Energetika prochází zásadní transformací, a to nejen v důsledku tlaku na dekarbonizaci, ale i díky geopolitickým a technologickým změnám. Jedním z lídrů, který se aktivně podílí na realizaci této přeměny v České republice, je závod 2 společnosti Metrostav DIZ. Jaké jsou jejich nejvýznamnější projekty, čím vynikají na poli EPC (engineering, procurement, construction) a jak se staví k budoucnosti energetiky? Na tyto otázky odpovídá v rozhovoru Martin Kafka, odborník z Metrostav DIZ.

Mohli bychom se pobavit o tom, co závod 2 společnosti Metrostav DIZ dělá na poli energetiky? Jakým způsobem se angažujete a v jakých projektech?

Závod 2 společnosti Metrostav DIZ, který je součástí Skupiny Metrostav se zaměřuje na všechny projekty typu EPC (engineering, procurement, construction), resp. design and build v oblasti energetiky. Máme schopnost projekty komplexně realizovat od úplných počátečních návrhů a projektování, přes výstavbu až po finální uvedení do provozu a předání investorovi. Naše role ve Skupině je zaměřena právě na tento specifický segment.

Energetika byla dlouhou dobu založena převážně na uhlí. Za posledních deset let jsme se věnovali zejména projektům ekologizací velkých uhelných zdrojů, které zahrnovaly například pokročilá odsíření, snížení emisí rtuti, oxidů dusíku a prachu. Tyto projekty umožňovaly udržet provoz uhelných elektráren, byly přechodným krokem k nové energetice, která odpovídá současným požadavkům na nízkoemisní či bezemisní zdroje a pro nás znamenaly zásadní posun takovým směrem, který dnes umožňuje naší společnosti realizovat plány na defacto transformaci české energetiky. Jsem přesvědčen, že v České republice jsme schopni ty opravdu významné EPC projekty v energetice úspěšně uskutečnit momentálně jako jediní.

Přispěla k tomu geopolitická situace ve světě a v Evropě, kdy se začala otevřeně diskutovat otázka energií, kterou dříve nikdo příliš neřešil. Lze to tak říci?

Nemyslím si, že bychom to měli vnímat tak dramaticky. Projekty zaměřené na ekologizaci uhlí, které byly prakticky na hranici fyzikálních a chemických možností, byly vnímány různě, často kriticky, zejména ze strany provozovatelů a některých kritiků. Nicméně tyto projekty představovaly cestu k ekologičtějšímu provozu, i když za cenu vyšších investičních a provozních nákladů. Byla to určitá motivace, která vycházela z idealistické ochrany životního prostředí. A dnes, přestože to přináší některá negativa, považuji i redukci emisí CO2 za důležitou.

Geopolitika ovlivnila spíše rozmach zájmu o zemní plyn, který se stal předmětem širší debaty. Diskutovalo se i o alternativních řešeních, účinnosti a velikosti energetických zdrojů a například o zapojení vodíku či jiných ne úplně běžných paliv. Nicméně z hlediska teplárenství zůstávají zásadní otázky týkající se kontinuálního zajištění dodávek. Je důležité využívat lokální paliva, mezi která řadím odpad, biomasu, stále ještě uhlí a hlavně plyn ze zajištěných zdrojů. Válka na Ukrajině a pandemie covidu zásadně ovlivnily ceny vstupních surovin a nákladů na lidskou práci a zařízení. To je v současnosti klíčové kritérium, které rozhoduje o realizaci projektů, tedy zda byly původně naplánovány s dostatečnou finanční rezervou pro zvládnutí těchto vlivů.

Pokud se zpracování odpadu jeví jako jedna z klíčových technologií budoucnosti, mohli bychom to ilustrovat na konkrétních projektech v České republice?

V budoucnu budeme muset výrazně diverzifikovat všechny energetické zdroje. Tradiční těžká energetika se bude muset rozdělit nejen podle velikosti zdrojů, ale i podle typů paliv, to zahrnuje i odpad. Bude nutné sledovat, jak se budou tyto zdroje uplatňovat a vzhledem k tomu, že jsem již od studií velkým příznivcem energetického využívání odpadu, i ve firmě jsme intenzivně pracovali na projektech v této oblasti. Vrcholem je dnes naše realizace výstavby nového ZEVO pro ČEZ, které je součástí celkové koncepce přechodu elektrárenské lokality Mělník na nové nízkoemisní zdroje.

