V prvním kole slovenských prezidentských voleb už se překvapení čekat nedá a v druhém kole se utkají Peter Pellegrini a Ivan Korčok. Myslí si to slovenský politolog a prezident bratislavského Inštitútu pre verejné otázky (IVO) Grigorij Mesežnikov. Pellegrini by se podle něj stal součástí mocenského monolitu ve spojení s vládou Roberta Fica, diplomat Korčok bude potřebovat ve druhém kole silně mobilizovat, pokud má nynějšího šéfa Parlamentu porazit.

Dá se v těchto prezidentských volbách identifikovat nějaké specifické téma rozdílné oproti předchozím přímým volbám?

Samozřejmě ano. Vývoj v zemi je dost odlišný od vývoje v předvolebním období v roce 2019. Tehdy se po vraždě Jána Kuciaka úplně změnila politická dynamika, hlavní téma byl boj proti politické korupci s kriminálními následky. A všechny volby po této vraždě, tedy lokální, evropské, prezidentské a nakonec i ty parlamentní vyhrála tehdejší opozice. Dnes je situace jiná, Směr se vrátil k moci, buduje tu v podstatě autoritářský systém a pokouší se o změnu zahraničně-politické orientace. V prezidentských volbách máme zástupce tohoto trendu, protože Peter Pellegrini je aktivní součástí toho celého procesu. Je předsedou Parlamentu, nejenže se nedistancuje od některých těch kroků, ale naopak dává Robertu Ficovi zapravdu prakticky ve všech otázkách.

Jeho hlavní protikandidát Ivan Korčok reprezentuje opačnou stranu, je sice nestraník, ale je kandidátem sdružené opozice, možná s výjimkou bývalého premiéra Igora Matoviče. A reprezentuje i názorovou opozici proti tomuto pokusu přeměnit demokracii na nějaký autokratický systém a odpor proti tomu, abychom změnili zahraniční politiku. To jsou tedy dvě hlavní témata – co se děje s naší demokracií a co se děje s naší zahraniční politikou. Korčok říká, že Slovensko má zůstat na Západě a nepřibližovat se k Rusku a že demokracie má být zachována.

Jak hodnotíte samotnou kampaň? I podle názorů expertů je spíše neviditelná…

Přímých konfrontací Pellegriniho s Korčokem, kde zaznívala ta zmíněná témata, bylo jen málo. Samozřejmě jsou i další kandidáti, kteří prosazují svou agendu, ale možná s výjimkou Štefana Harabina, který má kolem deseti procent v průzkumech, nemají velkou podporu. Harabin je mimochodem velký podporovatel příklonu k Rusku, dokonce chce jet na první zahraniční návštěvu jako hlava státu do Moskvy a zpochybňuje naše členství v NATO.

Ale ta samotná podoba předvolební kampaně je možná samostatným tématem voleb. Pellegrini do tohoto týdne odmítal jít s Korčokem a dalšími kandidáty do diskusí. O tom se hovoří, že Pellegrini odmítá se konfrontovat a objevují se různé spekulace, proč to dělá, co tím sleduje. Je to téma, o kterém se poměrně výrazně hovoří a píše v médiích.

V prvním kole se asi i na základě průzkumů už nedá čekat žádné překvapení? Dá se tedy říci, že do druhého kola projdou Peter Pellegrini a Ivan Korčok?

Předvolební průzkumy dělají renomované agentury s nezpochybnitelnou kredibilitou. Nějaké výkyvy si samozřejmě umím představit, nějaké procento nahoru, nebo dolů. Ale aby třeba zmíněný Štefan Harabin se svými deseti jedenácti procenty doběhl kandidáty, kteří mají v průzkumech od 35 do 40 procent, tak to si představit neumím, co by se muselo stát. Naopak oba favoriti spíše ještě posilují, jeden má nějakých 40 a ten druhý zhruba 39 procent.

