Tvrzení, že válka je peklo, je klišé, ale pravdivé klišé. Smutnou pravdou je, že v intenzivním konfliktu jsou civilní oběti nevyhnutelné a často převyšují ty vojenské. To dvojnásob platí pro hustě osídlené městské oblasti, kde nijak neoznačení ozbrojenci operují mezi civilním obyvatelstvem. Samotný fakt civilních obětí nestačí k obvinění z válečných zločinů, natož z genocidy. Přesto právě na tomto Jižní Afrika zakládá svou žalobu Izraele u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v Haagu. Tvrdí, že Izrael se v Pásmu Gazy dopouští genocidy.

Odhady obětí se velmi různí. Nejvyšší číslo uvádí Ministerstvo zdravotnictví v Gaze: přes 30 tisíc mrtvých a pohřešovaných. Jenže gazské ministerstvo zdravotnictví je plně pod kontrolou Hamásu a nelze mu věřit. Izraelci přiznávají přes 18 tisíc mrtvých na palestinské straně, z toho 8 tisíc jsou podle nich ozbrojenci Hamásu. Obě tato čísla zní hrozivě. Pokud je ale srovnáme s nedávnými bombardováními, není to izraelské o nic hrozivější než ostatní.

Válečné utrpení samozřejmě nelze redukovat na pouhá čísla. Ta ale dobře ilustrují, že civilní oběti bohužel jsou součástí válek, a to i když se útočník snaží o minimalizaci jejich počtu. Kolega Martin Weiss v říjnu, když izraelské operace proti Gaze začínaly, připomenul právě bitvu o Mosul, odkud Islámský stát vyhnala irácká armáda za vzdušné podpory Američanů. Ti opravdu neměli za cíl srovnání města se zemí. „Americká strategie stanovování cílů je vysoce regulovaná a byrokratizovaná, na každé fázi se podílejí právníci. Proces rozhodování, zda má být nějaká budova i s obyvateli sprovozena ze světa, má mnohem blíž k zasedání sdružení vlastníků bytů než k filmu Dr. Divnoláska,“ citoval tehdy antropologa vystupujícího pod jménem Melek Tewuse, který byl v Mosulu jako pozorovatel. Přesto byl počet civilních obětí vyšší než v Gaze.

Ani tak nikdo v těchto případech nežaloval bombardující země za páchání genocidy. Proti Izraeli se tak uplatňuje dvojí metr. Bylo to vidět i na izraelské výzvě, ať se obyvatelé Pásma Gazy evakuují z jeho severní části na jih. Cílem byla právě minimalizace civilních obětí, což úplně nesedí s obviněním z genocidy. I tak byl ale Izrael obviněn z etnické čistky, jelikož prý vyhání Palestince z jejich domovů. Kdyby jim nedoporučil evakuaci, počet civilních obětí by byl ještě vyšší a naopak by to bylo bráno jako další důkaz genocidy.

Navíc tuto válku rozpoutal Hamás. Žádná země na světě by poté, co by teroristická organizace zmasakrovala 1200 jejích občanů, nepolevila, dokud by ji naprosto nezničila. V tomto smyslu jdou všechny oběti za Hamásem.

Ani Jižní Afrika není zcela objektivní pozorovatel konfliktu, který by byl pohnut utrpením palestinského lidu. Jižní Afrika je tradičním spojencem Palestinců. V listopadu odvolala z Tel Avivu svého velvyslance na konzultace. A jihoafrická ministryně zahraničí Naledi Pandorová si po útoku Hamásu volala s šéfem teroristické organizace. Vyvracela zprávy, že mu vyjádřila podporu, prý mluvili o humanitární pomoci.

Jižní Afrika se také odvolává na údajně genocidní výzvy izraelských politiků. Některé jsou opravdu odpudivé, ale slova nejsou násilí, ať si progresivisté říkají, co chtějí. Uvedení těchto výkřiků do praxe opravdu nehrozí, spíše odchod jejich autorů na politické smetiště.

Celé je to nesmyslné divadlo. Nejen proto, že obvinění Izraele z genocidy je zjevně absurdní, ale také proto, že Mezinárodní soudní dvůr s válkou v Gaze nemůže nic udělat. Soud slouží k rozhodování sporů mezi státy, nemá pravomoc stíhat jednotlivé osoby. Tu má Mezinárodní trestní soud, sídlící rovněž v Haagu. Jižní Afrika se tak předvádí v antisemitském představení.