Není to jen pokles, je to přímo propad. Oproti 111,8 tisíce dětí v roce 2021 jich v roce 2023 přišlo v ČR na svět pouze 91,1 tisíce, což je téměř pětinový úbytek (18,5 %). Oněch přibližně 20 tisíc dětí se v normálních časech rodí během dvou let matkám v Praze. Ještě jednu takovou sezonu a můžeme pomyslně zavřít pražské školky… Společnost to nevnímá, média o tom mlčí a ani odborníci se (už) nediví nahlas. Posvěcení k tomu, aby situaci národu vysvětlily, mají pouze odbornice se sociologickým a demografickým vzděláním z brněnského Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). A zřejmě jediní, komu se to opakovaně nelíbí a kdo se snaží vyvolat širší diskusi, jsou odborníci seskupení okolo Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS).

Pokles od ledna 2022

Úplně poprvé jsme o atypickém a dramatickém poklesu počtu narozených dětí, který začal v lednu 2022 a neměl tendenci se zastavit, veřejnost informovali v dubnu 2023 v článku publikovaném na inFAKTA.cz. Data jsme tenkrát měli pouze za leden až září 2022, přesto už tehdy jsme měli obavy, že to nebude problém krátkodobý. Tomáš Fürst v článku upozornil na to, že „skokový desetiprocentní pokles počtu narozených dětí představuje problém, který ohrožuje budoucnost naší společnosti, a je naší povinností se mu začít věnovat. Je bezpodmínečně nutné, aby se o této katastrofě začalo mluvit ve sdělovacích prostředcích a začaly se mu věnovat týmy lékařů, biologů, demografů a statistiků. Týmy, které budou hledat pravdu bez ohledu na množství politického kapitálu, které tím různé strany různých sporů mohou získat či ztratit“. Vyzývali jsme k diskusi a sběru dat, ale nebyl zájem.

Počátkem léta 2023 se autorka tohoto textu sešla u rozhovoru s Danielem Kaiserem pro Týdeník Echo s demografkou doc. Kocourkovou a paní poslankyní MUDr. Němečkovou Crkvenjaš. Tou dobou už byly k dispozici údaje o počtu narozených dětí za první čtvrtletí roku 2023 a finální celkové počty dětí narozených za rok 2022. V něm se narodilo 99,8 tisíce dětí občanům žijícím na území ČR. K těmto dětem bylo dodatečně připočteno ještě 1,4 tisíce dětí ukrajinských uprchlic. Tedy oficiální počet dětí za rok 2022 byl nakonec 101,2 tisíce. V porovnání s rokem 2021 jsme přišli o 10,5 tisíce dětí, přestože jsme tu měli děti uprchlíků. Podle doc. Kocourkové se v roce 2023 mělo narodit „hluboko pod 100 tisíc dětí“, moje prognóza byla téměř přesná: „Už letos spadneme na 90 tisíc dětí, pokud ten rok bude pokračovat, jak začal.“

K diskusím o „normálnosti“ situace se přidali i další statistici. Ondřej Vencálek na konferenci demografů v Hradci Králové prezentoval své pochybnosti nejen o tom, že jsme si v roce 2021 „přerodili děti“, ale na datech ČSÚ ukázal, že jen tradovaná změna v četnosti a struktuře plodné populace žen nemohla způsobit náhlý pokles porodnosti. Apeloval na to, že je nezbytné hledat další faktory, které pokles způsobily. Upozornil i na nezbytnost ověřit i možný negativní vliv očkování. Novinářka Angelika Bazalová získala data z pojišťoven o počtech narozených dětí v jednotlivých věkových skupinách za dlouhé období a analýzu těchto dat a výpočet úhrnných plodností provedla matematička Lucia Houfková. Potvrdila na jiném (přesnějším) datovém souboru, že pokles úhrnné plodnosti v lednu 2022 byl významný a neočekávaný.

Dohledat v médiích polemiku o tom, proč se rodí málo dětí, s někým jiným než s kolegyněmi, které pracují v Národním institutu SYRI, je nesmírně obtížné. Společnost slyší stále dokola tento narativ: „V dnešní době je velká část dětí plánována a výzkum z období pandemie ukázal, že plánování potomka je častější u osob, které vnímají svoji materiální situaci jako příznivou. Tento předpoklad bylo ale ve stínu vysoké inflace loňského roku těžké naplnit.“ Celá tisková zpráva k současné situaci je k dispozici na webu SYRI.