Detailnější ilustrace na konkrétních projektech v České republice není myslím nutná. Vždyť tato technologie není u nás vůbec nová; už první spalovna na území Rakouska-Uherska, která využívala spalování odpadu k výrobě elektrické energie, vznikla v Brně kolem roku 1905. Myšlenka spalování odpadu a využívání vzniklého tepla pro výrobu elektřiny a tepla pro městské nebo průmyslové účely je stále aktuálnější. Záměrně říkám spalování, přestože se dnes více používá název ZEVO pro lepší publicitu, základní princip zůstává stejný. Například v Německu ZEVO nazývají MVA (Müllverbrennungsanlage), naopak Brno novou linku SAKO soutěžilo jako „Vysoce účinné zařízení na kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla z obnovitelných zdrojů“. Terminologie může být skutečně rozmanitá. Primárním cílem ZEVO je ale likvidace odpadu, podle mého názoru zatím tím nejlepším způsobem, vedlejším bonusem pak účinná výroba elektřiny a tepla. Prioritou ZEVO by proto měla být spolehlivost a ekologičnost zařízení.

Můžeme se zaměřit i na přechod k využití plynu a na to, jak se tento proces naplňuje?

Proces přechodu na plyn probíhá již několik let a je obecně zásadní, aby projekty byly dobře připravené. Pokud příprava není dostatečně kvalitní, je pravděpodobnost realizace velmi nízká. I když se na projekt přihlásí mnoho potenciálních dodavatelů, pokud projekt nemá jasně definované místo v rámci energetické a teplárenské soustavy, jeho šance na realizaci je minimální.

V České republice máme několik projektů, které jsou klíčové pro fungování měst a jejich teplárenských soustav. Ty jsou pečlivě připravené, s podrobnou strategií, která zahrnuje environmentální požadavky, podmínky financování a poptávku spotřebitelů. Jedním z příkladů je projekt na přechod z uhlí na plyn v lokalitě Mělník, který ČEZ začal připravovat před více než pěti lety. Tento projekt zahrnuje výstavbu tří nových bloků paroplynových cyklů. V současnosti probíhá výběrové řízení na první blok, kterého se účastníme ve spolupráci se Siemens Energy.

Pro nás je projekt na Mělníku prioritní, byl dle mého názoru velmi kvalitně připraven a má vysokou důvěru investora. Výsledkem je jistota, že i naše vynaložené úsilí a finanční prostředky nebudou promarněny, na rozdíl od projektů, které tak vysoce perspektivní nejsou.

Myslíte projekty z hlediska místa výstavby?

Ano, ale i z hlediska celkové koncepce a konfigurace zdroje.

Mezi ně rozhodně nepatří nový blok v Trmicích, o který se rovněž ucházíme a projekty v rámci skupiny EPH, které směřují k dekarbonizaci – například v Komořanech, Opatovicích nebo v Plzni. Tyto projekty jsou zaměřeny na přechod od uhlí k jiným palivům, zejména plynu, a jsou pro připojené teplárenské soustavy velmi důležité.

Zmínil jste energetický mix a různé poměry v rámci energetické strategie České republiky. Mohli bychom se na to blíže podívat? Jak vnímáte současnou situaci a jaký by měl být výhled do budoucna?

V současnosti dochází k přirozenému vývoji energetického mixu. Přehnané ambice různých směrů, například využití plynu, biomasy nebo zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO), se postupně přizpůsobují poptávce a možnostem dodavatelů.

Neočekávám, že bude nově postaveno 20 paroplynových bloků ani 5 spaloven, jak je v plánu. Realizují se především ty nejracionálnější a nejrychlejší projekty. Vzniká tak přirozený mix, který reaguje na potřeby jednotlivých lokalit spíše než na velké centralizované energetické soustavy. Pro nás jako generálního dodavatele je tento model efektivnější a flexibilnější. Můžeme využít naše regionální zastoupení po celé České republice, a to od Třince až po západní Čechy.

Co často diskutovaný Green Deal? Přinesl novou dynamiku do oblasti energetiky a podnítil diskusi, která dlouho chyběla. Mohli bychom se na to podívat podrobněji?

Jako člověk odpovědný za obchod technologického závodu v Metrostav DIZ musím říct, že Green Deal byl pozitivním impulzem a přinesl „injekci“ adrenalinu do našeho odvětví, které začínalo postupně stagnovat a ztrácet perspektivu.

Můj osobní názor na Green Deal je méně podstatný a je třeba zdůraznit, že situaci nevnímám zdaleka černobíle. Jde o směs různých faktorů. Je jasné, že Green Deal měl a bude ještě mít velký dopad na společnost, na ceny energií, výrobní segment, automobilový průmysl a další oblasti, ale v mých očích to má ještě další rovinu. Vyrůstal jsem v severních Čechách, v regionu, který byl tehdy značně zatížen provozem uhelných elektráren. Dnes žiji v Liberci, v blízkosti národního parku, a rozdíl mezi mým dětstvím a dětstvím mých dětí je nesrovnatelný, pokud jde o kvalitu životního prostředí. I když se za 20 let možná ohlédneme a uvidíme chyby nebo slepé uličky, základní myšlenka Green Dealu ani jiných klimatických dohod není z mého pohledu z podstaty špatná.

A je v něm prostor i pro vás?

