Na velmi významnou otázku, kterou mi už dlouho nikdo nepoložil, zda John, nebo Paul, odpovídám vždy: George. Ringo je taky dobrý, ale jak rád říká: Peace and Love. Ale všichni byli samozřejmě dobří, o tom není sporu.

Paul byl z nich nejsvědomitější a nejpilnější, možná i hudebně nejtalentovanější: Lennon byl zato větší umělec. A tímto premiantstvím mohl Paul dosti lidí jaksi otravovat. Plodem jeho snaživosti bude nejspíš i ohlášená „poslední píseň Beatles“, na které, jak se píše, „ožije“ hlas Johna Lennona.

Člověk, který má rád Beatles a nenechá si tuhle lásku nikým vzít a ani zošklivět, může být naivně rád. Píseň to bude nejspíš pěkná, Paul měl a má vkus, co pustí z ruku, má svou kvalitu. Čertovo kopyto je ve sdělení, že Lennonův hlas bude nyní kompletně dílem umělé inteligence. Tedy nějakého technologického čarovaní, které je schopno dokonale „načíst“ zpěvákův hlas a pak jej bezchybně a od originálu nepoznatelně zkopírovat.

Dříve než člověk uznale pokývá, jak je to úžasné, by se měl otřást hrůzou. Konsekvence takové věci jsou přece jasné a není nutné nad nimi příliš meditovat. Tady nejde o ojedinělou atrakci, ale o možný předobraz toho, jak může zakrátko kultura, respektive celá naše až příliš pokročilá civilizace vypadat: jako nekonečně se reprodukující soustava imitací, kterými bude možné nahradit jakýkoli originál, ať živý, nebo mrtvý. Lidský faktor bude záhy vytlačen dokonalými kopiemi, které budou buď dílem nějaké „geniální“ kombinatoriky, nebo plodem parazitování na zneužitelných modelech. Je docela možné, že na začátku to bude docela přitažlivé a zajímavé: kdo by nechtěl slyšet nějaké další písničky od Lennona, Bowieho, vidět nějaký další film s Chaplinem a nebo Jamesem Deanem (volím konzervativní touhy), ale velmi brzo tohle „plnění snů“ nahradí naprostý chaos, ze kterého nemůže být jiná cesta než nakonec zánik čehosi, čemu jsme říkali lidská kultura. Ta byla aspoň v naší civilizaci spojena s konkrétním lidským činem, v jeho jedinečnosti i smrtelnosti. Tohle nutně skončí. A budeme jen bezmocně přihlížet. Ano, optimista řekne: Však přijde něco jiného. Realista řekne: Přijde hovno.

A zrovna u toho na začátku musí stát tenhle vždy dobře naladěný mazánek Paul. Vždycky to ale na něm bylo vidět. Nikdy si nemohl dát pokoj. Vždycky musel být jednička. Chudák John.