Demokratičtí politici pomáhali už během 2. světové války komunistům k vítězství
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Největším problémem českého národa - jak říkal historik Dušan Třeštík - je naše komunistická minulost. S komunistickou minulostí se potýkáme stále, viz debaty o estébácké minulosti bývalého a pravděpodobně i budoucího premiéra Andreje Babiše. Neustále pořád mluvíme o vyrovnání se s minulostí a přijali jsme v tomto smyslu několik zákonů.
Náš problém ale spočívá v tom, že příběh o zločinném komunistickém režimu pořád vyprávíme stylem, jako by nám byl násilím vnucen zvenku - samozřejmě z východu - sovětskými poradci, kágébáky, Rudou armádou. Pokud se na komunistických zločinech podíleli nějací Češi, šlo vždy jen o úzkou skupinu místních zrádců z řad StB a vedení KSČ.
Vyprávění o naší komunistické minulosti je tak příběhem o tom, jak jsme byli násilím uneseni na východ, což ve své slavné eseji také tvrdil Milan Kundera. Všechny události, které ukazují, že jsme my sami pomáhali komunistům dostat se k moci, systematicky vytěsňujeme. Náš oblíbený příběh také vypráví, že komunisté vyhráli únorovým pučem v roce 1948. Ovšem sovětizace Československa začala mnohem dříve a pomáhali při ní i politici, které jinak pokládáme za demokraty.
Více se dozvíte v tomto díle podcastu „Minulost není historie“.