Málokteré téma tak hýbe veřejnou debatou na Západě jako otázka transgenderu. V posledních letech se z toho stalo hlavní téma organizací bojujících za práva LGBT. Počet lidí považujících se za trans rapidně roste. Znepokojující je to obvzlášť u dětí, které se rozhodují pro zásadní lékařské zákroky, aniž plně chápou jejich důsledky. O tom, co za tím stojí, hovoří profesor sociologie z Oxfordu Michael Biggs. V Praze byl na pozvání Newton University.

Můžete popsat nynější situaci ohledně transgenderismu?

V anglickojazyčných zemích se rychle prosadila spousta myšlenek, které ale nebyly podrobeny dostatečnému přezkumu, jelikož je sabotován obviněními z transfobie. Ty myšlenky jsou přitom opravdu revoluční. Týkají se nápadů nahradit biologické pohlaví sebedeklarovanou genderovou identitou ve všech oblastech života, od sportu až po vězení, záchody a převlékárny. Má to důležité důsledky, nad kterými jsme se ale dostatečně nezamysleli, protože je to vynucováno shora. Ty nápady jsou považovány za progresivní, takže je nemůžete zpochybňovat, zvlášť pokud se nacházíte na levicové části politického spektra.

Ve svém výzkumu tvrdíte, že organizace bojující za práva LGBT se přeorientovaly na propagaci transgenderismu, jakmile dosáhly svých cílů.

Ano. To je jeden z důvodů úspěchu transgenderismu. Úspěšná sociální hnutí, jako je feminismus a hnutí za práva gayů, v průběhu desetiletí prosadila změny zákonů a stala se silnými hráči. Kdysi byla disidenty bojujícími proti moci, nyní jsou mocí. Takže jakmile jednou přijmou teze transgenderismu, dokážou je prosadit, i když jdou proti zájmům jejich původních podporovatelů. Myslím, že otázky transgenderismu mají škodlivé dopady na homosexuály a na ženy. Feministická hnutí a hnutí gayů a leseb je přesto podporují, aniž se nad nimi zamýšlejí. V případě organizací bojujících za práva gayů a leseb, aspoň anglickojazyčném světě, je zřejmé, že jakmile dosáhly legalizace stejnopohlavních manželství, což nastalo v Británii a Americe velmi rychle a překvapivě, tak se mohly rozpustit, protože právně dosáhly všech svých požadavků. Ale samozřejmě jsou to aktivistické organizace, které potřebují něco dělat. Takže přijaly transgenderismus, i když to nemusí být ve prospěch gayů a leseb.

Existuje vůbec příklad organizace, která dosáhla svých cílů a pak se rozpustila?

To je ten problém s organizacemi bojujícími za sociální změnu. Musejí pokračovat, jelikož mají své zdroje, mají personál, který potřebuje zaměstnání, takže často modifikují své cíle, nebo si vyberou jiné.

Jak se v tomto případě vyrovnávají s tím, že biologické pohlaví je něco tak očividného?

Jsou velmi úspěšné v přesvědčování lidí, že je nemorální všímat si něčího biologického pohlaví. Takže když řeknu, že jsem žena, tak to znamená, že jsem žena, i když neberu estrogen nebo jsem neměl operaci pohlavních orgánů. To ale není podstatné, pokud tvrdím, že jsem žena. Média v Británii mě budou nazývat ženou. Pokud se prohlásím za ženu, i když spáchám sexuální zločin, někoho znásilním, tak policie to zaznamená jako sexuální zločin spáchaný ženou. Takže i zavedené instituce v anglickojazyčných zemích tvrdí, že na biologickém pohlaví nezáleží, přestože všichni máme oči. Myslím si, že je zjevné, že pro lidské bytosti je pohlaví velmi důležité. A samozřejmě téměř ve všech případech dokážeme rozlišit ženu od muže. I tak se ale sociální instituce rozhodly soustředit se na genderovou identitu, a ne na pohlaví, v čemž jsou zatím úspěšné, ale možná to není dlouhodobě udržitelné.

Máte nějaké vysvětlení, proč se transgenderismus zdá silnější v anglickojazyčných zemích než v jiných západních zemích?

