Nepřicházejí dobré zprávy. Nejsou dobré výhledy do nejbližších měsíců nebo příštího roku. Často to nakonec nebývá tak špatné, jak se projektuje ve veřejném prostoru, ale jen samotná pesimistická očekávání stav věcí ještě zhoršují. Směřují k opatrnosti, šetření, brání kreativitě, odvaze a rozletu.

Vyhlídky lidí v České republice skutečně nejsou dobré. Vnímají to ekonomové i v zahraničí, německý deník Die Welt přednedávnem nazval Českou republiku nemocným mužem Evropy. Už dva roky lidem u nás klesá reálná mzda, máme nejdražší potraviny ze všech našich sousedů, v novém roce poroste velké části domácností, ale i firem cena elektrické energie, přestože samotné náklady na její výrobu meziročně klesnou. Výkon české ekonomiky dlouhodobě klesá. V regionech se začíná propouštět, protože firmám rostou náklady na vstupy a je pro ně výhodnější podnikat v zahraničí. Po Novém roce zaměstnanci zjistí, že budou mít v důsledku vládního ekonomického balíčku nižší mzdu, ale vyšší životní náklady, protože ceny potravin porostou včetně zmíněných energií.

Za těchto okolností pochopitelně podpora vlády a koaličních stran klesá. Někteří jejich přední představitelé jako by nepochopili, co se doma děje. Snaží se zachraňovat přízeň třeba cestami do Kyjeva. Je to o smutnější, protože situace na ukrajinské frontě se vyvíjí ve prospěch agresora. Západ ztrácí energii, neplní sliby o dodávkách zbraní a v USA budou za necelý rok prezidentské volby a z Washingtonu zaznívají slova, že na podporu Kyjeva docházejí peníze. Ukrajina samozřejmě potřebuje vyjádřit podporu, ale pokud je manifestační s cílem utvrdit pevnými zásadami voliče doma, je to v kontextu vyprchávající vůle k dodržení slíbené pomoci ze strany Západu a především neschopnosti řešit problémy doma laciný tah.

Zatím neexistuje žádná reálná představa, třeba ve formě zásadní rekonstrukce vlády, jejímž cílem by bylo vytvoření podmínek pro změnu poměrů doma, návrat ekonomického růstu a zlepšení životní úrovně. Současná vládní koalice chce dožít, věří v zázrak, že nebude lepší alternativa a že lídr opozice Andrej Babiš se svým hnutím nakonec nebude schopen sestavit vládu.

Petr Fiala drží názorově nekonzistentní uskupení Spolu a lídři jednotlivých straniček mají stejný záměr. Lidovci pod vedením Mariana Jurečky žádné nové voliče nenašli, ti stávající vymírají, strana je pod hranicí volitelnosti. Jen nepatrně lépe je na tom TOP 09, která se pod vedením Markéty Pekarové Adamové proměnila v amorfní cosi, které sází na nekritickou podporu současné byrokracie Bruselu, manželství pro všechny, hesla pro městské liberální voliče, ale zároveň rezignuje na jakoukoli odpovědnost vůči poměrům doma. Nějaký ohlas to přináší, ale odvahu stát samostatně TOP 09 nemá. Také proto se stejně jako lidovci přivinula k ODS, se kterou má ale TOP 09 v evropské politice pramálo společného. Přitom eurofederalisticky vystupující Miroslav Kalousek, který se prezentuje jako věcný kritik hospodářské politiky vlády, získává docela slušnou podporu a mohl by být alternativou v rámci antibabišovského tábora. Ukázal to konečně i průzkum popularity politiků koalice Spolu, který se ale na veřejnost nedostal, protože Miroslav Kalousek v něm patřil k těm s největšími šancemi. To pochopitelně není dobrá zpráva pro ODS, která se pro společnou kandidátku rozhodla, ale hlavně pro mocenské postavení předsedkyně TOP 09. Úspěšný a silný Kalousek je pro Markétu Pekarovou Adamovou noční můra, ale také pro nepotistické manýry ve straně.

Ve všech ohledech koalici chybí odvaha a hraje na jistotu. Evropské volby budou prvním rozstřelem mezi vládou a opozicí. Na domácí scéně sice nic nepřekreslí, ale mohly by být impulzem k žádoucí změně.