Druhá Evropská komise Ursuly von der Leyenové je, soudě podle jejího složení, programu uhlíkové neutrality a Green Dealu oddána stejně silně jako ta předchozí. Nárůst protirežimních stran, který můžeme pozorovat napříč Evropou, nebyl prozatím tak silný, aby si v EU vynutil změnu kurzu. Avšak žádosti o revizi Green Dealu zaznívají, nově i od významných politiků, jako je premiérka Itálie Giorgia Meloniová. U nás svůj návrh revize vypracovala Hospodářská komora ČR.

A pak jsou tu individuality (někdo by řekl individua) zpochybňující tažení proti emisím skleníkových plynů od základu. Třetí vikomt Christopher Monckton je reprezentant lidského druhu, jakých dřív Velká Británie byla plná, nebo se tak aspoň zvenku jevila: lehce exotický samorost, pro jaké má angličtina výraz maverick. Monckton má svůj malý vědecký tým, s nímž pilně zpochybňuje nálezy oficiální klimatologie a také ekonomickou smysluplnost snah Západu o dosažení uhlíkové neutrality.

Asi před patnácti lety jsem na YouTube viděl videa a na nich vás, jak konfrontujete různé klimademonstranty. Na kameru jim dáváte otázky o různých fyzikálních jevech spjatých s klimatem. Musím říct, že pohled na aristokrata v obleku, který přišel vykolejit mladé aktivisty, byla dobrá zábava. Měl jste nějaké oblíbené otázky, jak z nich udělat co nejspolehlivěji hlupáky?

Není mým cílem dělat z kohokoli hlupáka. Mým cílem je přispět k tomu, aby se politická rozhodnutí přijímala na racionálním základě. A u tématu, které má stát na vědě a na ekonomii, není místo pro dětinskou emocionalitu. Bohužel lidé, kteří bez ohledu na věk věří v klimatické problematice čemusi, čemu já s nadsázkou a jistým oprávněním říkám stranická linie, linie komunistické strany, takovou dětinskost vykazují. Skoro se tomu nedá věřit. Otázka je, zda se to dá léčit. Ti lidé nejsou otevření racionální argumentaci. Což neznamená, že racionální argumenty nemáme přinášet. Samozřejmě že extremisté svůj názor nezmění, to je ostatně podstata extremismu. Ale kromě nich jsou i lidé, kteří přijímají oficiální výklad, ale když se setkají s pravdou, mohou postupně měnit názor. Vzal bych jako startovní bod rok 2009, kdy se konala velká konference IPCC v Kodani. Od té doby je před konferencí IPCC masivní kampaň v médiích každý rok, ale před Kodaní to v takovém rozsahu bylo poprvé. Do toho přišla Climategate (uniklé e-maily dokazovaly manipulace a cenzurní zásahy ze strany některých prominentních klimatologů – pozn. red.), zdálo se, že klimaalarmismus je v koncích. Samozřejmě i po patnácti letech je ale naše dogma v plné síle. Ve vládnoucí třídě, v tom, čemu Francouzi opovržlivě říkají la classe politique, se z toho stala víra a každý, kdo chce dělat kariéru, ví, že se jí musí podrobit. Ve vládnoucí třídě se dogma za patnáct let upevnilo. Naopak mezi normálními lidmi roste povědomí o dvou věcech. Zaprvé že se nenaplňují předpovědi klimatologů, za druhé že klimatická politika bude stát peníze přímo i je.

Začněme prvním bodem o nenaplněných předpovědích. Jaké přesně se nenaplnily?

Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu (IPCC – pozn. red.) v roce 1990 zpracoval různé scénáře a v nich předpověděl, že během 21. století se planeta má oteplovat tempem 0,2 až 0,5 stupně Celsia za dekádu. V realitě se otepluje 0,15 až 0,2 stupně za dekádu. Těch 0,15 stupně je měření satelity, přičemž žádné přesnější měření k dispozici nemáme. Vyšší měření, 0,2 stupně, je do nějaké míry ovlivněno tzv. efektem městských tepelných ostrovů. Zástavba, doprava, klimatizace – to je oteplování, ale způsobeno městem, a nemá nic společného se skleníkovým efektem. Nicméně i toto zkreslené měření, kdy část měřicích stanic je umístěna naprosto nevhodně, vykazuje hodnoty na spodní hranici odhadu oficiální vědy. Budete sázet na politiku, která se opírá o špatnou vědu? Podobně selským rozumem si odpovíte na otázku, jak je možné, že když na Vltavě jsou povodně, řeknou vám, že to je následek klimatické změny, a když za několik dní přijde teplé počasí a Vltava malinko vyschne, zase to přičtou klimatické změně. Ale oni pro to mají vědecké vysvětlení: že extrémní přírodní jevy jsou právě doprovodným efektem klimatické změny. A to je přesně ten druh nesmyslu, jaký může platit na polovzdělance, ale normální lidé se jím nenechají splést. Oni vědí, že prostě nemůžete předpovídat víc povodní a současně pětisetleté sucho.

Hledal jste, kde se v prognózách stala chyba, a našel ji v tzv. zpětné vazbě. Můžete to zjednodušeně vysvětlit?

Když víc ohříváte určitý prostor – a jisté oteplování samozřejmě probíhá –, vzniká tím víc vodní páry, což je skleníkový plyn. Vodní pára zvyšuje takzvanou tepelnou zpětnou vazbu. Zpětná vazba je efekt, bez něhož by nikoho ani nenapadlo, že nějaký problém s globálním oteplováním může existovat. IPCC odhaduje, že zpětná vazba může za 50 až 80 procent oteplení. Když pak počítáte koeficient zpětné vazby, kterým se vynásobí přímé oteplení, děláte to pomocí zlomku. Klimatologové ve jmenovateli sečetli oteplení dané přírodními skleníkovými plyny a tu zpětnou vazbou a ve jmenovateli nechali to oteplení dané přírodními skleníkovými plyny. Vyšlo jim vysoké číslo 3,5. Ale my jsme si uvědomili, že do zlomku musíme nahoru i dolů připočítat ještě teplotu danou slunečním svitem (ta se v klimatologických rovnicích stanovila na 260 kelvinů, tedy –13 stupňů Celsia, bez slunce by země tonula v hlubokých mrazech – pozn. red.). Pak jsou čitatel i jmenovatel o stejné, velké číslo větší a výsledný koeficient zpětné vazby naopak menší. Nikoli 3,5 ale 1,1. A to už je číslo v souladu s oteplováním o 0,15 stupně Celsia za jednu dekádu, jak ji udává satelitní měření Univerzity v Alabamě (studii Moncktonova týmu nazvanou Why models run hot vydanou roku 2015 v Science Bulletin of the Chinese Academy of Sciences lze volně stáhnout – pozn. red.). Abych to zjednodušil – naši milí klimatologové zapomněli do svých modelů zařadit takovou tu velkou žlutou věc, kterou vidíte na nebi. Nevzali do úvahy jednoduchý fakt, že nám sem na zemi svítí slunce. Dopustili se hrubé chyby.

Zadruhé jste mluvil o tom, že normální lidé už cítí, jak jim boj proti emisím leze do peněz. Vy tedy klimatickou politiku považujete za nehospodárnou?