Částečně je to individualismem. Anglickojazyčné země jsou mnohem individualističtější, je v nich druh liberalismu, který říká, že lidé by měli dělat, co se jim zachce. Nejsou tam tak silná rodinná, náboženská, tradiční a etnická pouta, proto mají individualismus za prioritu. Transgenderismus je vlastně hyperindividualistická myšlenka, protože říká, že se mohu definovat, jak chci, bez ohledu na kohokoli dalšího. Je to také protestantismem, což je vlastně náboženský individualismus. Původně protestantské země jsou tak tomu víc náchylné, jelikož mají tradici, že každý jednotlivec si může přečíst bibli a nalézt tam vlastní pravdu o Bohu. V určitých ohledech transgenderismus je sekulární verzí tohoto. Myslím si, že katolické země jsou vůči tomu mnohem odolnější. Ale samozřejmě nyní jde o mezinárodní hnutí. Šíří ho EU i americká zahraniční politika. Ta to má za svůj explicitní cíl. EU také. Takže to časem dojde i do odolných zemí.

Původně jste se zabýval hnutím za občanská práva v Americe a hnutími dělníků. Vidíte nějaké podobnosti mezi transgenderismem a těmito hnutími?

Jsou tam hlavně rozdíly. Ona hnutí byla opravdu postavena zespoda nahoru. Afroameričané na americkém Jihu byli opravdu utlačováni bílou rasistickou společností. Byli nezpochybnitelně na dně společnosti. Zatím transgenderistické hnutí částečně uspělo, jelikož je hnutím vládnoucí třídy, elity. Má velmi jiný charakter.

Takže celá debata o transgenderismu je řízena shora dolů?

Ano. Je v ní silný element něčeho, co je dosazováno shora. Ale je také pravda, že mezi mladými jde o hnutí šířené zdola, skrze sociální média, jako je Tumblr, Reddit nebo YouTube. Takže máte šíření shora a mezi mladými i zdola.

Hrají tu internet a sociální sítě důležitou roli?

Rozhodně. Mladí lidé všechny tyto identity objevují on-line. Probíhá to tam jednodušeji, protože nevidíte fyzickou osobu. Pohlaví tam není důležité. Když interagujete s ikonou na obrazovce, tak pohlaví nevidíte, můžete být, kým chcete. Povaha sociálních médií usnadňuje přijetí identit, které jsou odděleny od těla.

Může to být i sekularizací společnosti a hledáním náhrady za víru?

Určitě. Můžete to považovat za návrat k náboženství, protože genderová indetita je v jistých ohledech podobná duši. Je to něco nehmotného, ale hlubokého až posvátného. Porušit to, říct někomu špatným zájmenem, to je jako znesvětit korán. Extrémní reakce se zdá nepřiměřená skutečně způsobené urážce.

Zastánci transgenderismu tvrdí, že za růstem translidí je skutečnost, že to přestalo být stigmatem, už to není sociální tabu.

Může to tím být, ale jsem si jist, že je za tím víc. Třeba i to, že v anglickojazyčných zemích máme krizi duševního zdraví, především mezi liberálními dívkami. Přijetí transindentity je i cestou, jak se vyrovnat s nespokojeností a diskomfortem a potížemi dospívání. Podívejte se, bavíme se hlavně o adolescentech. Hodně adolescentů má problémy se svou sexualitou, se svými těly. Týká se to především dívek. Není těžké si uvědomit, proč by mohly přijímat tuto identitu. Může to být způsob, jak přestat být sexualizované. Je hodně případů dívek, které byly sexuálně zneužívané a identifikují se jako muži nebo chlapci. Je to pro ně způsob, jak uniknou predátorským mužům. Považují ženy za slabé, zranitelné a za oběti. Takže mohou usoudit, že je v jejich dlouhodobém zájmu, aby začaly brát testosteron a podobně. Existuje spousta důvodů, proč by se někdo mohl rozhodnout pro transgenderovou identitu. Není to jen o tom, že nyní je příležitost projevit své pravé transgender já.

Tvrdíte, že je to mnohem rozšířenější mezi liberály než mezi konzervativci. Je to proto, že jsou vůči takovému myšlení odolnější? Nebo je to dožene se zpožděním?

Ve všech politických stranách, aspoň v Británii, máte transgender aktivisty a transgender osoby, včetně Konzervativní strany. Ale ano, myslím si, že je to identita, která je nejvíc spojena s levicí. Možná se to změní. Samozřejmě můžete tvrdit, že translidé na pravici se skrývají, nemohou vyjevit, kým doopravdy jsou. Je ale také možné, že je to prostě identita, ke které se levice víc hlásí, protože přijmout transgenderovou identitu v určitých liberálních kruzích přináší hodně prestiže. Takže například děti, které se prohlásí za trans, můžou být ve škole víc oslavovány, než kdyby se prohlásily třeba jenom za lesby. To už pro mladé lidi není považováno za dostatečně prestižní.

