Když nedávno ve Spišské Staré Vsi na Slovensku 18letý student gymnázia zabil nožem učitelku a spolužačku, musel se poroučet slovenský policejní prezident Ľubomír Solák i náčelník místního obvodního oddělení. Ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok totiž na základě závažných informací Úřadu inspekční služby vyhodnotil, že policisté neplnili své povinnosti. Věděli, že student může být nebezpečný, ale nepodnikli dostatečná opatření.

Česko zažilo podobnou tragédii před více než rokem, kdy při střelbě na pražské filozofické fakultě přišlo o život 14 lidí. Oba případy se samozřejmě v mnohém liší. V Praze měl pachatel David Kozák k dispozici celý arzenál legálně držených střelných zbraní a samotnému činu předcházelo několikadenní intenzivní pátrání, během nějž policie nedokázala podezřelého dopadnout. Také počet obětí je nesrovnatelný, střelba v Praze byla jednou z nejhorších událostí svého druhu v Evropě za poslední roky. Přesto tyto dvě tragédie něco spojuje: oprávněné pochybnosti, zda policie udělala vše pro to, aby jim zabránila.

Ale zatímco na Slovensku měla nedůslednost policistů okamžitou dohru a dva policisté museli skončit, český ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) vše přikryl už v den tragédie, 21. prosince 2023. Na závěry vyšetřování se vůbec neobtěžoval čekat, „na ruku“ mu pak šla i Generální inspekce bezpečnostních sborů, která pouze konstatovala, že nikdo z policistů nespáchal trestný čin. Postupně ale vyplouvaly na povrch nové skutečnosti nabourávající dokola opakovanou oficiální verzi, že policie zasáhla přesně a profesionálně.

Pochybnosti o policejní práci v případu střelby na filozofické fakultě ukazují na laxnost a snahu překrucovat. Vzhledem k tomu, že policie dodnes neprovedla žádnou sebereflexi, jsou ale kritické otázky naprosto namístě. Připomeňme si ty nejzásadnější: Pražská policie byla v době střelby už šestý den v pohotovosti a pátrala po pachateli dvojnásobné vraždy z Klánovického lesa. Když našli Středočeši 21. prosince v domě za Prahou mrtvolu muže a nástražný výbušný systém, nastal poplach. Věděli, že vražda může mít spojitost s Klánovicemi. Objevili také dopis, kde se hledaný k činu přiznává, a okamžitě volali do Prahy. „Lítali po baráku, věděli, že to je ten z Klánovic,“ popsal nejmenovaný policista dění v centrále.

Pražský policejní ředitel Petr Matějček přesto dlouho tvrdil, že se pátralo pouze po sebevrahovi. Z úředních záznamů jsme se ale dověděli, že hlídky měly za úkol pátrat po potenciálně nebezpečném a ozbrojeném 24letém studentovi, přičemž dostaly také informaci, že muž je podezřelý z vraždy otce v rodinném domě v Hostouni. Na otázku, zda šlo ze strany Matějčka o lež, si dnes každý může odpovědět sám.

Po příjezdu do budovy fakulty 90 minut před střelbou měly dvě tříčlenné hlídky prověřit přítomnost podezřelého studenta. Prošly ale pouze přízemí a chodbu prvního patra a budovu pak opustily. Po  příjezdu do  budovy fakulty 90 minut před  střelbou měly dvě tříčlenné hlídky prověřit přítomnost podezřelého studenta. Prošly ale pouze přízemí a  chodbu prvního patra a  budovu pak opustily. Kdyby ji policisté prohledali celou, uzavřeli vstup a zkontrolovali kamerové záznamy, jako to udělali rok poté, 19. prosince 2024 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde rovněž existovalo podezření na  přítomnost muže  s  pistolí, mohli zjistit, že vrah dorazil do budovy minutu před nimi a  skrývá se  na  toaletách ve  čtvrtém patře. Další pochybnosti se týkají neschopnosti zaměřit přesně jeho telefon nebo toho, že policie nenařídila preventivní evakuaci jako v  nedaleké budově fakulty v Celetné ulici.

Tyto otázky formulovali také rodiče zavražděných studentů a předali poslanecké vyšetřovací komisi, která měla konečně rozhodnout, zda přivolaní policisté a operační důstojníci postupovali při pátrání správně a nedopouštěli se chyb. Poslanci mohli výše zmíněné nedostatky a pochybnosti těžko přehlédnout. Nad zprávou, kterou komise 23. ledna 2025 zveřejnila, ale zůstává rozum stát. Poslanci totiž žádné pochybení nenašli. Jak řekl předseda komise Pavel Kašník z ODS, komise odhalila pouze „nedostatky“ v operačním a taktickém řízení předtím, než David Kozák začal v budově fakulty střílet, a policii doporučila sadu opatření. Ale proč jsou tedy zapotřebí opatření, když všechno bylo provedeno správně?

Zprávu komise lze tak číst jen jako další obhajobu policie, která se celou dobu bojí přiznat, že udělala chybu. Kdyby přiznala byť jen částečnou spoluodpovědnost za smrt 14 lidí, oprávněné znepokojení pozůstalých, veřejnosti i médií by nakonec mohlo připravit o místo nejen šéfa policie Martina Vondráška a lidi pod ním, ale i ministra Rakušana. Ten samozřejmě takové riziko podstoupit nechtěl a už na začátku si spočítal, že bude lepší s policisty táhnout za jeden provaz.

Není těžké si domyslet, co si o závěrech komise myslí někteří pozůstalí. Vyslechnout si verdikt přišla osobně jen polovina z nich. Další podle svých slov ztratili naději nebo v sobě nechtěli znovu zbytečně probouzet bolest. „Cítím marnost a frustraci. Nedozvěděla jsem se vůbec nic. Předpokládala jsem, že by v té zprávě měly být zodpovězeny veškeré otázky. Pokud nad tím komise strávila tolik času, ráda bych věděla, jestli mi mohou s klidným svědomím říct do očí, že tomu opravdu nešlo zabránit a zda se má dcera nemohla ze školy vrátit domů. Nikdo neřekl, jestli je v pořádku, že pan Matějček lhal. Nemůžu se smířit s tím, že po dnešku už nebude nic,“ řekla matka jedné ze zavražděných studentek Lenka Šimůnková.

V tom, že jde o poslední tečku za tragickou střelbou, má bohužel pravdu. Členové komise z hnutí ANO sice připravili oponentní zprávu a proti závěrům se vymezili, ale na to už je pozdě. Vše se promlčelo. A co na to Rakušan? Ten prý pracuje pouze s oficiální zprávou komise, která dle něj „dostála svému účelu“. Místo vyvození odpovědnosti a sebereflexe, jakou přijal jeho slovenský kolega, tak raději objíždí zemi se svou pouliční „Podpisovkou“ a věnuje se předvolebnímu divadlu na sociálních sítích.