Když už je to skoro jisté, že ve druhém kole budou Pellegrini s Korčokem, můžete říci trochu více o tom, jací kandidáti to jsou, připomenout jejich politickou minulost?

Ivan Korčok je výrazný politik na Slovensku. Je pravdou, že je v současnosti na Slovensku méně známý, přece jen Pellegrini je předseda Parlamentu a byl opakovaně ve vysokých pozicích. V roce 2014 nahradil v čele Národní rady Pavola Pašku, který musel po skandálu odstoupit, pak se stal i náhradníkem Roberta Fica, když odstoupil z pozice premiéra.

Možná to bude znít příliš příkře nebo zaujatě, ale Pellegrini je politicky takový bezobsažný, je to taková prázdná nádoba. Je to dost oportunistický člověk, který se přizpůsobuje dané situaci. Po volbách 2020 měl s Ficem takovou epizodu, kdy ne že by se vzepřel, ale prostě odešel ze Směru, protože už podle jeho chápání té situace ztratil Směr šanci, aby byl silný. A tak odešel a s ním těch osm, devět poslanců, což tehdy Fica velmi rozlítilo. Nyní se to na sociálních sítích připomíná, že Fico říkal, že Pellegriniho vytvořil on, byl to on, kdo z něj udělal ministra, šéfa parlamentu, předsedu vlády. Fico poukazoval na to, že je Pellegrini zrádce, toto slovo opravdu používal. Pellegrini není v politice žádný nováček, ale ničím se nevyznamenal, žádnými originálními myšlenkami. Akorát před parlamentními volbami opakoval, že jeho strana Hlas-SD je za silný sociální stát. A teď je jeho hlavním heslem, že Slovensko potřebuje mír. To je trochu málo na prezidentského kandidáta.

A Ivan Korčok?

Ivan Korčok je plnoformátový veřejný činitel. Byl dlouholetým diplomatem, sloužil pod různými administrativami. Vždy se orientoval prozápadně, nikdy z tohoto svého hodnotového nastavení neuhnul. Byl ministrem zahraničních věcí v minulé vládě a jako ministr svou zahraničně-politickou agendu prosazoval velmi dobře, ale také se jako člen vlády vyjadřoval i k vnitropolitickým záležitostem, takže nabral zkušenosti. Má podle mě jasnou představu o fungování demokratického státu, kde funguje dělba moci, že prezident by měl být nadstranický. A v zahraniční politice je to ta prozápadní orientace, podpora Ukrajiny, členství v NATO a plnění závazků. Takže je to takový klasický liberálně-demokratický politik. Ale je pravdou, že na Slovensku nebyl tak viditelný. Během kampaně se mu poměrně daří se prosadit a myslím si, že je možné, že v prvním kole zvítězí.

Korčok má výchozí situací horší než Kiska a Čaputová

Dá se ve druhém kole očekávat nějaká výrazná proměna té kampaně? Třeba více agresivní taktika ze strany Pellegriniho?

Ve druhém kole to bude složitější. Ona ta agresivní taktika se už teď používá. Samozřejmě ji více využívají stoupenci Petera Pellegriniho z prostředí vládní koalice. Sám Pellegrini to pak třeba zpětně potvrzuje, hlásí se k tomu určitou rétorikou. Ivan Korčok je vykreslován svými oponenty jako válečný štváč, jako člověk, který bude podporovat válku a dodávat zbraně Ukrajině, což je podle nich proti míru. Korčok na to reaguje s tím, že to, co nabízí jeho protistrana, je v podstatě kapitulace Ukrajiny a takový mír on nechce. Ve druhém kole se bude muset sám Pellegrini radikálněji vyjadřovat, ale jeho narativ je jasný – je proti válce, proti dodávání zbraní, proti posílání vojáků na Ukrajinu.