Může s tím souviset i trend, že se lidé prohlašují za takzvaně nebinární? Je to způsob, jak dosáhnout této prestiže, aniž se musejí plně prohlásit za trans?

Když používám trans, myslím to jako zastřešující termín obsahující i nebinární. Ale ano, myslím, že máte pravdu. Je to způsob, jak se k tomu do určité míry přihlásit způsobem, který je relativně bezpečný. Paradoxně vám ale také zaručí prestiž. Ale i zde probíhá změna. Lidé často začnou jako nebinární, ale časem se prohlásí za trans, protože uvnitř transkomunity jste vnímán jako serióznější, pokud jste medikován. Takže je tam tendence začít jako nebinární a pak přistoupit na lékařskou intervenci.

Je ale možné, že začala protireakce? Ve Skotsku v podstatě padla vláda kvůli novele zákona o změně pohlaví, v Anglii zavřeli nechvalně proslulou kliniku Tavistock, která prováděla změny pohlaví u dětí, atletická asociace oznámila zákaz transžen ve sportu.

Ano, myslím, že ano. Nemůžete totiž dlouhodobě popírat biologii. Krátkodobě transgender hnutí mělo velký úspěch, jelikož nebylo považováno za důležité. Jediní, které to zajímalo, byli transgender aktivisté a jejich spojenci. Většina lidí nevěděla, co se děje, nebo si mysleli, že se jich to nedotkne. Když se ale začalo objevovat víc a víc transosob, víc a víc dětí se začalo identifikovat jako trans, tak se z toho stalo sociální téma. Lidé si toho začali všímat. V Británii nastal posun v politice, dokonce i levice je nyní mnohem skeptičtější.

Dělal jsem rozhovor s britským novinářem Edem Westem. Ten tvrdí, že reakce proti transgenderismu je jediná úspěšná konzervativní kampaň v poslední době a uspěla hlavně proto, že ji vedly liberální feministky.

Souhlasím. To bylo důležité pro její úspěch. Když se podíváte, co se děje v Americe, tak tam je to jiné. Tam to tlačí pravice, což vede ještě k horšímu konfliktu, protože lidé na levici pak cítí, že to nemohou zpochybňovat, protože by tím dodali munici Trumpovi a křesťanským aktivistům. Tudíž to vede k ještě horší polarizaci.

V USA se to také ale mění, ne? V New York Times a v dalších velkých médiích bylo publikováno pár opatrných článků ohledně transgenderismu.

Ano. Zvlášť tranzice dětí je očividně složitá a jejich počet neustále stoupá. Je stále těžší tvrdit, že všechny tyto děti mají genderovou dysforii a potřebují operace. Když se čísla zdvojnásobí, ztrojnásobí, zčtyřnásobí, v nějakém momentě musíte říct: To všechno nejsou lidé, kteří se skrývali, to je nový fenomén. Všechny tyto děti se rozhodují pro nezvratné medicínské zákroky v době, kdy by měly prozkoumávat svoji identitu. Je to doba pro průzkum, ne pro přihlášení se k celoživotnímu lékařskému procesu.

Západní univerzity nejsou nyní známy jako ta nejtolerantnější místa. Zažil jste v Oxfordu pokusy o vaše „zrušení“?

Naštěstí Oxford je v tomto velmi dobrý. Měl jsem studenty, kteří přerušili moji přednášku a žádali, abych vysvětlil své postoje. Někteří aktivisté mi chtěli zabránit ve vstupu do vlastního semináře, ale univerzita řekla, že mě tam musí pustit. Z Ameriky jsem e-mailem dostal výhrůžky smrti. Nic důležitého, ale dostatečné, aby to odradilo lidi, kteří jsou mladší a mají méně zajištěné místo. Ale mluvil jsem na konferenci s kýmsi z Bangladéše, vyprávěl mi, jak byl ve vězení. Jako západnímu akademikovi vám hrozí ztráta sociálního statusu, lidé budou tvrdit, že jste bigotní transfob. Akademici, kteří se tomu nepostaví, jsou zbabělci. Není to, jako když se bojíte něco říct, protože jinak půjdete do vězení nebo vás vláda zastřelí. To, že vás nepozvou na konferenci, není důvod neříkat pravdu. Myslím si, že mezi západními akademiky je jistá bezpáteřnost, ta je zavrženíhodná.