Minulý týden se v Jeruzalémě konala mezinárodní konference o antisemitismu a lze předpokládat, že ji vláda zamýšlela jako odpověď na tsunami antisionistických demonstrací v západních městech, které vyvolal masakr 7. října 2023. Izraelský levicový deník Haarec okamžitě vyvolal kontroverzi a následně setkání přátel Izraele bojkotovalo několik významných židovských osobností včetně hlavního rabína Velké Británie. Ministerstvo pro diasporu totiž pozvalo, s výjimkou německé AfD, také představitele národněkonzervativních evropských stran (tzv. populistů) – a to nemohla židovská levice v Izraeli a v Americe přijmout.

Většina sekulárních Židů má totiž zafixovanou představu, že je antisemitismus pravicový, a dokonce jim někdy ani nevadí veřejně vystupovat s bijci Izraele. Ve skutečnosti to už ale dávno není pravda. Národovci po celé Evropě, tak jako Marine Le Penová, jež vyhodila ze strany vlastního otce zakladatele, se za přítomnost antisemitů dávno káli a Izrael obdivují jako příkladný národní stát.

Antisemitismus má od střetu judaismu s řeckým polyteismem ve 2. století př. n. letopočtem dlouhé dějiny a vyznačují se vždy novým absurdním obviněním. Judaismus zakázal lidské oběti a požívat krev, proto Židy středověk obviňoval z potřeby krve a rituální vraždy dětí. Dietetické předpisy zakazují vepřové maso, proto na německé katedrále zobrazuje reliéf Židy, jak sají mléko „židovské prasnice“ (judensau). Náboženství Tóry není založeno na národnosti ani etnicitě, přesto jsou Izraelci osočováni za rasismus. Židovský národ tvoří názorovou politickou pluralitu jako každý jiný národ, ale budovatelům světové říše, nacistům i komunistům, Židé překáželi, byli buď nenáviděnými plutokraty, nebo bolševiky. „Mamon je žárlivý Bůh Izraele.“ (Karl Marx) A tak jako Židé odmítli, byť jistě ne všichni, kompliment a spásu abrahámovských náboženství, odmítli i nová politická náboženství.

Když se ale po Hitlerovi stal rasismus zcela nepřijatelný a slušní lidé nemohou mít Židům za zlé jejich náboženství ani rasu, nezbývá než je nenávidět za to, že si pořídili stát – a troufají si ho bránit.

Konference nic podstatného nepřinesla. Měla se zabývat největší lží současnosti a připomenout světu, proč sionismus vznikl. Byl prozíravý. Když ve 20. a 30. letech v Evropě bylo Židům zle, Amerika omezila imigraci a ostatní civilizované státy je odmítli přijímat. Mohli se zachránit jen v Palestině.

„Antisionismus považuje myšlenku sionismu za jednu z několika ideologických možností. Byla to však jediná možnost před totální záhubou, Izrael je pozůstatek zničené civilizace přežívající na jediném místě, kde to bylo možné.“ (Haviv Rettig Gur) A platilo to i po holocaustu. Ti, co přežili, ještě dlouho živořili v utečeneckých táborech, protože neměli kam jít. A bez nich by se Izrael stěží ubránil po vpádu arabských armád.

Pomluva Izraele jako osadnicko-koloniálního státu je dnes ta největší lež. Izrael založili uprchlíci před ortelem smrti, přestože to mnozí nevěděli.