I kdyby se oteplovalo tak rychle, jak IPCC předpověděl, jako že nebude, to už je zjevné, i pak by bylo mnohem účinnější ty peníze vydávat na adaptaci. Znáte možná příběh dánského krále Knuta a moře. Knut panoval v Anglii 11. století a měl už plné zuby lidí, kteří ho obklopovali a chovali nereálnou představu o svých možnostech a vlivu. Údajně si nechal přinést trůn na břeh moře, vedle sebe postavil pány, napřáhl ruku proti moři a pravil: Já, pomazaný atd., nařizuji moři, aby ustoupilo. Byl zrovna příliv, příslušníci politické třídy tam s ním museli čekat hodinu, než hladina dostoupila k jejich nohám. Načež se k nim král takto obrátil: Když ani já, pomazaný atd., nezastavím malé vlnky, tak jak vy, kteří jste podřízeni mně, chcete měnit běh světa? Modlete se k Pánu, ten jediný určí, kam až stoupne moře. Byla to od Knuta lekce pokory a pokora je dnes v řadách vládnoucí třídy nedostatkové zboží. Oni si myslí, že když rozmlátí na padrť Západ ekonomicky, že tím zachrání planetu. Uznávám, že spása planety je sexy heslo. Ale oni dávají špatnou otázku: O kolik stoupne teplota, když budeme pokračovat tak jako dosud? Místo aby se ptali: O kolik nevyroste, když zasáhneme?

A o kolik by nevyrostla, kdyby svět přešel na bezuhlíkovou ekonomiku?

Uhlíkovou neutralitou k roku 2050 bychom nárůst teploty zbrzdili o jednu desetinu stupně Celsia. Z toho plyne otázka: Kolik by ta globální uhlíková neutralita stála? Povězte, znáte odpověď? Asi jste žádnou neslyšel, protože oni to ze samé obezřetnosti radši nekalkulují. Ale jedna byrokratická instituce to kupodivu, asi nedopatřením, spočítala. Je to distributor britské elektrické sítě ESO. Podle něj by přechod na uhlíkovou neutralitu jen v Británii stál 3,8 bilionu dolarů. Výroba elektřiny způsobuje jednu čtvrtinu britských emisí. Hrubým výpočtem tedy převod britské ekonomiky na uhlíkovou neutralitu bude stát 15,2 bilionu. Spojené království vypouští 0,8 procenta světových emisí. Kdybych z odhadu ESO extrapoloval cenu za přechod k bezuhlíkové ekonomice celosvětově, vycházejí mi skoro dva triliony dolarů. Nebo jinak: Každá miliarda dolarů na snížení emisí by k roku 2050 znamenala, že bude o jednu 20miliontinu stupně větší zima. Pokud je to zhruba správná kalkulace, jde o nejhorší poměr cena/výkon od stavby Velké čínské zdi. Postavit a udržovat ji bylo tak drahé, že říši došly peníze a chyběly na skutečnou obranu. Prvního dubna 1644 jednou z bran ve zdi pronikli do Číny nájezdníci ze severu, načež se císař oběsil na stromě. Příběh čínské zdi ukazuje marnivost politické třídy. Že si něco přejeme a vynaložíme na to neuvěřitelné peníze, ještě neznamená, že toho i dosáhneme. Pozoruhodné je, že po těch letech a po bilionech a bilionech dolarů poslaných do obnovitelných zdrojů se vlastně nic nemění. Na začátku 90. let bylo ve světě 88 procent elektřiny z fosilních paliv. A za 33 let štkaní o zániku světa jsme na 87 procentech. Přičemž elektřina v Evropě, v Británii stejně jako v České republice, je pětkrát až šestkrát dražší než v Rusku, Číně, Indii, Pákistánu. Většina cenového rozdílu je zaviněna naší neuvěřitelně nákladnou a z vědeckého hlediska úplně zbytečnou politikou. Do nebe volající stupidita. Je představitelné, že by se například architekti evropského Green Dealu šli oběsit? Myslím, že to nehrozí. Všichni si navzájem potvrdí, že plán je nutný a dobrý. Pozorujeme zvláštní rozpojení mezi vládnoucí třídou, která stranickou linii v klimatické politice prosazuje s rostoucím zápalem, a obyčejnými lidmi. Ti jsou doslova vyděšeni z vládnoucí třídy, která jim jen tak oznámí, že za pět let už si nebudou smět kupovat pořádná auta, ale elektrická autíčka dvakrát tak drahá. Ale v dějinách se to někdy stává, že vznikne hluboký příkop mezi elitami a lidem.