K poklesu porodnosti však došlo už zkraje roku 2022. Početí těchto dětí probíhalo ve druhém čtvrtletí roku 2021. Reprodukční plány rodin v době covidového lockdownu pečlivě shrnuje publikace dr. Poloncyové Faktory ovlivňující reprodukční plány v době pandemie covid-19. Závěry práce vycházejí z dotazníkového šetření provedeného u 470 respondentů v prosinci 2020 a v dubnu 2021. Autoři během lockdownu významné známky možného poklesu reprodukčního záměru u dotazovaných párů nezjistili. Z práce vyplývá, že české páry navzdory lockdownovým potížím měly v plánu sledovat ideál dvoudětné rodiny. Pro realizaci tohoto cíle je ale klíčový věk ženy při prvním porodu. Posun narození prvního dítěte do vyššího věku, na samu hranici plodnosti, zvyšuje riziko, že se už další děti v pořadí, které páry plánovaly, nepodaří porodit.

Možné zdravotní důvody

Zatímco expertky SYRI řeší demografické a ekonomické důvody, strach z inflace a války na Ukrajině, my bychom chtěli vědět, zda páry, které děti mít chtěly, byly zdravotně způsobilé je mít.

Neplodnost se týká asi 20 % populace. Těžko říct, zda v posledních letech neplodných párů přibylo, nebo je situace stejná jako před covidem. Kliniky asistované reprodukce povinně nahlašují na ÚZIS, kolik provedly in vitro oplození, ale zveřejněná jsou data pouze do roku 2020. V něm však došlo (kvůli lockdownům) ke snížení počtu zákroků. V dalších letech je patrný velký nárůst, ale kolik je ve skutečnosti neplodných párů, to by odhalil jen průzkum u gynekologů, jehož cílem by bylo zjistit, zda byly ženy schopné otěhotnět a zda byli muži schopni své partnerky oplodnit. A pokud odpověď zní Ne, tak proč? Výjimečně, když se novináři ptají na příčiny lékařů, se můžeme dovědět, že páry snažící se o početí jsou v současnosti věkově starší, než bývaly v minulosti. Víme, že vyšší věk zhoršuje šanci na těhotenství, ale rozdíly jsou zatím mírné – podle dat ČSÚ byl průměrný věk těhotných žen 30,2 roku v roce 2019 a 30,4 roku v roce 2022. Průměrný věk prvorodiček byl 28,4 roku v roce 2019 a 28,8 roku v roce 2022.

Dalším významným negativním faktorem ovlivňujícím početí je obezita. Obézní ženy mají vyšší výskyt gynekologických komplikací, endometriózy, potratů, různých zdravotních komplikací v těhotenství, například preeklampsie. Obézní ženy mají nižší schopnost otěhotnět (ať už přirozenou cestou, nebo po asistované reprodukci) a vždy je doporučena významná redukce váhy před plánovaným početím. Neplodnost je častá také u obézních mužů. Obezita snižuje kvalitu ejakulátu, libido i schopnost erekce. Problémem pro početí může být naopak i podvýživa. Ženám s podváhou (BMI < 19 kg/m²) trvá mnohem déle, než otěhotní, v porovnání s ženami s normální hmotností. Nedostatek tuku způsobuje hormonální nerovnováhu, ženy přestanou ovulovat a menstruovat. Tento problém je častý zejména u mentální anorexie, u žen dodržujících nevyvážené diety a také u sportovců.

Mnoho mladých lidí je pod velkým psychickým tlakem a neschopnost založit rodinu tento stres potencuje. Značné procento žen (ale je to problém i mužů), které podstupují asistovanou reprodukci, potřebuje nejen psychologickou péči, ale velmi často i léčbu antidepresivy. I ta mohou mít vliv na početí a těhotenství, nedoporučuje se je vysazovat, ale je třeba o jejich užívání vždy lékaře informovat. Antidepresiva u mužů mohou snižovat libido i schopnost erekce.

Mohly covid a očkování proti covidu ovlivnit porodnost?