Mobilizace ale bude podle mě spíše ze strany Korčoka, protože on potřebuje získat podle mého velmi přibližného odhadu takových 150 tisíc voličů kromě těch, které už má, aby vykompenzoval Pellegriniho zisky od dalších kandidátů. Při předchozích prezidentských volbách v roce 2014 a 2019 bylo před prvním kolem více demokratických kandidátů. V roce 2014 proti Andreji Kiskovi kandidovali dva silní liberálně-demokratičtí kandidáti – Milan Kňažko a Radoslav Procházka. A jejich hlasy se pak ve druhém kole potkaly u Kisky, který suverénně vyhrál. V roce 2019, když kandidovala Zuzana Čaputová, měla proti sobě silného demokratického kandidáta Roberta Mistríka, který odstoupil v její prospěch, a ona pak také suverénně vyhrála.

V čem je to tedy letos jiné?

Teď je situace taková, že Korčok je jediný silný kandidát tohoto liberálně-demokratického zaměření. On může počítat s částí hlasů Igora Matoviče a Jána Kubiše. Matovič má nějakých pět procent a bývalý diplomat a ministr zahraničních Ján Kubiš, na kterého lidé už možná zapomněli, má podporu asi tři procenta. A pak tam je předseda maďarské strany, ale ten inklinuje k Pellegrinimu, což je také rozdíl oproti předcházejícím volbám, kdy Kiska s Čaputovou měli podporu značné části maďarských voličů. Korčok jich asi moc nezíská, protože má podle nich protimaďarské postoje. Takže Korčok má téměř jistých tak čtyři, pět procent od Matoviče a Kubiše. Ale pak je tam Harabin a podle průzkumů asi 60 až 70 procent voličů tohoto desetiprocentního kandidáta podpoří Pellegriniho a pro Korčoka nebude hlasovat od Harabina nejspíš nikdo. Korčok potřebuje někde sehnat další voliče, spustí mobilizaci zaměřenou na nerozhodnuté prozápadní a prodemokratické voliče a jeho šance není nulová. Rozdíl mezi Korčokem a Pellegrinim pro druhé kolo je zatím v průzkumech od čtyř do osmi procent.

Při té zatím stále hypotetické situaci, že by se prezidentem stal Peter Pellegrini, jak se podle vás změní dynamika slovenské exekutivy? Bude potřeba nový předseda Parlamentu, celkově se asi miska vah ve vládě o něco posune?

Tak s tímhle asi nebude mít vládní koalice problém, Fico je opravdu schopný manipulátor. Klíčová věc je, že pokud bude Pellegrini zvolen prezidentem, tak jsem si jistý, že bude součástí tohoto mocenského monolitu. Tak, jak podporoval do nynějška z pozice předsedy Parlamentu ten trend ve vnitřní i zahraniční politice, tak to bude podporovat i jako prezident. A co se týká Parlamentu, tak nějakého člověka seženou, hovoří se o současném ministrovi investic a regionálního rozvoje Richardu Rašim. Co se týká vládní koalice, tak já si myslím, že strana Hlas přejde postupně ke Směru, ale zatím je to předčasné. Lepší variantou by podle mě bylo, kdyby Pellegrini zvolen nebyl, respektive aby byl hlavou státu člověk, který by vyvažoval vládní běsnění. To, co vládní koalice dělá, je těžký orbánismus a některé věci do systémových základů politiky před rokem 1989. Už jen to, že premiér Fico navštívil hrob Gustáva Husáka, tak to je jasná sympatizace s totalitním okupačním režimem. Směr má jednoznačný uzurpační syndrom, všechno, co je v dosahu, je podle nich potřeba obsadit a využívat ve vlastní prospěch.

A jak by podle vás Ivan Korčok vládě oponoval? Mohl by to dělat i jinak než symbolicky?

Nejen symbolicky. Byl by reálnou protiváhou, přece jen prezident má nějaké pravomoci, nejen ty ceremoniální. Může vetovat zákony, může dávat podání na Ústavní soud, má jmenovací pravomoci, tam také nemusí se všemi vládními nominacemi souhlasit. Myslím si, že by pokračoval v linii Zuzany Čaputové a Andreje Kisky.