Dlouho neřešený problém dostal v Česku poměrně silný impulz kvůli lékařským protestům v minulém roce. Ty z počátku vypukly kvůli nevoli mladých lékařů trávit nekonečné přesčasy v nemocnicích. Neschopnost systému fungovat jiným způsobem tak opět vrhla světlo na základní problém: zdravotníků není nedostatek, příliš štědrá síť nemocniční péče ale zkrátka nejde v běžných podmínkách pokrýt. Dosavadní řešení ve formě nekonečného přilévání peněz, po kterém opět volají odbory, tak přestává fungovat. A na tahu jsou jako první zdravotní pojišťovny.

Nabídka péče se potřebuje radikálně proměnit nejen kvůli problému systém nadále financovat či personálně utáhnout, ale i kvůli změnám potřeb ve společnosti. V mezinárodním srovnání se ukazuje, že má Česko v řadě případů tak výrazné rezervy, že by bylo možné i radikálně snížit počet nemocnic. Prozatím se však mluví o mírnější verzi, tedy snaze o proměnu a určité omezení nabídky péče a její větší centralizaci, která by umožnila šetřit jak finance, tak lidské zdroje. Je ale otázkou, kdy začnou snahy o změnu narážet na odpor regionálních politiků a obyvatel, pro které změny mohou znamenat logicky větší nepohodlí, či samotných nemocnic. Někteří odborníci však upozorňují, že bez řízených změn budou zbývat jen změny „živelné“, tedy některé nemocnice nebo jejich oddělení budou zkrátka končit kvůli nedostatku personálu.

Do čela největší zdravotní pojišťovny VZP se už po několikáté opět postaví ředitel Zdeněk Kabátek, který v posledním roce ucítil šanci na proměnu péče zatlačit. „Čeká nás to důležité, tedy podívat se, zda ta struktura zdravotních služeb tak, jak je dnes nastavená, je ta správná a efektivní. A bavit se dál v režimu postupné evoluce s našimi poskytovateli, jak zajistit, aby ta dostupnost služeb (...) zůstala zachována,“ uvedl po svém znovuzvolení. Jako cíl proto zmínil i transformaci nemocnic akutní péče, kterou začala VZP s nemocnicemi projednávat s platností od roku 2025. Některé nemocnice už avizovaly, že část svých lůžek převedou na následnou péči nebo denní stacionáře. Za určitou změnu směrem k optimalizaci zdravotnických služeb lze považovat i novelu, která zřejmě povede k výrazné redukci sítě lékařských pohotovostí.

Při pohledu do budoucna je jasné, že se z hlediska fungování systému rýsují závažné problémy, které současný stav mohou spíše zhoršit. Co lze těžko ovlivnit, je demografický vývoj. Podle projekcí Českého statistického úřadu má kupříkladu jen do roku 2040 přibýt více než dvojnásobně obyvatel starších 85 let, jejich počet se má vyšplhat téměř k půl milionu. Lidí v důchodovém věku pak bude už kolem 2,7 milionu. To pak podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky znamená do dvaceti, pětadvaceti let prudký nárůst nemocnosti v souvislosti s chorobami seniorního věku.

Z druhé strany se bude naopak „ztenčovat“ populace v produktivním věku, tedy stroze řečeno objem plátců do systému zdravotního pojištění. A naopak poroste počet těch, kteří budou na péči závislí. V neposlední řadě se demografická křivka negativně projevuje i v případě samotných lékařů, z nichž v řadě specializací tvoří kupříkladu i polovinu kapacity lidé starší 60 let.

Ačkoliv se tak spíše nedá čekat, že by se počet lékařů dramaticky navyšoval, není to hlavní problém. Jak ukazuje srovnání v rámci zemí OECD, Česko patří k zemím s nadprůměrným počtem lékařů na 1000 obyvatel. Zatímco v roce 2021 byl průměr v rámci zemí OECD 3,7, v Česku šlo o 4,3 na tisíc obyvatel, průměru pak odpovídal i počet sester.

Co naopak jako jedna z mála statistik výrazně vyčnívá, je počet nemocničních lůžek na 1000 obyvatel. Průměr OECD (nejnovější data z roku 2021) se pohybuje něco málo nad číslem čtyři, Česká republika je na čísle 6,7. Například v Dánsku stačí na 1000 obyvatel nemocničních lůžek 2,5. Podle dat Eurostatu patří Česko k těm „nejrobustnějším“ i mezi zeměmi EU. Počet zdravotníků v nemocnicích akutní péče se za pět let zvýšil téměř o desetinu, jak ukazují data Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Loni měli víc než 116 000 pracovních úvazků.

Problém je tak podle odborníků především v efektivitě sítě a „distribuci“ kapacit zdravotníků. Zde se dostává na řadu téma reprofilace nemocniční sítě. To neznamená nutně zavírání nemocnic, ale jejich restrukturalizaci, optimalizaci, tedy kupříkladu uzavření oddělení, které dlouhodobě provádí příliš nízký počet výkonů. Vzhledem ke zmíněnému demografickému vývoji se pak mluví také především o tom, že by se některé nemocnice mohly místo akutní péče více zaměřit na jednodenní, následnou a dlouhodobou péči, kterou potřebují zejména senioři. Nemocniční síť je v Česku podle odborníků značně zahuštěná a v řadě případů by tak nebyl problém síť optimalizovat.

Polovina z pěti set miliard z veřejného zdravotního pojištění míří do nemocnic. V ČR jich je asi 150, 12 největších zřizuje stát a další menší řídí většinou kraje, města či soukromé firmy. Lůžek akutní péče je zhruba 47 000. Počty hospitalizací přitom dlouhodobě klesají, za pět let jich ubylo o 12 procent a ošetřovacích dní přibližně o 15 procent. V roce 2022 bylo 1,7 milionu hospitalizací a 9,36 milionu ošetřovacích dní ve všech nemocnicích. Odborníci upozorňují, že si obdobně velké země vystačí jednak s výrazně nižším počtem zařízení akutní lůžkové péče, jednak by vznikl prostor pro mnohem víc zařízení věnujících se dlouhodobé a následné péči.