Mám pocit, že výsledný mix bude přínosem pro všechny. Důležité je, že nyní můžeme v České republice opět oživit průmyslová odvětví, která dříve stagnovala. Jde o dodavatele zařízení pro energetiku, jako jsou výrobci turbín, potrubí, kotlů a další specializovaní inženýři a projektanti. Tato oblast se znovu oživí a bude oceněna i těmi, kteří jsou dnes skeptičtí.

Nové impulzy do školství, výzkumu a vývoje, které přicházejí díky tomu, že se po dlouhé době začíná stavět a navrhovat nové technologie, a nové impulzy do odvětví energetiky jsou pro nás významné a přínosné.

Zmínil jste, že metody nejsou nové, ale jejich řešení se začalo více rozvíjet až v posledních letech. Narážíte na nějaké překážky, například nedostatek kvalifikovaných pracovníků?

Jednou z hlavních výzev, se kterými se potýkáme, je výměna know-how a vzdělávání. Poslední velká elektrárna v Počeradech byla uvedena do provozu před více než deseti lety. Byla to prakticky poslední nová větší elektrárna v řadě modernizovaných či nově vybudovaných zdrojů.

Od té doby došlo k významnému útlumu zájmu o obor, což vedlo k úbytku absolventů a obor ztratil perspektivu. Lidé, kteří se účastnili těchto posledních projektů, jsou dnes ve vyšším věku, zatímco mladší pracovníci jsou často nezkušení. Střední vrstva inženýrů je omezená a mnoho odborníků odešlo pracovat do zahraničí, což vedlo k odlivu znalostí a zkušeností.

Tento nedostatek nás omezuje, a proto jsme se v rámci své strategie snažili situaci zlepšit a vytvořit tým kvalifikovaných odborníků s praxí v klasické energetice a výstavbě podobných projektů. Díky tomu dnes disponujeme týmem, který má schopnosti realizovat skutečné EPC projekty, což je v České republice unikátní. Máme odborníky, kteří jsou schopni navrhovat parametry a proces elektráren a tepláren na skutečně vysoké úrovni.

A budoucnost?

Očekáváme, že díky tomu, co se nyní děje, vzroste zájem mladších generací o tento obor a že spolupráce s vysokými školami, na které se zaměřujeme, přinese své výsledky. Pokud jde o know-how, je situace složitá, protože většina technologických projektů, zejména ekologizačních uhelných elektráren, musela být historicky realizována se zahraničními partnery. Tyto technologie byly často velmi specializované a u nás nebyly dostupné. Spolupráce s evropskými firmami, jako jsou ty z Německa, Rakouska nebo Francie, je dlouhodobá a přináší potřebnou kvalitu a znalosti.

V současnosti v souvislosti s plynem rovněž nemáme domácí technologie pro plynové turbíny. Uzavřeli jsme proto spolupráci se společností Siemens Energy, která nám poskytuje špičkové technologie a odborné znalosti v oblasti paroplynových cyklů. Tato spolupráce je nejen perspektivní, ale i velmi inspirativní.

Jsou tu i některé legislativní překážky?

Je na místě ocenit legislativní podporu v oblasti dotací. I když proces získání dotací může být zdlouhavý, bez nich a bez podpory z Modernizačního fondu by se mnoho projektů vůbec nepohnulo kupředu. V kontextu cen a možností na dodavatelském trhu je tento mechanismus zásadní. Z těchto důvodů velmi pozitivně vnímáme projekty, které jsou podpořeny dotačními tituly. Dává nám to jistotu, že projekt má zabezpečené financování a je regulérně připravený. V opačném případě visí nad projektem mnoho otazníků.

Jak partnerům garantujete, že jste pro ně ti nejlepší?

Partneři nás a naše schopnosti v energetice velmi dobře znají, a to hlavně kvůli úspěšným projektům v posledních letech. Ti největší vědí, že jsme v České republice jediní, kdo to momentálně dokáže na takto vysoké úrovni a že naše možnosti jsou z hlediska kapacit několikanásobně větší než u místní konkurence. Často je tedy otázkou, zda i menší regionální investoři mohou s námi spolupracovat. Odpověď zní ano, a to díky schopnosti celé Skupiny Metrostav využívat a koordinovat regionální kapacity a zapojit je do projektů v energetice pod naším vedením.

Skupinu Metrostav vidím dnes jinak než jako běžné stavebníky – zaměřujeme se na technologickou stránku projektů. Orientujeme se na složité technologické stavební projekty, což je odlišné od běžných stavebních činností. Když navštěvujeme regiony, jako jsou Sokolov nebo Třinec, při konzultacích říkáme: „Nebojte se, jsme technologický EPC garant a máme zde své regionální závody, které se tyto projekty učí a umí na nich spolupracovat.“ Vnímáme je ne jako subdodavatele, ale jako kolegy. To nám umožňuje dosahovat celkově lepší cenové efektivity, optimalizace času a řady dalších výhod v projektech ve prospěch investorů.