V zimních měsících jmelí často prozrazuje jeho vlastní stálezelenost a pro rozdílný odstín i texturu ho můžeme vypozorovat i v jedlích nebo borovicích. Tento poloparazit nás těžko kdy přestane fascinovat svou přičinlivostí i neúnavným šířením. Před pár týdny jsem narazil na staré krásné jabloňové sady, které jmelí dokázalo naprosto zdecimovat. Některé staré stromy se začaly dokonce pod vahou jeho obřích kotrčů lámat, čímž se ho tak trochu samy zbavovaly. Vypadalo to ovšem na marný boj. Ve vedlejší vesnici jsme v sadech spali a ptali jsme se na tento boj. Jmelí se totiž specializuje a v některých oblastech představuje poměrně značný problém. Vánoční shon ho zplenit nestačí.

Viscum album proslulo a dostalo své jméno mimo jiné pro lepivost svých bobulí, které mu usnadňují šíření, dělával se z nich také účinný lep. Obecně se má za to, že se snadno narušitelné bobule lepí na ptáky a ti je roznášejí. Hlavní milovníci jmelí, drozd a brkoslav, k šíření používají výhradně trus. Ti dva mohou za šíření jmelí zejména na jehličnanech. Přirozená lepivost hraje v šíření svou roli zejména u listnáčů, a to prostřednictvím pěnice černohlavé, která semena vylupuje a žere pouze oplodí. Aktivně tak vlastně přilepením vysévá přímo na větve. Údajně tak činí hlavně časně zjara, jako by byla se jmelím nějak domluvená. Celkově jmelí šíří zhruba tří desítky ptáků a jeho populace se v posledních dekádách začala výrazně šířit.

Semena řadu měsíců spí, než mohou klíčit, a často v prvním roce ani nevytvoří listy. Jeho alternativě kořenů se říká haustoria, jimi proniká do lýka hostitelské dřeviny. Zde si bezostyšně berou vodu a minerály nasávané do tkání kořenovým systémem hostitele. Nikdy nevrůstají do vlastního dřeva. Tím, že je jmelí stálezelené, má svou fotosyntézu, jejíž výsledky využívá plně k vlastnímu růstu a masivní násadě plodů. Mechanismus jeho vysávání má zhoubné účinky na hostitele, protože jmelí je schopno aktivním odparem odebírat více vody, než je strom schopen dodávat, a to znamená značný stres. Oslabené stromy jsou snadným terčem pro další rozvoj a následky mohou být pro strom skutečně až fatální.

Jmelí se specializuje a v rozporu s představou, že jsou jen dvě, listnaté a jehličnaté, bylo u nás popsáno 53 druhů. Polovina je původních a polovina introdukovaných. Lidský vliv na jeho šíření je nesporný, protože ve své době představovalo pro některé zahradníky jmelí jakousi zimní dekoraci na listnáčích. Těžiště mnoha oblastí výskytu je právě v zahradách a zámeckých parcích (Lednice na Moravě), kde je navíc velmi příhodná členitost porostů milovaná mnoha druhy ptáků. Spolu s přítomností vody tak vzniká pro jmelí příznivá konstelace, v níž se jeho populace rychle rozvíjí.

Jmelí neroste na všech dřevinách, některé ho vysloveně odpuzují. Například ořešák královský je velmi odolný, kdežto ořešák černý bývá naopak napadán velmi často. Značnou obětí jsou lípy, javory, topoly a zmíněné jabloně. Portfolio napadaných dřevin se ovšem zvolna rozšiřuje, jde již o tři desítky druhů. Na severní Moravě se výskyt považuje již za kalamitní. Rozvíjí se ovšem rychle na několika místech jižní Moravy a v Pardubickém kraji. Po republice existují četná další ohniska.

Řez pomůže pouze u málo napadených rostlin, které jsou ještě vitální a dobře regenerují. Zkoumají se například některé houby, které by mohly jmelí udolat. S používáním herbicidů to nedopadlo dobře kvůli nepříznivému vlivu na hostitelskou rostlinu. Zatím nejlépe se daří postřik růstovými regulátory v zimním období, kdy je hostitel pasivní. Jmelí opadá a zkolabuje.