KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA

Na olympiádu by neměl jet nikdo nikdy

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA
Na olympiádu by neměl jet nikdo nikdy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Po vpádu SSSR do Afghánistánu v roce 1979 se Spojené státy rozhodly k bojkotu olympiády v Moskvě a vyzvaly ke stejnému kroku své spojence. Britská premiérka Margaret Thatcherová si velmi přála, aby se její země k bojkotu přidala. Britský olympijský výbor to odmítl. Účast nechal na jednotlivých sportovních svazech, z nichž drtivá většina dala najevo, že je nějaká politika nezajímá, že chtějí hlavně soutěžit o medaile. Neúčastnilo se pouze pár svazů známých svou pravicovostí, jednalo se hlavně o jezdecké sporty a třeba jachtaře. Naivita ohledně míchání sportu a politiky tedy není nic nového. V České republice to nyní předvedl olympionik David Svoboda.

Ten se notně zamotal do svého vyjádření, zda by ruští a běloruští sportovci měli jet na olympiádu v Paříži v roce 2024. Nejdříve v České televizi prohlásil, že jeho osobní názor souzní s aktuálním stanoviskem MOV, který na rozdíl od období bezprostředně po ruské invazi na Ukrajinu doporučil návrat neutrálních ruských a běloruských sportovců do soutěží. Pak se rozpovídal o tom, že válka na Ukrajině stále probíhá a první obětí každého válečného konfliktu bývá pravda. Na upozornění moderátorky ČT, že valné shromáždění OSN opakovaně v rezolucích odsoudilo agresi Ruska vůči Ukrajině, reagoval Svoboda slovy: „Může to být klidně mýlka, co já vím.“

Po kritice ze všech stran své vyjádření urychleně odvolal. Zdůraznil, že rozhodně neschvaluje válku na Ukrajině a nemá důvod obhajovat politiku Ruska nebo Běloruska. „Jde mi pouze o obranu nevinných sportovců, a aby politika do sportu co nejméně zasahovala. Bohužel některá moje vyjádření vyzněla nešťastně a zřejmě způsobila zcela jiný dojem, než jak jsem to měl v úmyslu. Do domnělé pozice ‚ďáblova advokáta‘ ruských sportovců jsem se dostal jen svojí nemotorností v rozhovoru. Neměl jsem den. Nebojte se, nejsem na špatné straně,“ prohlásil.

Svoboda ve svých názorech není sám. Mezinárodní olympijský výbor jasně signalizuje, že dovolí ruským a běloruským atletům účastnit se pod podmínkou, že budou soutěžit jako „mezinárodní sportovci“, a ne pod národními vlajkami, a také pokud nejsou příslušníky ruské armády ani válku na Ukrajině aktivně nepodporují.

Mají tedy ruští sportovci jet na olympiádu? Pokud se bere zaklínání se apolitičností a oddělováním světového dění od sportu do důsledku, odpověď musí být samozřejmě. V tom případě jediným kritériem pro účast na olympiádě je dostatečný sportovní výkon, za předpokladu, že byl dosažen bez pomoci dopingu, s čímž mají Rusové rovněž problémy.

Tak nějak ale cítíme, že to není dostatečná odpověď. Existují zločiny tak velké, že je nelze vyčlenit do sféry „politiky“ a tvářit se, že neexistují. Rozpoutání největší války v Evropě od roku 1945 do této kategorie rozhodně spadá. Nepovolit účast lidem aktivně podporujícím válku je minimum. Ideálně by neměl jet z Ruska nikdo. Možná je to nespravedlivé ke sportovcům, kteří pouze trénují a hledí si svého. Jenže kdyby si nehleděli svého, možná by válka nikdy nevypukla. Pokud neúčast ruských sportovců uspíší konec bojů, byť jen o jeden den, stojí za to. Pro nevpuštění atletů na olympiádu existuje precedent. Na londýnskou olympiádu v roce 1948 nebyli pozváni Němci a Japonci, a to již bylo po konfliktu.

Hlavní problém olympijských her není v přísné apolitičnosti, ale naopak jejich nedílné spojení s politikou. Sportovní monstrakce, jíž se účastní téměř všechny státy světa, se kontroverzím a skandálům nikdy nemůže vyhnout. Výzvy k bojkotu doprovázely hry v Soči v roce 2014 a Pekingu roku 2022. Rio de Janeiro v roce 2016 bylo vysoce kontroverzní kvůli vyklízení slumů, Jihokorejci se hry v Pchjongčchangu v roce 2018 snažili využít k jakémusi usmíření se Severokorejci a postavili společný hokejový tým, což KLDR promptně využila k sebepropagaci. Jediná opravdu apolitická olympiáda za posledních deset let tak bylo Tokio, tamní hry ale zase zhatil covid a soutěžilo se před prázdnými tribunami.

Pokud jdeme dále do historie, narazíme na ještě kontroverznější olympiády. Výzvy k bojkotu Pekingu 2008, bojkoty Los Angeles 1984 a Moskvy 1980, masakr izraelských sportovců v Mnichově 1972, Mexico City 1968, konané jen deset dnů po masakru demonstrujících vládou, a samozřejmě Hitlerova olympiáda v Berlíně v roce 1936.

A dá se předpokládat, že kontroverzních olympiád bude přibývat. Cena pořádání her neustále stoupá, a občané v demokratických společnostech jsou tak k pořadatelství značně chladní. Naopak nejrůznější autoritářští vůdci je rádi využívají ke svému zviditelnění. Také evidentně vstupujeme do období nestabilní geopolitické situace a výzev k zákazu účasti či k bojkotu bude víc a víc. Místo neustálých kontroverzí by tak na olympiádu neměl jet nikdo a jednou provždy by tento cirkus měl skončit. A pokud lidé na olympijských hrách opravdu trvají, měly by se omezit na zahajovací ceremonii a sprint na 100 metrů, což jsou jediné části, na které se dá dívat. Nebo se aspoň přestaňme tvářit, že politika na olympiádu nepatří.

31. března 2023