Jak se vyrovnáváte s námitkami, co že si dovolujete zpochybňovat práci špičkových klimatologů, když sám žádný klimatolog nejste?

Isaac Newton byl asi nejuctívanější vědec, jakého kdy Evropa nosila. Ze svých astronomických pozorování vyvodil pohybové zákony, o kterých si následujících 300 let všichni mysleli, že mají stoprocentní platnost, že to je takzvaná ustálená, hotová věda. Než jednoho dne jistý řadový zaměstnanec patentového úřadu ve švýcarském Bernu Albert Einstein při pohledu z okna na hodiny na věži meditoval, jak dlouho světlu potrvá doletět z věže k němu, a přitom si uvědomil, že Newton udělal chybu. Historie vědy je historie paradigmat, která byla svržena, nikoli politickou silou, tou či onou komunistickou stranickou linií, ale řádně vědeckým postupem. Když jsem poprvé objevil chybu v klimatických modelech – přirozeně že mám dobrou znalost matematiky –, vydělal jsem na tom ostatně hodně peněz (v 90. letech Monckton vymyslel slavné geometrické puzzle Eternity – pozn. red.), ale potřeboval jsem ještě odborníky na klimatologii, na astrofyziku nebo na teorii kontroly. A ty mám, tvoříme tým. Jinak ono nezáleží na tom, jestli máte kus papíru a na něm, že jste vědec. Každý, kdo je dostatečně inteligentní a dostatečně zvídavý, má právo ptát se: Jak to, že svět se neohřívá tak rychle, jak nám údajná věda s velkým V předpovídala? I já jsem dlouho věřil, že globální oteplování je problém, než jsem si prostudoval příslušné grafy.

Kdy jste změnil názor? A co byl impulz?

Jednou v létě 2006 mi telefonoval generální manažer hedgeového fondu v Londýně, který mě příležitostně žádá o matematickou konzultaci, s otázkou: Bude klimatická změna skutečně problém? Moje první odpověď: Nějak jsem to nezkoumal, ale asi bude, všichni to říkají. A on, že chce, abych mu to zjistil. Na pár měsíců jsem se do toho zavrtal. Hodně jsem četl, vyptával se, konzultoval a zarazilo mě, že mi několik expertů z renomovaných ústavů říkalo: To je už hotová věda, tady byste ani neměl klást otázky. Při studiích v Cambridgi, a učili jsme se i vědeckou metodu, jsem nikdy od žádného učitele neslyšel: Věda je hotová, tečka. V žádném oboru, v žádné otázce. Dnes je ale linie komunistické strany tak dominantní, tak jsou vědci i politici vystrašení, aby nebyli spatřeni při narušení linie, takový strach mají ze zničení reputace, až ani nepřipustí, že i v klimatologii je dovoleno pochybovat.

Někoho může iritovat, s jakou lehkostí říkáte západním elitám komunisti.

Odpovím malým dějinným exkurzem. V němčině mají pro zničení reputace člověka příhodné slovo Rufmord. To byla sofistikovaná metoda Josepha Goebbelse, jak umlčet protivníky a zastrašit osobnosti, které by proti nacistům mohly vystupovat. U Goebbelse se inspiroval Stalin, Sověti za studené války rutinně očerňovali oponenty komunismu za hranicemi Sovětského svazu. Z papeže Pia XII. udělali příznivce nacismu a antisemitu, ačkoli to absolutně neodpovídalo skutečnosti. Ne nadarmo mu v Jed Vašem visí velká plaketa. Já s oblibou uvádím, že technika, jak zničit reputaci, byla vynalezena Goebbelsem, od něho ji převzali Sověti a dnes je používána proti nám klimaskeptikům. Mimochodem, komunisti z Ruska a Číny klimatickou hysterii na Západě ze svého ekonomického a mocenského hlediska docela logicky živí.