To je otázka, na kterou zastánci očkování tvrdí, že rozhodně ne, a dokládají to stovkami odborných publikací. Z našeho pohledu to vyloučeno není. Jsme svědky významného poklesu odolnosti populace vůči nejrůznějším infekcím a pozorujeme vzestup výskytu různých chorob, u kterých imunita hraje významnou roli. Podle dat z roku 2020 bylo 5,4 % párů neplodných kvůli „imunologickému faktoru“. Neplodnost způsobují například neléčené autoimunitní onemocnění štítné žlázy nebo celiakie. O jejich zvýšeném výskytu se v médiích dočteme, ale bez informace o tom, že mohou přispět k neschopnosti otěhotnět, že ženy s těmito chorobami mají častější výskyt potratů. Podobně se dovídáme o zvýšeném výskytu trombotických onemocnění, ale už nás nenapadne, že pokud se krevní sraženiny vytvoří v placentě, může žena plod potratit již v časné fázi těhotenství. Nelze tvrdit, že stimulace imunity, ke které došlo při očkování proti covidu a při infekcích, „rozhodně nesouvisí“ s reprodukcí. Jenže společnost musí mít odvahu se problému věnovat. Nevíme, zda jde o krátkodobý vliv, nebo je efekt dlouhodobý. O možnostech, jak by mohla imunita zjitřená vakcinací ovlivnit plodnost žen, jsme na webu SMIS uvažovali již v březnu 2023. V odborné literatuře se podobné informace zatím objevují velmi sporadicky. Celou situaci komplikují výsledky klinické studie Pfizeru o očkování těhotných, která stále není dokončena, mnoho informací autoři studie nedodali, takže chybí klíčový důkaz o bezpečnosti očkování v průběhu těhotenství.

Paní poslankyně Němečková Crkvenjaš již při našem rozhovoru v červenci 2023 měla (na rozdíl od nás) k dispozici počty dětí narozených očkovaným a neočkovaným ženám v roce 2022. Pro nás je v potřebné formě získala až na podzim paní senátorka Chalánková. Výsledky analýz, které společně provedli Tomáš Fürst s Romanem Kovaříkem, naznačily, že očkování proti covidu (buď samo o sobě, nebo ve spojení se změnou chování párů v souvislosti s očkováním) přispělo k poklesu porodnosti v roce 2022. V článku Komu chybí děti?, publikovaném v lednu na webu SMIS, je možné najít jak data, tak jejich analýzu. Ony chybějící děti se z nějakého důvodu nenarodily očkovaným matkám. Naopak neočkované matky porodily tolik dětí, kolik od nich bylo možné očekávat.

Propad pokračuje, nezájem trvá

Zatím předběžná data Českého statistického úřadu o počtu narozených dětí za rok 2023 ukazují, že naše pesimistické odhady se nemýlily a s počtem 91 149 narozených dětí jsme dosáhli dalšího historického výsledku. Pojďme si problém ukázat. V prvním grafu statistika Arnošta Komárka jsou uvedené počty narozených dětí v letech 2018–2023 po měsících (z dat ČSÚ). Na první pohled je zřejmé, že absolutní počty dětí v letech 2022 a 2023 jsou významně nižší než počty v předchozích obdobích.

Ve druhém grafu téhož autora jsou vyneseny meziroční změny počtu živě narozených dětí v letech 2001–2023. Jde o relativní přírůstky(hodnoty nad jedna) či úbytky (hodnoty pod jedničkou) počtu dětí v daném měsíci ve srovnání se stejným měsícem v předchozím roce. Co tečka, to jeden měsíc. V grafu jsou patrná dvě období s vyšším poklesem – rok 2011 a roky 2022–2023. Zatímco v roce 2011 následoval po propadu návrat k stabilitě, po propadu v roce 2022 následuje další pokles. Ekonomickou řečí: již 24 měsíců zažíváme desetiprocentní meziroční inflaci (zde tedy spíš deflaci) v počtu narozených dětí a konec zdražování („zlevňování“) zatím není v dohledu.

Meziroční propad porodnosti v roce 2022 činil 9,4 %. Pokud by se nezapočítaly děti ukrajinských uprchlic, byl by propad o víc než 1 % vyšší. V roce 2023 pokles činil už 10,0 %. Takže máme za sebou dva roky s přibližně desetiprocentním meziročním poklesem porodnosti, téměř pětinový propad porodnosti za toto období. Pokles navíc začal zcela náhle v lednu 2022 a nelze ho vysvětlit pouze demografickými příčinami (mj. ho nevysvětluje obdobná skoková změna porodnosti z let 1994–1995, jež sama o sobě nemůže způsobit další skokovou změnu). Pokles nadále pokračuje.

Demografická slepota

Společnost, která nemá děti, je odsouzena k zániku. Vědecká komunita, která se bojí hledat pravdu, ztratí u veřejnosti kredit. Je jen otázka času, kdy lidem rozsah tohoto problému dojde. Pokles počtu narozených dětí, který začal v lednu 2022, mohl být způsoben více faktory, společnost je uváděna v omyl tím, že se diskutuje pouze verze demografů. Pokud se ukáže, že čelíme dlouhodobému problému s neplodností, pak je povinností zdravotníků a vědců hledat její příčiny, lidi o problému informovat a poskytnout jim maximální možnou pomoc, aby ti, kdo děti chtějí, stihli děti mít. Nenechme se ukonejšit „demografickým šidítkem“, biologické hodiny jsou nekompromisní.