Právě odlétám na klimatickou konferenci – napsal včera Petr Fiala, nebo spíše jeho PR tým, na síť X (Twitter), a vzbudil tím očekávatelný posměch. Každý let znamená emise skleníkových plynů, letos každoroční konference ve Spojených arabských emirátech hostí rekordních 70 tisíc účastníků, prakticky všichni přiletí. Ale světová konference má ten vrozený rys, že pokud se na ní mají sejít lídři odevšad, velká většina nikdy nemá šanci přijet vlakem, na kole nebo po vzoru Grety Thunbergové bezemisní jachtou.

Smysluplnější než zabývat se druhem zvolené dopravy by bylo položit premiérovi otázku, jaký smysl má se toho podniku vůbec účastnit. On čtenářům svého tvítu sugeruje, jako by snad na výsledku konference COP28 v Dubaji závisel osud české jaderné energetiky. S kolegy z Británie, Francie a Spojených států tam totiž bude prosazovat, aby lidstvo ztrojnásobilo počet jaderných elektráren ve světě, a to prosím do třiceti let! Což je přirozeně zavádějící dojem, neboť o české jaderné energetice se rozhoduje v Praze a v Evropské komisi. Ale aspoň v citovaném tvítu není nic o obnovitelných zdrojích energie, jejichž kapacitu u nás Fiala plánuje maovským skokem za šest let rovnou zpětinásobit.

Obsahuje je naopak výzkum jihoafrické Nadace rodiny Ichikowitzových, v němž se ptali mladých ve věku 18 až 24 let v patnácti afrických zemích. Z této věkové kohorty by 69 procent během příštích pěti let rádo emigrovalo, přičemž hlavní motivací je pro 44 procent potenciálních emigrantů ekonomické zlepšení, pro 41 procent vzdělání, pro 25 procent stará lidská touha vyzkoušet něco nového, pro 18 procent korupce doma, pro 12 procent politika a tak dále. Před klimatem nikdo nebo téměř nikdo z nich utíkat nechce.

Přesto mají být jedním z témat COP28 tzv. klimatické reparace, které by platil Západ, tedy ta část světa, kde v 19. století proběhla průmyslová revoluce. Takové uvažování vede k tomu, že například Indie, kdysi perla britského koloniálního podniku, těsně před konferencí zdůrazňuje své právo dál rozšiřovat svůj fosilní sektor s tím, že uhlíkové neutrality by kdyžtak dosáhla k roku 2070, čili o dvacet let později než Západ.

Globální Jih, kdysi také třetí svět, na naši bezuhlíkovou vidinu zčásti kašle, zčásti na ni inkasuje – a není se mu co divit. Čtvrtina tzv. rozvojové pomoci ze Západu jde dnes na klimatické projekty, což je oproti roku 2005 pětinásobný nárůst. Avšak za stejnou dobu se na planetě v obnovitelných zdrojích utratilo nepředstavitelných pět bilionů dolarů, z nichž povstalo například asi 300 tisíc větrníků. Přesto je stejně jako tehdy na 80 procent spotřeby energií lidstvem kryto fosilními zdroji – uhlím, ropou a plynem.

Kdo v Dubaji své přítomnosti nevyužije k tomu, aby alespoň konstatoval, že obnovitelné zdroje jsou hloupost, letěl tam zbytečně. A protože to český premiér samozřejmě nekonstatuje, bylo by pro něj opravdu vhodnější se místo účasti na tomto velkolepém festivalu marnosti věnovat hned několika současně probíhajícím krizím doma.