Dejte, prosím, příklad dnešní kampaně na zničení reputace.

Držitel Nobelovy ceny za fyziku John Clauser, který vzápětí po udělení Nobelovky otevřeně řekl, že klimatický alarmismus považuje za vědecký nesmysl, je starý pán, starší dokonce než já, pokud je něco takového možné. Neboli trochu koktá, při projevu občas ztratí nit – a na to se jeho protivníci ihned zaměřili. Teprve v druhém sledu napadali Clauserovy klimatické teze. V Německu mají jednu teoretickou fyzičku, Sabine Hossenfelderovou. Ona dnes už spíš než vědu dělá YouTube, je to influencerka s poměrně velkým dosahem. Vaši čtenáři na YouTube snadno najdou její jedovaté tirády proti Clausnerovi staré sotva pár týdnů. Je to ukázka jejich kolektivního, hluboce urážlivého stylu. Tato skupina lidí systematicky napadá a skandalizuje klimaskeptiky. Ještě zmíním jeden příklad za všechny: Simon Michaux, excelentní vědec, profesor geologie. Svého času napsal dvacetistránkovou studii – výpočet, kolik nerostných zdrojů potřebujeme k dosažení globální uhlíkové neutrality do roku 2050, tedy na výstavbu obnovitelných zdrojů a posléze na jejich údržbu. Musíme je totiž každých patnáct až dvacet let obměňovat, na rozdíl od uhelných elektráren nebo jaderných reaktorů větrníky a solární panely 60 až 80 let nevydrží. Michaux počítal množství kovů, hlavně vzácných kovů, kolik by bylo potřeba na dosažení bezuhlíkové ekonomiky, měřeno současnou těžbou. Za měřítko si vzal předcovidový rok 2019. Mědi bychom na dosažení uhlíkové neutrality potřebovali tolik, kolik jí dnes vytěžíme za 180 let. Potřebné množství lithia bychom těžili skoro 10 tisíc let. Nejtěžší to bude s vanadem, 67 tisíc let. A všechny ty komodity v tomto množství každých patnáct let. Profesora Michauxe si pozvali do ekonomického výboru Sněmovny lordů, což je jeden z nejrozumnějších výborů britského parlamentu. Ovšem když jim řekl: Milí lordi, uhlíková neutralita není možná, nejsou k tomu prostě suroviny, odpověděli mu, že je prý zbytečně negativistický. Vyprávěl mi, že v tu chvíli mu bylo do breku.

Mluvil jste o tom, že Číně a Rusku tažení Západu proti emisím vyhovuje, protože nás to oslabuje. Ale prý i Čína masivně investuje do OZE.

Víc pro nás než pro sebe. Postavili turbíny na odiv, často kolem železničních koridorů, aby udělali dojem na návštěvníky ze světa. Pořád ale lví podíl růstu čínské spotřeby elektřiny kryje uhlí. Nikdo přesně neví, kolik uhelných elektráren mají, něco mezi 1100 a 1200. Loni oznámili stavbu dalších 43, letos zatím 14 uhelných elektráren. Ano, budují i obnovitelné zdroje – a taky provádějí intenzivní výzkum různých typů jaderných elektráren, většinou pod vedením členů rodiny Si Ťin-pchinga.

Zatímco v Evropě se nám ustavila nová Evropská komise, která kromě různých jiných charakteristik má i tu, že je protijaderná. Proč EU jde opačným směrem?

