Dnes nastane českými politiky dlouho očekávaný den. Sněmovna má definitivně schválit vyšší koncesionářské poplatky a širší okruh plátců. Ten se rozšiřuje jak o domácnosti s přístupem k internetu, tedy o každou domácnost s aspoň jedním smartphonem, tak o firmy nad 24 zaměstnanců. Na to, že České televizi má vynést ročně o 860 a Českému rozhlasu o 330 milionů korun extra, se kolem novely zákona děje zcela nepřiměřené haló. Jedna domácnost zaplatí 25 korun měsíčně navíc, z čehož se nestřílí. Ale berme věci tak, jak jsou, a konstatujme, že opozice si z toho lutherovsky („Tady stojím a nemohu jinak“) učinila záležitost, na níž lze vládu pomučit. A že lidový odpor, na který se opozice chce napojit, má nějaký reálný základ, a kdyby jenom jako symbolický boj s neschopností státu šetřit v první řadě u sebe a s jeho reflexem tahat z lidí i firem další peníze. (Že mnoha lidem splývají veřejnoprávní stanice se státem, za to si kolektivy ČT i ČRo mohou samy, ale to je jiný příběh.)

Daniel Kaiser