Zahradník, vydavatel a zahradní architekt Josef Vaněk z Chrudimi by se patrně zapýřil, kdyby viděl, jak dnes jeho desetidílná „Lidová pomologie“ stoupá na ceně. Jeho nejrozsáhlejší nakladatelský počin vycházel od roku 1935 a byl zastaven až rokem 1948, přičemž ze slíbených dvaceti dílů vyšla polovina. Dodnes se lidé ptají po ořešácích, révě vinné či druhé stovce hrušek, které bohužel nikdy nevyšly.

V čem je kouzlo těchto drobných knížeček? Vaněk v meziválečném období pochopil, že tehdejší pomologie jsou pro mnohé pěstitele příliš obsáhlé a hlavně nedostupné. Rozhodl se proto pro popularizační spisek, který rozdělil do malých dílů v dostupné a praktické formě „do kapsy“. Vždy jedna strana dává popis a charakter odrůdy včetně stanovištních nároků a využitelnosti plodů a další strana nabízí barevné vyobrazení. Dílo ovšem není hodnoceno jen coby „stručný výtah“, bylo doplněno o řadu nových a praktických informací. Vaněk měl po celý život kolem sebe dostatečně početný okruh odborníků a četná poválečná druhá vydání byla doplňována o nové skutečnosti.

Zpočátku vydával každý rok nový díl a již jablka, hrušky a švestky sklidily značný ohlas. Vaněk k propagaci využíval, jak bylo tehdy ostatně běžné, především hojné ohlasy čtenářů. Jde o dopisy od inspektorů zahrad, okresních zahradníků, pedagogů odborných škol a známých zahradnických osobností.

S vypuknutím války bylo venku již šest svazků a během ní se podařilo vydat ještě další dva. V osmém díle Vaněk přejmenoval některé odrůdy angreštů odkazující na osobnosti první republiky a uvedl je pouze mezi synonymy. Cenzor v Náchodě se zalekl, nakázal celé dílo zabavit četnictvem a dopravit do Pardubic na gestapo s tím, že ohrožuje bezpečnost Říše. Reálně se ale podařilo zabavit pouze zhruba sto knih, které mají černé přetisky závadných jmen a staly se raritou. Vaněk jich měl ve skutečnosti čtyři tisíce a v jeho poválečném popisu tak zcela unikátně propíchl náklad jednoho dílu. Angrešt Dr. Edvard Beneš se ovšem podnes jmenuje Šolcova naděje. Vyhovovalo to tak všem režimům.

Vydávání utnul i všeobecný nedostatek papíru, který přetrvával ještě nějaký čas po válce. Přesto již v roce 1945 vychází druhé, „opravené“ vydání první stovky jablek. V předmluvě reaguje Vaněk evidentně na některá kritická doporučení z řad odborné obce, doplňuje například opylovací poměry a také se již vyjadřuje k využití anglických vegetativních podnoží. Svět ovocnářství se rapidně změnil a Vaněk stihl po válce vydat ještě dva zcela nové díly a několik doplněných druhých vydání v papírových deskách s plátěným hřbetem. V roce 1948 kromě švestek stihne ještě dovydat i choroby a škůdce, v jejichž doplněné předmluvě uvádí, že náklad byl nejdříve rozebrán a vzbudil největší zájem. Dnes naopak pouze tyto díly zůstávají v antikvariátech.

Víme, že třetí díl Vaněk prodával za 58 korun a po válce už všechny díly jely po stovce. Kolega Martin Lemon vzpomíná, jak na Dlážděnce kupoval svazky po pětatřiceti korunách, přičemž o této ceně svědčí i mnohé antikvární poznámky tužkou na předsádce. Léta pak stály svazečky opět stovku, pak dvě a teprve nedávno se vyšplhaly přes tři sta. Někdo si ovšem všiml nedostatkovosti některých dílů vydaných pouze jednou, například třešní, a cena náhle vyskákala až na tisícovku.

V knihovničkách je podnes nepochybně tisíce výtisků, protože Vaňkovo dílo nebylo ve své kategorii překonáno a s rostoucí popularitou starých odrůd nabývá na významu. Svazečky jsou často plné poznámek, mapek sadů či účtů. Máte-li ho celé, važte si ho, je to již malé jmění.