Pomohu si postřehem Margaret Thatcherové, pro niž jsem pracoval. O EU jednou řekla, že má politbyro, jímž je Komise, a dumu, tedy Evropský parlament. Duma v Rusku není klasický parlament, ale žvanírna. Komisaři  – komisař je z německého Kommissar, což nám leccos napovídá – v podstatě vykonávají absolutní moc. Tudíž v Evropské unii máte v zásadě komunistickou strukturu. Znamená to snad, že zavírají, mučí tak jako staří komunisté? Ne. Je tu podobná struktura. A pro tyranskou strukturu – EU je víceméně oligarchie – není možné změnit kurz bez ztráty tváře. Ve funkční demokracii naopak když jsou politici poraženi a zbaveni moci, tvář tím ztrácejí tak jako tak. Ale tady jsou ve hře kromě hlouposti Evropanů i vnější síly. My když jsme v Británii porazili hornické stávky, což Sověty upřímně udivilo, rozhodli se v roce 1985, že když už to nepůjde přes odbory, zkusí se zmocnit ekologického hnutí. V tom pokračují.

Věřím, že Rusko i Čínu naše klimatická obsese těší. Jsou tu podle vás i další hráči zvenku? Bývalý šéf německé kontrarozvědky Hans-Georg Maassen upozorňuje, že klimatické nadace v Evropě jsou často placeny americkými miliardáři, což jsou buď dědici bohatých rodin, kteří mají výčitky svědomí, nebo hedgeoví investoři. A že těm může jít o oslabení evropského průmyslu.

Různí američtí bilionáři se upřímně považují za filantropy. Před pár lety jsem na konferenci na Sicílii hovořil s manažerem Gatesovy nadace. Říkal: Mám za úkol pomoci Billovi s vymýcením malárie. Oni se považují za spasitele planety, mají až mesiášský komplex. Což do jisté míry platí z druhé strany třeba pro Elona Muska. Jasně že z našeho klimatického nesmyslu bychom neměli vinit jen Čínu a Rusko. Dávám hlavní vinu naší politické třídě, že se nechala tak snadno zmanipulovat, ať už hedgeovými miliardáři, nebo ruskými a čínskými komunisty.

Co by se tu změnilo, kdyby na podzim vyhrál Donald Trump?

Tak ještě jednu příhodu: Roku 2017 mi telefonovali z Trumpova týmu, abych jim poslal výtah na jednu stránku z té studie o chybě v klimatických modelech, která nám předtím vyšla ve Vědeckém bulletinu Čínské akademie věd. Výtah jsem poslal, a Trump asi o týden později odvedl USA z Pařížské klimatické dohody.

Neavizoval to už dřív?

Avizoval, ale pořád neudělal ten krok, snad váhal a přemýšlel, jestli náhodou klimatická změna opravdu není problém. Později mi šéf jeho tranzičního týmu tvrdil, že naše studie ho definitivně přesvědčila. V případě druhého vítězství z Pařížské dohody odstoupí znovu. Můžete namítnout, že povládne jen čtyři roky a že další prezident po Trumpovi USA do Pařížské dohody určitě znovu přihlásí tak jako už jednou Biden. Ale za čtyři roky se toho může hodně přihodit. Tempo, v němž si lidé uvědomují, že řeči o klimatické krizi jsou jen hysterický jekot, který jim notabene leze do peněz, je například v Británii pozoruhodné.

Akorát že před pár měsíci si Britové zvolili vládu s radikální klimatickou politikou.

Dosud mezi oběma hlavními stranami není rozdíl. Konzervativci se zmohli jen na výroky typu: Možná, snad, případně bychom mohli trochu odložit zákaz spalovacích motorů. To ale není zajímavý program, a i proto klimatická politika nebyla tématem posledních voleb. Kdyby na ni konzervativci útočili, mohli vyhrát. Ale typický politik dneška je mrtvý strachy při představě, že se stane terčem pro internetové bojůvky, myslí si, že to by byl konec kariéry.

Trump už se po tom všem žádného Rufmordu bát nemusí.

V tom je taky jeho politická síla.