaně proti Bidenovi ale bude muset vylézt na veřejnost. Republikáni ho sice budou volit, ale potřebuje přesvědčit většinu nezávislých voličů a vše nasvědčuje tomu, že jeho chování je odpuzuje.

Pak jsou tu nejrůznější Trumpovy právní problémy. Vyšetřování a soudní řízení proti němu lze seřadit od zjevně zpolitizovaných až po ta, jež se zdají celkem oprávněná a v nichž Trumpovi hrozí vězení. Jaký to bude mít vliv na volby, si nikdo netroufne odhadovat. Zatím po každém dalším ohlášeném obvinění jeho popularita mezi republikány stoupla. Pokud by Trump byl odsouzen, a dokonce šel do výkonu trestu, celkovému napětí v USA by to nepomohlo. Minimálně republikáni by to považovali za pokus odstranit Trumpa nekalými prostředky. Dělení pozornosti mezi kampaň a právní problémy také nemusí být úplně prospěšné.

Nikdo se nehlásí

Spoléhání na špatnou ekonomiku nemusí zafungovat. I když to není zásluha Joea Bidena, ale spíš americké centrální banky Fed, inflace klesá a hospodářství se začíná oživovat. Za nějakých deset měsíců mohou být Spojené státy v úplně v jiné situaci. Stačí pohled jen tři měsíce nazpět: na konci října se zdálo, že Trump Bidenovi uniká, nyní Biden začal rychle dotahovat Trumpa. Nicméně je opravdu příliš brzy na to, aby kdokoli z nich slavil.

Pokud by si demokraté chtěli pojistit vítězství, nominovali by někoho, kdo nevypadá, že zažil dinosaury, a kdo není úplný progresivista. Momentálně asi nejoblíbenější demokratičtí politici jsou guvernér Josh Shapiro a senátor John Fetterman, oba z Pensylvánie. Vyznačují se tím, že se nebojí kritizovat levé křídlo vlastní strany. Plán však naráží na dva problémy. Jednak by to šlo proti tradici neměnit prezidenta v poločase, zadruhé se o místo nikdo nehlásí.

Amerika je nejspíš odsouzena k opakování střetnutí Bidena s Trumpem. Bůh jí pomáhej.