Minimální mzda dvacet tisíc, navíc dvojnásobný nárůst oproti té průměrné. Takové navýšení prosazují odbory i ministerstvo práce. Zaměstnavatelé se však takovému zvýšení zátěže brání a volají také po konci existence zaručených mezd. Ty odvozením z minimální mzdy stanovují nejnižší možné platové ohodnocení různých profesí, a představují tak vlastně státem stanovované ceny.

Minimální mzdu definuje zákoník práce jako nejnižší přípustnou mzdu, která se týká všech profesí a oborů. Naposledy se zvedala v letos v lednu o 1100 korun na 17 300 korun, o jejím navýšení každoročně jedná tripartita. Na tom, o kolik vzroste minimální výdělek v příštím roce, se ale nyní zástupci vlády, zaměstnavatelů a odborů neshodují.

Resort práce navrhuje navýšit minimální mzdu od příštího roku buď o 1600 korun na 18 900 korun, nebo o 2100 korun na 19 400 korun. Minimální výdělek se totiž má do pěti let dostat buď na 45 procent průměrné mzdy, nebo na 50 procent. Odbory požadují ještě rychlejší růst a navýšení o 2200 korun na 19 500 korun.

Zaměstnavatelé jsou ale proti, přidali by příští rok nejvýš 1000 korun. Uvádějí, že by minimální mzda by měla růst stejným tempem jako průměrná, ne rychleji. Pokud by minimální mzda rostla o požadavek odborů o 2200 korun, je to navýšení o téměř 13 procent. Průměrná mzda by podle prognózy centrální banky měla příští rok vzrůst o necelých sedm procent. Jde tedy o nárůst téměř poloviční. Aktuálně průměrná mzda ve druhém čtvrtletí činila 43 193 korun.

Někteří ekonomové upozorňují, že tak výrazný růst minimální mzdy bude negativně působit na inflaci. „Odbory se snaží vytvořit mocný tlak na růst celkové mzdové hladiny v ekonomice, a to v době, kdy ta se stále zcela nevymanila z prostředí mimořádně vysoké inflace, nejvyšší za poslední zhruba tři desetiletí. Z ekonomického hlediska je obtížně zdůvodnitelné, proč by minimální mzda měla růst dvojnásobně rychleji než mzda průměrná. Dvojnásobný růst minimální mzdy je obtížně zdůvodnitelný už v prostředí nízké či normální inflace, tím méně jej lze ovšem smysluplně hájit v době inflace mimořádně vysoké, jakou prožíváme,“ řekl deníku Echo24 hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Z minimální mzdy se pak odvozují zaručené mzdy, které stanovují nejnižší možnou mzdu pro jednotlivé profese. Ty jsou rozděleny do osmi pracovních skupin a seřazeny podle složitosti, namáhavosti a odpovědnosti a výší se pohybují od minimální mzdy do jejího dvojnásobku. Podnikatelé propojení minimálního výdělku a zaručených mezd dlouhodobě kritizují. Někteří jejich zástupci tvrdí, že existence zaručených mezd je poškozuje více než zvyšování průměrné mzdy. Dlouhodobě toto téma zvedá Hospodářská komora, která usiluje o zrušení zaručených mezd v soukromém sektoru a zachování pouze jedné minimální mzdy.

„Osobně považuji celý institut zaručené mzdy za poněkud nadbytečný. Státem stanovené ceny, ať již maximální nebo minimální, u jakéhokoliv zboží či služby – včetně lidské práce – vždy způsobují deformaci trhu a pojí se s nimi nežádoucí vedlejší efekty. Stát jednoduše není a nikdy nebude schopen určit správnou cenu čehokoliv, to dokáže jedině trh, kde se střetává nabídka s poptávkou,“ řekl redakci hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil.

Na rozdíl od minimální mzdy zaručená mzda necílí přímo na nejnižší příjmové skupiny, ale snaží se stanovovat cenu práce i v profesích s vyšší kvalifikací. „Odpadá zde tedy onen solidární aspekt, jelikož tyto profese obvykle chudobou netrpí. Podle mého názoru tak zde obětujeme ekonomickou efektivitu zbytečně,“ dodává Hradil.

Podle hlavního ekonoma Roklen Pavla Peterky by výše mzdy měla být vždy výsledkem vyjednávání zaměstnavatele a zaměstnance, respektive jejich zástupců. „Růst mzdy by pak měl být spojený s růstem produktivity práce. Zásah státu v podobě zaručených mezd tento vztah narušuje. Nutno dodat, že růst minimální a zaručených mezd byl v posledních letech velmi svižný a nekoresponduje s vývojem ekonomiky. Pokračováním v tomto trendu si tak můžeme založit na pořádný malér. Rozhodnutí o zvýšení zaručených mezd je ryze politické, protože je spojeno s výší minimální mzdy a dochází k němu bez ohledu na vývoj ekonomiky. Uvítal bych proto zrušení zaručené mzdy alespoň v soukromém sektoru,“ řekl redakci Peterka.