Zachovat lesy pro budoucí generace, zabezpečit jejich stabilitu a zaručit trvalou produkci kvalitního dříví. To jsou hlavní cíle připravované novely lesního zákona. Na tu je podle jejích navrhovatelů nejvyšší čas, současný zákon totiž pochází z poloviny devadesátých let a je více než zastaralý. Po církevních restitucích se zásadně změnily majetkové poměry a vlastnictví lesů a nová doba také přinesla mnohé zásadní enviromentální požadavky.

Prosadit změny v zákoně se snaží Miroslav Tyl, někdejší poslanec za ODS, dnes poradce předsedy poslaneckého klubu ODS Marka Bendy. Tyl byl na začátku devadesátých let jedním z těch, kteří stáli u zrodu stávajícího zákona. S ním pak na novele zákona pracuje například Constantin Kinský, potomek šlechtického rodu Kinských, vlastník rozsáhlých lesních pozemků, ale i další majitelé a správci lesů.

Snahy o obsahové změny zákona se znovu začaly objevovat především jako reakce na rozsáhlou kůrovcovou kalamitu, jejíž druhá vlna se rozjela v roce 2015 po obrovském suchu. Novela tedy reaguje na kůrovce a na poměrně přísnou podobu lesního zákona, nové znění by mělo vlastníkům částečně rozvázat ruce a umožnit jim svobodněji s lesy nakládat.

Vlastnická struktura se navíc od poloviny devadesátých let proměnila a vedle státu, jakožto stále dominantního vlastníka, existuje skoro 300 tisíc soukromých vlastníků lesů. Stále aktivněji se také hospodaření s lesy ujímají obce a po církevních restitucích v roce 2012 také katolická církev.

Zásadní změnou proti současnému zákonu by tedy bylo přenesení rozhodovacích pravomocí, a tím pádem také tedy více odpovědnosti, na vlastníky lesů. „Aktuálně platný zákon je nejpřísnějším lesním zákonem v Evropě a komplexně směřuje lesnické hospodaření k pasečným způsobům obhospodařování lesů, kde jsou všechny podstatné ukazatelé hospodaření, jako jsou výše těžeb či obnova lesa, odvozeny od modelu lesa věkových tříd, tedy modelu platného pro stejnorodé monokultury. Pokud se má české lesnictví posunout na úroveň lesnicky vyspělých zemí, potřebuje mít vlastník možnost zvolit pestřejší formy hospodaření, které jsou spojeny s větší druhovou a prostorovou diverzitou lesních porostů a pro které neplatí modely lesa věkových tříd,“ píše se v důvodové zprávě.

To souvisí také s tím, že by se o dvacet let snížil minimální věk stromů, které lze v rámci lesního hospodaření kácet, tedy ze současných osmdesáti let na šedesát. To by podle odborníků zvýšilo dynamiku žádoucí obnovy lesních porostů, protože nové stromy nelze sázet tam, kde ještě rostou stromy, které nelze pokácet. Stejně tak by se měla prodloužit lhůta pro obnovu a zajištění porostů, což v praxi znamená větší využití přírodních procesů. To jde ruku v ruce s požadavky doby a s unijní Lesní strategií.

Po více než roce a půl práce na navrhovaných změnách lesního zákona k nim nyní stále ještě mohou přidávat připomínky zástupci ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí a také odborně odpovědní poslanci a senátoři a odborná veřejnost. Rozhodovat o změně zákona by se pak na půdě Sněmovny mělo zhruba v polovině příštího roku.

Miroslav Tyl byl po revoluci nejprve poslancem Federálního shromáždění, v letech 1996 až 1998 byl pak opět poslancem Sněmovny. Na začátku devadesátých let spolupracoval na tehdy novém a dosud platném lesním zákonu, za vlády Petra Nečase byl pak v letech 2010 až 2012 členem poradního týmu premiéra pro zemědělství, který se už tehdy pokoušel zákon novelizovat.